Nora Třísková
Marie Zákostelecká

Betonové skořepiny na špičce gotického kláštera Na Slovanech. Jak se tam dostaly a jak vypadaly věže Emauz dříve?

Místo, kde se moderní architektura potkává se staletou historií. Pojďte se s námi podívat na areál emauzského opatství, který se skládá z kláštera Na Slovanech, přilehlého kostela Panny Marie a slovanských patronů s betonovou věží a rozlehlých zahrad. Tato oáza uprostřed města se nachází jen pár kroků od Karlova náměstí a cestou nemůžete minout ani Pragerovy kostky, sídlo IPRu a CAMPu. Komplex propojující architektonický zážitek s možností odpočinku pod korunami stromů se má budoucnu ještě více zpřístupnit veřejnosti, a to díky komplexní renovaci pod taktovkou studií Terra Florida a NOT BAD. Jaký je osud kláštera a odkud pochází jeho název? A jakou roli v jeho vývoji hrál císař Karel IV. nebo architekt František Maria Černý?

František Maria Černý je jedním z žáků architekta Pavla Janáka, autora urbanismu vilové osady Baba nebo Husova sboru na Vinohradech. Stejně jako Janák, je i Černý považován za výjimečného funkcionalistického tvůrce.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Klášter Na Slovanech či Emauzský začal vznikat v roce 1348 na levém břehu Vltavy u staršího románského kostela sv. Kosmy a Damiána. Jeho výstavba vyvrcholila vysvěcením o 24 let později, při němž byl z evangelia čten příběh o setkání Ježíše Krista s učedníky u městečka Emauzy. Odtud plyne jedno z označení sakrální monumentální stavby. Součástí kláštera je kostel Panny Marie a slovanských patronů a celý komplex je jednou ze sakrálních staveb, které nechal vybudovat Karel IV. jako součást systému kostelů vytvářejících svým umístěním na mapě symbol kříže. Klášter nese celý název „Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích“ a kostel nacházející se při klášteře je zasvěcen jak těmto dvěma postavám, tak slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchu a Prokopovi. 

Označení „Na Slovanech“ vychází ze skutečnosti, že tento klášter byl jediným slovanským v zemi a některé prameny ho proto označují za bílou vránu mezi pražskými kostely. Označení „slovanský“ poukazuje na to, že zde nebylo kázáno v latině jako všude v okolí, ale ve slovanském jazyce. Původně sloužil řádu benediktinů, v následujících staletí zde ale pobývali i jiní mniši nebo dokonce osoby s církví vůbec nespojované.

Klášter Na Slovanech je jedním z pěti sakrálních staveb, které nechal Karel IV. na Novém Městě vybudovat s koncepčním rozvržením do pomyslného kříže. Dalšími jsou kostel sv. Apolináře, kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a kostel Na Slupi.
Zdroj: IPR Praha

Z gotiky přes baculaté tvary až po návrat rovných linií

Stavba má od dob vzniku tři lodě a dodnes se z gotického výrazu zachovaly například hodnotné nástěnné malby či původní okna s lomeným obloukem. V městských archivech není sice uložen dokument s původním vzhledem kostela, našli jsme však pro vás čtyři podoby související s jeho přestavbami a dostavbami. V 17. století byl komplex kláštera s kostelem přestavěn do barokního stylu španělskými mnichy, kteří sem přišli ze známého kláštera Montserrat. K původní hmotě při změnách také přibyly dvě mohutné věže.

Při barokní přestavbě byly ke kostelu svaté Panny Marie Na Slovanech přidány dvě věže zakončené cibulovitou zvonicí. Vpravo od nich se nachází samotná budova kláštera ukrývající rozlehlé atrium, před nimi původní románský kostel svatých Kosmy a Damiána.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Jak se k nám dostalo beuronské umění?

