Tate Modern: Symfonie původní budovy elektrárny a současného umění

V současnosti chrám současného umění, dříve elektrárna. Budova Tate Modern vznikala od 40. do 60. let minulého století a postavil ji architekt Giles Gilbert Scott. Byla to sice ohromná a udivující budova, ale příliš dlouho svému původnímu účelu nesloužila. Možná i kvůli svému nezvyklému umístění přímo v centru, navíc hned naproti katedrále sv. Pavla na protějším břehu Temže.

Dnes už budova slouží déle výstavním účelům než svému původnímu poslání. Galerie Tate Modern otevřela v květnu 2000 po rozsáhlé rekonstrukci z dílny švýcarských architektů Herzoga a de Meurona. Dnes světoznámý ateliér tehdy ještě neměl takovou slávu. Jejich průlomem do světové architektury se stal právě Tate Modern.

Centrální hala funguje jako vnitřní veřejný prostor, kam se dostanete bezplatně. Jsou tu skluzavky od německého umělce Carstena Höllera, které může využít každý. Hala sice funguje podobně jako Malá dvorana Veletržního paláce, ale lidé ji využívají daleko víc. Odpočívají tu, schovávají se sem před deštěm, děti si tu hrají nebo svačí. Architektura galerie od Herzog & de Meuron se vyznačuje pozorností k detailům. Ocelová schodiště architekti doplnili o dřevěné prvky a integrované osvětlení. Často využívali kontrastu mezi černou a bílou barvou a na stropě ponechali otevřené technické instalace. Podobné úpravy jsou dnes už běžné, ale řada architektů se inspiruje právě v Tate Modern.

Londýnská zoo: Obydlí pro tučňáky

Londýnská zoo překvapivě ukrývá spoustu míst pro fanoušky architektury. Najdeme tu třeba voliéru od Cedrica Price, studenta Rema Koolhaase a Zahy Hadid. Její lešeňovou strukturou se dokonce inspirovali Richard Rogers a Renzo Piano při výstavě Centre Pompidou v Paříži. Zajímavější osud ale má bazén pro tučňáky.

Jeho architektem je Berthold Lubetkin, který pocházel z Gruzie, ale stal se jedním z průkopníků moderní architektury v Británii 30. let. V Paříži se přátelil s Le Corbusierem a za svou pozdější tvorbu získal prestižní britské ocenění RIBA. Jenže bazének pro tučňáky se mu úplně nepovedl. Tučňáci tu dostali infekci způsobenou chozením po betonu, který bazének tvoří. Proto je ošetřovatelé museli přestěhovat. Jako by místo provázela nějaká zvláštní smůla, ani jiná zvířata tu moc dlouho nevydržela.

Dnes už tedy bazén neslouží jako výběh pro živočichy, ale jako takzvaný vodní prvek. Je tu zkrátka jen jako ozdoba a londýnská zoo s ním nemá žádné plány. I teď ale občas nějaké své využití najde. Zpěvák Harry Styles tu například natáčel videoklip k písničce As It Was.

Barbican: Ztratit se mezi věžáky a skleníkem

„Kdybyste měli v Londýně navštívit jen jedno místo, tak běžte do Barbicanu,“ říká Adam Gebrian. Jedná se o brutalistický obytný komplex, který v Londýně vznikl mezi 60. a 80. lety na místě zničeném bombardováním během války. Gebrian také tvrdí, že Barbican je tak pozoruhodný a rozmanitý, že jen tady můžete strávit celý den.

Komplex Barbican navrhli architekti Chamberlin, Powell a Bon a výstavba začala v 50. letech podél ulice Golden Lane. Využili zde radikální myšlenku pocházející už od Leonarda da Vinciho, totiž že je potřeba vyvýšit bytovou plochu a vytvořit dvoupodlažní město a ulice až v druhém patře. Ta vznikla z představy, že na ulici žijí žebráci, a lidé v domě proto mají žít výš. Takže architekti Barbicanu stavby umístili na sloupy tak, že obydlí začínají až v prvním nadzemním podlaží. S podobnou myšlenkou vznikala například pařížská čtvrť La Défense nebo kodaňský obytný komplex 8 House od studia BIG. Kromě toho jsou v Barbican Estate tři věžáky o 42 patrech. Ty mají betonové balkóny a nabízejí většinou drahé, luxusní byty včetně střešních mezonetů.

Kromě toho je součástí komplexu také kulturní centrum Barbican Centre. Zajít sem můžete jak na koncert, tak na divadlo, do kina nebo do knihovny. Sídlí tu dokonce několik symfonií a divadelní společnost Royal Shakespeare Company. Nezapomeňte také zajít do Barbican Conservatory – velkého skleníku, kde je vnitřní deštný prales.

The Economist Building: Krása v jemnosti

Možná lehce kontroverzní budovou může být sídlo britského týdeníku The Economist. Funguje na podobném principu jako Barbican – architekti Alison a Peter Smithsonovi tu také nechtěli stavět hned od země, ale přízemí vyvýšili pomocí pódia mezi jednotlivými věžemi. Už jen malý výškový rozdíl totiž stačí k tomu, abyste se cítili úplně jinak.

Komplex má celkem tři budovy, které jsou obložené travertinem. Ale hlavně jejich vnitřní technika funguje výborně – mají kvalitně promyšlený systém klimatizace. Půdorysy mají tvar osmiúhelníku a zaoblené rohy, aby do budovy pronikalo více světla. „Má to jemnost a ušlechtilost,“ popisuje stavbu Adam Gebrian.

Článek je jen výběrem několika míst z přednášky Adama Gebriana. Pokud vás zajímají další londýnské pozoruhodnosti, pusťte si celý záznam: