Méně aut a více zeleně

Autorům projektu Staroměstská brána, architektonickému ateliéru TaK, přišlo od počátku lákavé propojení Pařížské třídy s náplavkou a otevření okolí bývalého hotelu Intercontinenal veřejnosti. Něco podobného si ostatně představoval i architekt Karel Filsak, když na přelomu 60. a 70. let navrhoval tento ve své době největší a nejmodernější hotel v Československu. Na místech několika ulic bývalého židovského ghetta nenaprojektoval pouze rozměrnou hotelovou budovu v brutalistickém stylu, ale také nechal značnou část pozemku volnou, aby hotel mohla obklopovat zeleň a veřejný prostor. Jenže původní ideu postupně zničily nevhodné přestavby. Ty hotel uzavřely a jeho okolí ztratilo na atraktivitě. A právě to by chtěl projekt Staroměstská brána napravit.

Projekt připravují architekti pro investiční společnost R2G, která spravuje rodinný majetek miliardářů Oldřicha Šlemra, Pavla Baudiše a Eduarda Kučery. Ti hotel koupili v lednu 2019 za 225 milionů eur. Dalších 100 milionů eur je má stát jeho obnova. Rekonstrukce hotelu Intercontinental však stojí až v druhém plánu celého projektu. Ten má především značné urbanistické ambice. Zlepšit situaci pro chodce, hlavně školáky, má přestavba ze strany náměstí Curieových, kde v současné době hladký průchod komplikují zásobovací rampy hotelu. Vjezd do podzemních garáží, které teď zabírají téměř celou plochu náměstí Miloše Formana před vstupem do hotelu, by měl nově být z Dvořákova nábřeží. Tím se sníží průjezd Pařížskou ulicí až o 800 aut denně. Namísto současných garáží mají prostor před hotelem osvěžit stromy a fontánky. Architekti mají v plánu odstranit mimo jiné přístavbu bazénu z 90. let a tím propojit prostory hotelových zahrad s nábřežím. Na jejím místě by měla stát skleněná kostka s kavárnou. Ve vnitrobloku hotelu má vyrůst další skleněná kostka, takzvaný skybox. Třetí skleněná kostka má dotvořit nový urbanistický záměr v rohu náměstí Miloše Formana. Budova s výraznou autorskou stopou sklářského výtvarníka Zdeňka Lhotského nese název Brand Store, její přízemí má být průchozí a sloužit nemá jen coby ryze obchodní plocha.

„Projekt usiluje také o to, aby nově revitalizované náměstí dostalo vnitřní náboj, jednoznačnou definici. Tou by se měl stát projekt Památníku československého filmu, který bude připomínat československou filmovou historii a úspěchy.“ říká Marek Tichý z ateliéru TaK

Autoři projektu chtějí, aby se památník stal živým, interaktivním místem a symbolem propojení Česka se světem prostřednictvím filmu. Stejně tak, jako jím býval režisér Miloš Forman, jehož jméno náměstí nese. Jenže právě budova Brand Store rozvířila největší debatu a kontroverze okolo projektu Staroměstská brána. První výtkou ze strany veřejnosti i odborníků byla výška objektu. Tu už architekti v plánech snížili z původně zamýšlených pěti nadzemních pater na tři. Teď se však investoři musejí potýkat s mnohem větším problémem. Radní hlavního města na návrh sdružení Praha sobě vyjádřili s plánovanou stavbou nesouhlas a pověřili městem zřízený Institut plánování a rozvoje (IPR), aby proti budově podal v již zahájeném územním řízení námitku.

Sporná interpretace územního plánu

Podle kritiků z řad politiků je plocha, na níž má budova Brand Store stát, veřejným prostranstvím, a proto je stavba nežádoucí. Podle územního plánu je nyní možné na veřejném prostranství umístit jen drobné obchodní prostory. Investor však už dříve získal souhlas všech potřebných orgánů a institucí včetně pražského magistrátu a IPR. Samospráva města o povolení stavby nerozhoduje, může jen podat námitku jako účastník řízení. Tím 8. února radní pověřili IPR. Jeho mluvčí Marek Vácha současnou situaci vysvětlil následovně.

„Podle platného územního plánu je náměstí Miloše Formana sice situováno v nezastavitelném území, v ploše s rozdílným způsobem využití DU (tzn. veřejná prostranství), na těchto plochách jsou však stanoveny podmínky, kdy na nich stavět lze. Podle MHMP tyto podmínky projekt splňuje, ale dle našeho názoru podmínky zcela splněny nejsou, a proto navrhujeme jít cestou změny ÚP.“

Marek Vácha, tiskový mluvčí IPR

Proti stavbě Brand Store nejvýrazněji vystupuje bývalý starosta a nynější opoziční zastupitel Prahy 1 Pavel Čižinský (Praha sobě) a jeho bratr Jan, který je předsedou zastupitelského klubu Prahy sobě na magistrátu, poslancem a starostou Prahy 7. Janu Čižinskému se podařilo získat podporu Pirátů a na radě města společně přehlasovali zástupce Spojených sil pro Prahu (TOP 09 a STAN), z nichž většina se při hlasování zdržela.

„Osamocení politici, kteří přes naši trvalou snahu odmítají o našem projektu konstruktivně jednat, jsou právě jen Jan Čižinský a jeho bratr Pavel.“

Jakub Dyba, zástupce investorů ze společnosti R2G

Zatímco územní řízení probíhá a k podobě projektu se stále může vyjadřovat i veřejnost v podobě takzvaných participací, rekonstrukce hotelu bývalého hotelu Intercontinental už začala.

„Projekt je ve fázi rozběhnuté obnovy střešních a obvodových plášťů hotelu a přípravy jeho komplexní rekonstrukce.“

Marek Tichý, architekt ze studia TaK

Hotel Intercontinental nezíská památkovou ochranu

Dalším úskalím projektu Staroměstská brána se mohlo stát prohlášení hotelu Intercontinental za kulturní památku. Ministerstvo kultury ale 9. února 2021 rozhodlo, že budova památkovou ochranu nezíská. Tu pro brutalistickou stavbu Karla Filsaka v roce 2015 navrhl Národní památkový ústav.

„Ministerstvo kultury ve svém rozhodnutí dospělo k závěru, že hotel Intercontinental, který byl postavený v letech 1968–1974, je stavbou výjimečnou oproti běžným stavbám této doby, nicméně díky nevhodným stavebním úpravám došlo k zásadním změnám jak v interiéru, tak exteriéru budovy. Všechny tyto změny snižují památkovou hodnotu objektu, proto nesplňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku. Rozhodnutí zatím není pravomocné.“

Ivana Awwadová, mluvčí Ministerstva kultury ČR

Ministerstvo kultury své rozhodnutí vysvětluje hlavně tím, že se nedochovalo prakticky nic z původních interiérů, na kterých tehdy pracovalo několik týmů předních architektů a výtvarníků. Vybavení bylo z větší části rozprodáno. A řadu necitlivých zásahů utržil i exteriér a okolí budovy hotelu. Zástupce investorů na rozhodnutí ministerstva zareagoval následovně:

„Jako český investor se jak k hotelu, tak k jeho okolí chováme jako ke kulturní památce od okamžiku, kdy jsme jej v roce 2019 koupili. Ministerstvo kultury v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné explicitně zmiňuje, že prostor náměstí Miloše Formana je v současnosti vyvýšenými garážemi deformován a měl by být v budoucnu rozvíjen v limitech Pražské památkové rezervace.“

 Jakub Dyba, zástupce investorů ze společnosti R2G

Americký hotel v normalizačním Československu

Brutalistní stavba, kterou tvoří soubor kostek ze surového betonu, hnědé keramiky a skla, trůní na rozsáhlé ploše severní části Starého Města. Na ploše natolik rozsáhlé, že ji ještě na konci 19. století tvořilo několik křivolakých ulic bývalého židovského ghetta. Cikánská, Masařská s pláckem a drůbežími jatkami nebo Rabínská s renesanční Velkodvorskou synagogou zmizely z mapy města během asanace Josefova v prvních letech 20. století. Hygienicky nevyhovující uličky nahradily nové širší ulice s modernějšími měšťanskými domy podobnými nedalekým honosným stavbám Mikulášské třídy, dnešní Pařížské. Ty ale vltavský břeh nezdobily příliš dlouho. Většinu z nich smetly boje během Pražského povstání. V budově sousedící Právnické fakulty totiž sídlilo posádkové velitelství SS.

„Ráno 8. května zahájili okupanti nový prudký útok... V Pařížské ulici fašisté ostřelovali budovy pancéřovými pěstmi a házeli do domů svazky granátů.“

Květnové povstání na Starém Městě pražském. Památná místa protifašistického odboje. Místopis barikád v Květnovém povstání v Praze 1 (sborník statí). Praha 1985, s. 12.

Místo zdemolovaného bloku domů zůstalo nadlouho prázdné. Jeho osud měla změnit až potřeba velkého mezinárodního hotelu. Ten Praha postrádala už od první republiky. V 60. letech, kdy se v komunistickém Československu začaly lehce rozvolňovat poměry, a v Praze dokonce pravidelně přistávala linka slavných amerických aerolinek Pan Am, byla absence důstojného hotelu pro zahraniční klientelu ještě patrnější. Od 50. let bylo v Praze vypsáno několik architektonických soutěží na projekt nového hotelu. Ve hře bylo hned několik lokalit. Pozemek na konci Pařížské třídy byl jen jedním z nich. Budoucí hotel Intercontinental ale nakonec výsledkem žádné ze soutěží nebyl.

„V roce 1965 se začalo jednat se společností Tower International o tom, že by se tato americká společnost podílela na stavbě hotelu v Praze. (…) Protože ve smlouvě uzavřené 11. února 1967 bylo uvedeno, že hotel má začít fungovat v roce 1970, nebyl již čas na vypsání jakékoli architektonické soutěže. Byl určen pozemek v Praze 1, na předmostí Čechova mostu (…). Bylo rozhodnuto, že stavbu navrhne český architekt.“

Radomíra Sedláková, kapitola „Šedesátá léta a stavby pro cestovní ruch“, publikace Hotel Intercontinental v Praze, Kateřina Houšková a kolektiv

Tím architektem se stal Karel Filsak z prestižního ateliéru Epsilon. Úspěšně se zúčastnil několika soutěží během let předcházejících smlouvě s Američany. Bývalý žák proslulého Josefa Gočára byl v té době jednou z nejvýraznějších tváří tehdejší architektury. Proslavily ho zejména budovy našich zastupitelských úřadů v Číně a Brazílii. V jedné z dřívějších architektonických soutěží krom toho zvítězil jeho návrh tranzitního hotelu pro Československé aerolinie. Ten měl stát víceméně na stejném místě jako současný hotel Intercontinental. Architektova osobnost, jeho znalost lokality a požadavků na stavbu špičkového hotelu získaly americkou zakázku právě pro Filsakův ateliér Epsilon. Jeho návrh vyplnil díru zející ve staroměstském nábřeží a daroval Praze novou dominantu v brutalistickém stylu. Hotel, který si do té doby Československo snad ani neumělo představit. Stavba započatá ve svobodou prodchnutém roce 1968 se protáhla a skončila v době tuhé normalizace roku 1974.

„Cestování na západ, které stát v 60. letech výrazně zjednodušil, bylo opět pro většinu československých občanů téměř nemožné. Intercontinental ovšem do značné míry představoval kus západu v Praze. Zůstal členem IHC a jeho typologie odpovídala americkému pojetí hotelové architektury. Patřila k ní luxusní restaurace a noční klub na střeše, řada dalších občerstvení, barů a obchodů rozmístěných v různých částech hotelu, klimatizované pokoje vybavené koupelnou, telefonem a televizí i celkově moderní internacionální výraz doplněný o prvky charakteristické pro místní prostředí.“

Pavla Savická, „Americký hotel v socialistickém Československu, Intercontinental ve společenských a politických souvislostech“, publikace Hotel Intercontinental v Praze, Kateřina Houšková a kolektiv

Zatímco exteriér hotelu navrhl Filsak ve strohém brutalistním stylu, který změkčovala jen teple hnědá keramika, interiéry měly ke strohosti daleko. Architekt si pro práci na nich přizval celou řadu svých kolegů architektů i umělců nejrůznějších výtvarných profesí. Hosté v restauraci pili ze speciálních sklenic od Mosera, ve vinárně jim v krojích oblečené servírky nalévaly do keramických číší. O měkké světlo v místnosti se postarala látková stínidla lamp speciálně navržených pro Intercontinental. V pokojích, v lobby i v salóncích sedávali hosté na originálních židlích a křeslech. Kochali se obrazy, sklem, keramikou či kovovými instalacemi z rukou těch nejvýraznějších umělců. Filsak objížděl starožitnictví a vybíral do haly i chodeb hotelu biedermeierovská křesílka, skříňky i hodiny. Americký hotel vítali odborníci a chválil ho i dobový tisk.

„Tvrzení, že beze zbytku zapadl do ducha i atmosféry svého historického okolí, je tou největší poklonou, jakou lze jeho tvůrcům složit.“

„Tajemné pověsti a moderní hotel“, Svět práce, 26. března 1975.

Hostům hrála v barech živá hudba a za okny špičkové restaurace Zlatá Praha mohli obdivovat výhled z nejluxusnějších: panorama se stovkami pražských věží. Za dlouhé roky existence hotelu se jím pokochali hosté jako Johnny Cash, Michael Jackson, Jásir Arafat, Marcello Mastroianni, Richard Nixon, Elton John nebo Barbra Streisand. Západní hosté i diplomaté pochopitelně lákali výzvědné služby, které budovu zamořily svými štěnicemi. V tajném názvosloví KGB vystupoval hotel Intercontinental pod krycím jménem Glinka.

Soumrak se na hotel začal snášet paradoxně po revoluci v roce 1989. Převratné změny ve společnosti jako by se musely odrazit i v podobě hotelu. Rekonstrukce hotel postupně zanesly. Pomalu mizely autorské prvky interiéru, starožitný nábytek byl rozprodán. Nevhodné úpravy hotel oddělily od okolí. A tím se vracíme na začátek. Téměř půl století po jeho otevření zmizelo z betonového průčelí logo hotelu Intercontinental. Jeho dveře pro hosty zavřela nejen koronavirová epidemie, ale také probíhající rekonstrukce. Už za pár let by ale pod novým jménem Fairmont měl hosty zase přivítat. A nejen ty, kteří dorazí s kufrem a ubytují se v některém z pokojů s krásným výhledem. Hotel chce lákat i ty, kteří budou mít chuť si přijít odpočinout do jeho terasovitých zahrad a dát si skleničku před tím, než vyrazí na procházku na vltavskou náplavku.