Po roce 1880 dostal klášter novogotickou podobu, konkrétně s příchodem beuronských mnichů. Těm zde byl poskytnut azyl po jejich vyhnání z německého Beuronu v souvislosti s církevními boji mezi pruským a německým státem a katolickou církví. Emauzy obývali až do začátku 20. století, kdy však byli z kláštera pro svou národnost vyhnáni. Oblé tvary barokních věží tito mniši nahradili vysokými jehlany a interiér budov byl vyzdoben v beuronském stylu, který najdeme například i v klášteře sv. Gabriela na Smíchově. Ten vznikl v roce 1888 jako klášter pro ženskou větev beuronských benediktinských mnichů.

Beuronský styl se projevoval hlavně v malířství, figury byly například kresleny podle jasně stanoveného egyptského kánonu. Patrná je dále inspirace byzantským, starořeckým a starokřesťanským uměním, používaly se také florální motivy. Nevznikaly však jen obrazy, beuronské mohou být i sochy, nábytek, vitráže či celé stavby – například kaplička pod barrandovskými terasami.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Den, kdy se začala psát moderní historie kláštera

Novogotický výraz vydržel klášteru až do poloviny 20. století, kdy mu však byla osudnou druhá světová válka. Již v roce 1941 byl klášter Na Slovanech předmětem akcí spojených s válečným konfliktem, konkrétně odsud vysílala vysílačka „Magda“, jelikož tehdejší opat Arnošt Vykoukal podporoval odbojová hnutí. Bohužel následující rok tragicky zahynul v koncentračním táboře v Dachau. V červenci 1941 byl kostel prohledán gestapem, uzavřen pro bohoslužby a mniši byli vyhnáni. Budova sloužila Němcům jako vojenský lazaret, kde ošetřovali zraněné a nemocné. V roce 1945 byl klášter zdevastován po náletech amerických vojsk, kdy na něj byly svrženy celkem 3 pumy. Emauzy nebyly jedinou civilní stavbou, které tenkrát byly poničeny.

Takto vypadal Emauzský klášter po náletech spojeneckých vojsk. Severní věž bombardování nepřežila, z jižní zbyla jen část. Po útoku se zbortila i téměř celá gotická klenba.
Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Historie betonového prvku

Moderní etapu kláštera započala v 50. letech minulého století jeho rozsáhlá obnova, která mu nejen navrátila monumentální vzhled, ale také z něj udělala architektonický unikát. Namísto rekonstrukce dvou novogotických věží byl kostel u kláštera mezi lety 1964–1968 zakončen betonovými skořepinami, jejichž zlaté špičky odráží sluneční svit do širokého okolí. Autorem odvážného provedení je architekt František Maria Černý, který tvořil již v období první republiky a stojí za stavbou Mölzerovy vily v pražských Dejvicích nebo obytných domů v Holešovicích, na Vinohradech či ve Vršovicích. Do historie se ale zapsal právě díky projektu obnovy Emauz ze 60. let. Dokázal tak v Praze elegantně propojit historickou sakrální budovu s novodobým prvkem, která se stala i turistickou atrakcí. 

Od roku 1989 je areál zpět v rukou benediktinského opatství a v současnosti probíhají i další obnovy, tentokrát spojené s veřejným prostranstvím nejen za zdmi kláštera, ale také v jeho okolí. Revitalizace se dočkal Rajský dvůr, kam přibyl nově i dřevěný monument kříže, pracuje se i na proměně zahrady nacházející se mezi ulicemi Vyšehradská, Trojická a Pod Slovany. Zde se dříve pěstovala například zelenina či léčivé byliny, v budoucnu se můžeme těšit na její zpřístupnění veřejnosti. Jako veřejný prostor bude sloužit poprvé v historii. Za konceptem rozsáhlé revitalizace stojí krajinářští architekti ze studia Terra Flora a architekti ze studia NOT BAD. V rámci komplexní proměny přijde řada i na zahradu propojující emauzské opatství se sídlem IPRu. Vznášející se Pragerovy kostky s celým areálem tak na tom budou s přístupností zase o něco lépe. Už dnes si ale můžete přijít odpočinout na lehátka, které CAMP na zeleň umisťuje, a odpočívat tak ve stínu vzrostlých stromů, levitujících Pragerových kostek a betonových skořepin kláštera Na Slovanech.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →