1 | Venezia Santa Lucia – Nádraží na vodě

Jestli plánujete vyrazit z Prahy do Benátek, je nejlepší nasednout na vlak. Čeká vás sice přestup ve Vídni, po noční cestě ovšem vystoupíte  přímo v centru města, na nádraží Santa Lucia. Otevře se před vámi pohled na Canal Grande a neoklasicistní kostel San Simeone Piccolo. Když navíc zvednete hlavu, uvidíte nad sebou malbu plovoucích ryb. 

Největší benátské vlakové nádraží stojí uprostřed historické části metropole, kvůli jeho výstavbě došlo k demolici mnoha domů z 15. – 18. století, včetně klášteru a kostela sv. Lucie. Železniční stanice po nich alespoň dnes nese jméno. S bouráním původní zástavby se začalo už v roce 1860, současná podoba nádraží se zrodila až v roce 1924, kdy architekt Angiolo Mazzoni přišel s prvními plány pro vybudování nové modernistické stanice. O deset let později vyhrál Virgillio Vallot soutěž na detailnější zpracování podoby stavby. Oba architekti pak pracovali společně až do roku 1943. Autor původního návrhu, racionalistický architekt Mazzoni, se podílel také na stavbě nádraží v Římě, Sieně a dalších italských městech. Jeho vliv a možnosti byly do značné míry určeny členstvím ve fašistické straně, která podporovala stavbu modernistických, respektive racionalistických budov.

2 | Ponte della Costituzione – Calatravova skluzavka

Jak se dostat z vlakového nádraží na druhou stranu Grand Canalu? Můžete si vybrat pouze ze čtyř lávek, které přetínají hlavní komunikační tepnu celého města. Jednou z nich je most od slavného španělského architekta Santiaga Calatravy z roku 2008. Do soutěže na jeho výstavbu se o devět let dříve přihlásil obdivuhodný počet sedmdesáti architektů. Calatravův vítězný návrh byl nakonec dokončen o necelých deset let později. 

Santiago Calatrava je autorem mnoha staveb, které na první pohled zaujmou svou lehkostí a dynamikou zachovanou ve statickém objektu. Namátkou můžeme jmenovat třeba Město umění a věd ve Valencii, auditorium v Tenerife nebo most Alamillo v Seville. Právě mostů postavil Calatrava za svůj život více než čtyřicet, ten benátský ale považuje  za vůbec nejkrásnější. Na lehkost jeho konstrukce se můžete podívat také z paluby lodi. Výrazný benátský projekt se ovšem neobešel bez kontroverzí – Calatrava násobně překročil původní rozpočet, most je kvůli schodovitým částem nepřístupný pro lidi na vozíčku, prostorově výrazné zakončení zábradlí zase překáží slepeckým holím. Skleněný povrch je navíc podle některých návštěvníků při dešti zbytečně kluzký. Krásná a elegantní stavba tak má i svoje funkční mouchy.

3 | Ex Junghans area – Bytový komplex od architekta Cina Zucchini

Ostrov Giudecca leží jižně od hlavní benátské zástavby. Uprostřed něj se nachází dříve industriální oblast –  Ex Jungas area, která se v uplynulých letech změnila na rezidenční zónu. Velkou část z ní tvoří bytový komplex, za kterým stojí architekt Cino Zucchi se studiem CZA. Jeho urbanistický projekt i jednotlivé stavby se snaží navázat na původní benátskou a průmyslovou architekturu, a propojit ji tak s moderním bydlením. 

Jako příklad této práce si můžeme vzít třeba budovu D, která je součástí bývalého továrního komplexu. V nové krychlové stavbě, do které je z jedné strany “vykousnutý” trojúhelníkový dvorek, najdeme šestnáct bytů. Rozdílně velká okna tvořící nepravidelný vzor na fasádě kopírují vnitřní rozložení prostoru. Jejich organické rozmístění je zároveň možné chápat jako odkaz na dobu, kdy se staré benátské domy spontánně rozšiřovaly, přestavovaly a ztrácely pravidelnou strukturu.

4 | Collezione Peggy Guggenheim – Muzeum plné překvapení

Při plavbě po hlavním benátském kanálu byste při troše nepozornosti mohli minout jedno z nejvýznamnějších muzeí evropského a amerického umění 20. století. Collezione Peggy Guggenheim je totiž celkem nenápadná bílá budova, která nijak nevyčnívá mezi okolní zástavbou. Překvapit by vás mohlo také to, jak je dům starý – na první pohled by se dal zařadit do škatulky modernismu. Palác architekta Lorenza Boschettiho však pochází z 18. století, dodnes nebyl dokončený a tvoří ho tak pouze jedno patro. Uvnitř nevelkého domu se nachází osobní sbírka obrazů, fotografií a soch Peggy Guggenheim, americké sběratelky umění a neteře Solomona Guggenheima (zakladatele nadace spravující stejnojmenné muzeum v New Yorku). Vystavená díla spadají do období modernismu, kubismu, surrealismu i expresionismu, a mezi autory můžete najít jména Pabla Picassa, Salvatora Dalího nebo třeba Maxe Ernsta, za kterého byla Peggy Guggenheim pět let vdaná.

5 | Punta della Dogana – Japonská architektura v Benátkách

Trojúhelníkový výběžek přímo na soutoku kanálu Grande a kanálu Giudecca s názvem Punta della Dogana. Budova na tomto pozemku Dogana da Mar zde stojí od 17. století a dlouhá léta sloužila jako celnice. Co v ní je ale dnes? Napovědět by vám mohlo dílo umístěné před vstupem. Ano. Dům ukrývá muzeum umění. K přestavbě došlo v roce 2007, kdy si Doganu da Mar koupil François Pinault a renovaci svěřil japonskému architektovi Tadau Ando. Že vám přijde zvláštní spojení jeho minimalistického stylu s historickou budovou v centru Benátek? Určitě je to odvážný krok, ale Pinault svým výběrem nešlápl vedle. Stará budova je v perfektním souladu s japonskou dokonalostí. Ando zcela ctil historické hodnoty a díky tomu mohl vzniknout další unikátní prostor.

6 | Olivetti Exhibition centre in Venice – Obchod neexistující společnosti

Podloubí na nejslavnějším benátském náměstí skrývá mnohé skvosty, a jedním z nich je showroom společnosti Olivetti. Že vám tenhle název nic neříká? Není divu, jelikož firma již neexistuje. Ve 20. století vyráběla psací stroje a kalkulátory. Díky svému úspěchu měla dva reprezentativní obchody, první z nich v New Yorku a druhý právě v Benátkách. Pro svoje prestižní jméno potřebovala i vyhlášeného architekta, proto oslovila renomovaného Carla Scarpu. Jeho provedení z roku 1957-1958  vybočuje z klasického formátu obchodu a oživuje podloubí, ze kterého se do prodejny vchází. Celý prostor můžeme vnímat jako umělecké dílo s jednotlivými detaily jako jsou například štukové omítky, mozaikové podlahy nebo týkové žaluzie. I když už se produkty Olivetti nevyrábí a společnost kvůli technickému pokroku v 90. letech zanikla, architektura jejich prodejny má takovou hodnotu, že showroom na místě stojí dodnes. Můžete jej za pár euro navštívit a díky expozici Negozio Olivetti se přenést do dob největší slávy italské firmy.

7 | Fondazione Querini Stampalia – Systematické zaplavování

Famílie Querini Stampalia je považována za jednu z rodin, které založily Benátky. Poslední Querini zemřel v roce 1869 a velkolepý palác, který odpovídá váženému postavení rodiny, odkázal veřejnosti pod podmínkou, že v něm bude zřízena knihovna. Tak vznikla nadace Querini Stampalia, která knihovnu spravuje. V paláci jsou navíc výstavní prostory a muzeum, jež odkazuje na bohatství rodiny: nábytek, porcelán, sbírky soch a obrazů. Proč zde zmiňujeme tento palác z 16. století? Pokud budete budovou procházet, můžete si všimnout nejen původních renesančních prvků, ale také přestavených částí z 60. a 90. let minulého století. Carlo Scarpa, zmiňovaný v souvislosti s Olivetti obchodem, stojí za změnami z let 1961 – 1963. Sofistikovaně vyřešil problém s takzvanou “aqua alta”, tedy velkou vodou, která každoročně zaplavovala spodní patro paláce a znemožňovala tak jeho využití. Přímo od “portega”, tedy vstupu do domu z vodního kanálu, rozvedl síť měděných kanálů. Ty se při vyšší hladině naplní a voda se rozlije po celém domě až na zahradu. Systém je ale regulovaný a řešení dokonalé. Podívejte se na schody ústící do kanálu. Také si můžete všimnout přidaného mostu. Vstup oknem? Proč ne! 

Druhou vlnu změn měl na starosti žák a velký obdivovatel Scarpy, architekt Mário Botta. Navázal na metody svého učitele a za použití stejných materiálů upravil horní prostory muzea a knihovny pro potřeby nadace.

8 | Fondaco dei Tedeschi - Výhled na kanál Grande

Tržiště, sklad pro německé vojáky (Tedeschi = italsky Němci), celnice za Napoleona, pošta v době Mussoliniho i obchodní dům s veřejně přístupnou střešní terasou. Nejedná se o celou benátskou ulici, ale o jeden palác s bohatou historií, která se začala psát už ve 13. století. Roku 1505 vyhořel, ale díky architektu Scarpagninovi byl během tří let uveden do lepšího stavu než před požárem a dodnes zůstává klenotem italské renesance. V roce 2009 přišel Rem Koolhaas s návrhem otevřít prostor veřejnosti a mezi lety 2009 – 2016 proběhla renovace. Koolhasova společnost OMA pracuje s historickými prvky budovy, které zachovává a obnovuje ty, které byly zničeny nebo přestavěny při různorodém využití místa. Výsledkem je zpřístupnění dvora a střešní terasy a vybudování nákupního a kulturního centra. Z terasy je krásný výhled! Na střechu se můžete dostat pomocí nově vložených eskalátorů nebo proskleným výtahem. Nezapomeňte se zde zastavit. Střecha paláce je zdarma přístupná všem, je ale nutné si předem rezervovat vstup.

9 | Isola di San Michele – Hřbitov od David Chipperfield Architects

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se pohřbívá v Benátkách? Toto unikátní ostrovní město má totiž i svůj nevšední ostrovní hřbitov. Dostat se k němu můžete při plavbě lodí na turisticky oblíbená místa Murano a Burano. Kromě výletníků na palubě téhle dopravní linky zahlédnete třeba i Italku s květinami. Pohřebiště je obehnané cihlovou zdí, ze které vyčnívá bílá travertinová fasáda kostela svatého Michala z 15. století. Protože se jedná o jediný benátský hřbitov, je rozdělen na části podle vyznání nebožtíků. Kvůli nedostatku místa byl navíc San Michel v roce 1839 zásypem spojen s vedlejším ostrovem. I přes to ale začaly být jeho kapacity nedostatečné a mnoho benátčanů je tak pohřbeno na pevnině ve čtvrti Mestre. 

Od roku 1998, kdy byla vyhlášena architektonická soutěž, se studio David Chipperfield Architects podílí na dalším rozšíření ostrova. Cílem úpravy bylo zlepšení stávajícího stavu hřbitova a jeho mírné rozšíření. První fáze dokončena v roce 2004/2007 vytvořila nová místa pro zesnulé, například nádvoří čtyř evangelistů, jméno je inspirováno svým uspořádáním. Druhá fáze byla dokončena v roce 2017. Do budoucna se plánuje připojení zcela nové, samostatné části, která se bude vznášet na hladině vedle ostrova. Podívejte se na návrhy.

10 | Villa Foscari “La Malcontenta” – To nejlepší z italské architektury

Při cestě za naší poslední zastávkou musíme nasednout na autobus a vyrazit z centra města na pevninu. A protože při návštěvě Itálie nesmíme zapomenout na tradiční renesanční architekturu, podíváme se na závěr do vily z druhé poloviny 16. století. Architekt Andrea Palladio, známý jako autor mnoha benátských kostelů, navrhl dům na břehu řeky Brenty pro patricijskou rodinu Foscarijů. Vila měla sloužit především k reprezentativním účelům, jak je ostatně na první pohled zřejmé, a z Benátek se k ní dalo doplout lodí. I zde je vstup domu orientovaný směrem k vodě. Základ budovy tvoří zvýšený podstavec, který vytváří monumentální dojem celé stavby, uvnitř je vila opět bohatě zdobena dobovými freskami. Ty ale musely (spolu se zbytkem budovy) projít v první polovině 20. století rozsáhlou rekonstrukcí, jelikož byla vila předchozích sto let opuštěná, takže před novými majiteli stál nákladný úkol, vrátit unikátní stavbě její původní podobu.

Záznam přednášky Z města do města: Benátky