Kateřina Hubertová
Od pražského Hollywoodu kolem moderního sídlištního kostela až k budoucí tramvaji. Projděte se s námi Barrandovem

Při naší procházce Barrandovem se postupně přeneseme z dob první republiky, kdy zde vznikala vilová čtvrť se slavnou restaurací Barrandovské terasy a rozlehlým komplexem filmových ateliérů, přes 80. léta a tehdejší panelové sídliště až k dnešku a projektům ryze současným. Prvním z těch posledně jmenovaných je jednoduchý, a přesto působivý kostel Krista Spasitele, jehož součástí je i kavárna a komunitní centrum, díky čemuž se stal přirozenou součástí života na sídlišti. Teprve ve výstavbě pak je tramvajová trať, která už brzy propojí Barrandov se sousední Holyní a ukáže tak, že dobře dopravně obsloužené mohou být i čtvrti venkovského charakteru na okraji hlavního města.

Trasa: Starý Barrandov, sídliště Barrandov


Délka trasy: 5 km


Přístupné pro: pěšky, s kočárkem


Trasa

Od pražského Hollywoodu kolem moderního sídlištního kostela až k budoucí tramvaji.
Zdroj: IPR Praha

Hned po prvních krocích zahlédnete staveniště, které skrývá kdysi slavnou restauraci Barrandovské terasy, inspirovanou podnikem Cliff House na skalním ostrohu nad Tichým oceánem nedaleko San Francisca. Funkcionalistická vyhlídková restaurace podle návrhu architekta Maxe Urbana byla spolu s nedalekým plaveckým bazénem za první republiky oblíbeným místem trávení volného času. Každý den od poledne do půlnoci sem z Václavského náměstí dopravoval autobus návštěvníky, kterých bývalo i více než tři tisíce. Dlouhým chátráním zdemolované budovy nyní procházejí rekonstrukcí podle projektu architektů Ondřeje Kukrala a Ladislava Kuby a měly by opět sloužit jako hotel a restaurace.

Barrandovské terasy jsou dnes velkým staveništěm.
Foto: Kateřina Hubertová

V dobách své slávy bývaly Barrandovské terasy vstupní branou do celé čtvrti inspirované sanfranciskými vilami, která vznikla z iniciativy stavitele Václava Maria a filmového producenta Miloše Havlových, otce a strýce prezidenta Václava Havla. Plány území pro zahradní vilovou kolonii ve funkcionalistickém stylu vypracoval architekt Max Urban.

Ve starém Barrandově střídají funkcionalistické vily sídla v hollywoodském stylu

První domy na skalnatém návrší nad Vltavou vyrostly v roce 1929 a do začátku 2. světové války se stihlo postavit 11 moderních rodinných vil využívajících členitého terénu s výhledy do Vltavského údolí. Nejznámějším autorem barrandovských vil byl Gočárův žák Vladimír Grégr, který navrhl první z domů, sloužící jako výstavní. Pozdější stavby upustily od přísného funkcionalismu a přiblížily se romantickému „hollywoodskému“ stylu, ostatně mezi jejich majiteli nechyběli známí herci, režiséři a producenti.

Stanovského vila od architekta Vladimíra Grégra právě prošla rekonstrukcí, která zachovává její funkcionalistický vzhled.
Foto: Kateřina Hubertová

Ulice Barrandovská vás zanedlouho zavede k na nároží stojící vile, kterou pro svou rodinu navrhl architekt František Niklas, bratranec Václava M. Havla. Puristickou vilu poznáte podle trojúhelných vikýřů, takzvaných bay windows. Přes vedlejší uličku stojí ve svahu nad ulicí funkcionalisticky strohá vila s plochou střechou od architekta Vladimíra Grégra. V roce 1932 si ji nechal vystavět pozdější generál letectva Vilém Stanovský. Na druhé straně Barrandovské ulice pak stojí rodinný dům od architekta Vojtěcha Krcha, který je známý jako autor funkcionalistické železniční stanice v Poděbradech nebo pavilonu pro Maroldovo panorama bitvy u Lipan na holešovickém výstavišti.

Nedaleká Strupplova vila ve svahu nad ulicí zase připomíná meziválečné období výstavby, kdy barrandovské stavby nezapřely inspiraci Hollywoodem. Podezdívka z hrubě opracovaného kamene a valbová střecha dodávají budově s výraznou terasou rustikální ráz. Přitom jejím architektem je, stejně jako u dřívějších přísně funkcionalistických vil, Vladimír Grégr. Ten je rovněž autorem rezidence producenta Miloše Havla, která se ukrývá za dlouhou zdí na opačné straně silnice. Mnohem dříve Grégr vyprojektoval již zmíněný vzorový dům, kterého si můžete všimnout v zatáčce Barrandovské silnice. Výrazným rysem vily, která byla po dokončení krátce zpřístupněna veřejnosti, je půlkruhové zakončení směrem do prudkého zlomu ulice.

Vila v ulici Lumiérů, kterou pro Miloše Havla v letech 1931–1932 navrhl architekt Max Urban, bývala mateřskou školkou.
Foto: Kateřina Hubertová

Domy, které jste před chvílí pozorovali vysoko nad sebou ve svahu, se v pokračování Barrandovské nacházejí v úrovni ulice. Jedním z nich je i vila Josefa Auerbacha, která patřila k největším a nejluxusnějším v celé čtvrti. Se svými plochými střechami, pásovými okny, velkými terasami a rampovým schodištěm je vila od architektů Hermanna Abelese a Lea Mayera ukázkovým příkladem funkcionalistické architektury.

Filmové ateliéry patřily k nejmodernějším v Evropě

V ulici Lumiérů se ještě zastavte u vily od autora Barrandovských teras architekta Urbana a pak už se vydejte k areálu filmových ateliérů, jejichž autorem je rovněž Max Urban. Spolu s filmovým architektem Vilémem Rittershainem navrhl rozměrný objekt na členitém půdorysu, který je uspořádán okolo dvou velkých ateliérů. Výrazným prvkem budovy jsou průběžné pásy oken, funkcionalistickou architekturu nezapřou ani zaoblená nároží. V nejmodernějších evropských ateliérech své doby nechyběly střižny, projekční síně, laboratoře ani dostatečný prostor pro administrativu, sklady rekvizit a kostýmů, šatny herců, místnosti produkčních štábů či restaurační zařízení. Nedlouho po otevření se zde točilo až 80 filmů ročně. Více o historické budově si přečtěte v rubrice Praha včera.

Barrandovské ateliéry dodnes slouží filmařům.
Foto: Kateřina Hubertová

Podél areálu filmových ateliérů pokračujte až do barrandovského sídliště, nejprve ale po lávce překonejte výpadovku K Barrandovu a poté si všimněte masivní tramvajové zastávky. Tramvajová trať, která překonává po dvou estakádách prudké stoupání z Hlubočep přes údolí Dalejského potoka na barrandovský kopec, byla vystavěna v letech 2001–2004 jako dodnes poslední delší nový úsek tramvajových kolejí v hlavním městě. Zatímco obyvatelé sídliště ocenili lepší dopravní dostupnost, velkolepé zastřešené prosklené zastávky od architekta Patrika Kotase se dočkaly spíše kritiky, bez náročné údržby navíc rychle chátrají.

Kontroverzní zastřešená zastávka tramvaje.
Foto: Kateřina Hubertová

Samotné sídliště bylo vystavěno v 80. letech a o jeho podobu se zasloužili Zdeněk Hölzel a Jan Kerel, mladí architekti ovlivnění teorií amerického urbanisty Kevina Lynche, v českém prostředí využitou například při projektování nového Mostu. Proto se rozhodli přepracovat starší návrh a vytvořit na sídlišti některé městotvorné prvky jako ulice, náměstí a orientační body, díky nimž se lidé mohou se svým bydlištěm lépe identifikovat. Identitu se snažili Barrandovu vtisknout i pokud jde o názvy ulic a náměstí, pro něž se nechali inspirovat historií blízkých filmových ateliérů. Filmové tématiky se drží i některé sochy ve veřejném prostoru.

Barrandovské sídliště má centrum i filmovou identitu

Osu sídliště tvoří hlavní bulvár, který vede od Chaplinova a Tilleho náměstí až na Trnkovo náměstí a spojuje důležité veřejné budovy. Právě na Chaplinovo náměstí narazíte krátce po vstupu do sídliště. Všimněte si tu plastiky od Vladimíra Preclíka, v níž Charlie Chaplin vystupuje z filmového pásu. Na přilehlém mostě pak ve výšce balancuje socha Kameramana od Karla Nepraše.

Moderní budova kostela do sídliště dobře zapadla.
Foto: Kateřina Hubertová

Než se ale vydáte po této hlavní třídě sídliště, udělejte si malou zacházku k novému kostelu Krista Spasitele. Budova na půdorysu kříže je doplněna komunitním centrem a kavárnou, které jsou chytře skryty pod terénem, díky čemuž mají přímý vstup do okolní zeleně, zatímco samotný kostel naopak tvoří pohledovou dominantu. 

Kostel Krista Spasitele je moderní, přesto odkazuje k tradicím sakrální architektury

Jednoduchá stavba s hladkou bílou fasádou podle projektu Atelieru Žiška současnými prostředky odkazuje k historickým chrámům, jak si můžete všimnout například u ústupkového portálu hlavního vchodu či štíhlé asymetrické zvonice. Interiéru pak dominuje zlatá světelná koruna umístěná v křížení lodí nad oltářem, která sem přináší zajímavou hru světel přesouvajících se v průběhu dne prostorem.

Když budete pokračovat zpět na centrální osu sídliště směrem k Trnkovu náměstí, všimněte si, že výstavba na Barrandově pokračuje dodnes, především pak v části za zmíněným náměstím a současnou konečnou tramvaje. Zdejší radnice se na postupný stavební rozvoj snaží reagovat, o čemž svědčí i studie od kanceláře A69 – architekti, která má naznačit možnosti udržitelného rozvoje sídliště.

Prodloužení tramvajové trati prozatím na Barrandově končí, již letos by ale mělo vést až do Holyně.
Foto: Kateřina Hubertová

Novou výstavbu na okraji Barrandova, stejně jako nedalekou obec Holyně, má obsloužit právě vznikající tramvajová trať, u jejíchž kolejí vycházku zakončíme. Pražský dopravní podnik stavbu zhruba kilometrového úseku zahájil v loňském červnu, s dokončením se počítá už v letošním roce a mělo by jít o vůbec první pražskou tramvajovou trať, která bude obsluhovat zástavbu vesnického charakteru na okraji města. V budoucnu by se navíc měla dočkat prodloužení až do nedalekého Slivence.

Autorkou textu je Kateřina Hubertová.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →