1 | Gare du nord – Nejrušnější evropské nádraží

Nejrušnější železniční stanice v Evropě — pařížská Gare du nord. Poprvé otevřena roku 1847. Po rozsáhlém rozšíření byla znovu otevřena v roce 1865 v podobě, ve které ji známe dodnes. V budově se nachází 44 nástupišť, přes která projde 550 000 cestujících za den. Komplex staveb byl navržen francouzským architektem Jacquesem Hittorffem. Litinové sloupy byly dodány ze Skotska, protože  jinde neexistovala továrna, která by je dokázala vyrobit. 180 metrů dlouhé kamenné průčelí je zdobené 23 alegorickými sochami znázorňující města, do kterých směřovali a směřují vlaky z Gare du nord.

2 | Hotel Barrière le Fouquet’s — Aneb, jak vyzrát na památkáře

Luxusní pětihvězdičkový hotel na pařížské Champs Elysées ironizuje podmínky památkářů k nově vznikajícím stavbám v historickém centru Paříže. Architekti musí v měřítku 1:1 napodobovat domy z období Hausmannova plánu přestavby hlavního města Francie ve druhé polovině 19. století. Edouard François na tyto požadavky zareagoval tím, že postavil identickou zaslepenou fasádu z prefabrikovaných betonových panelů, která na nároží bývala. Tou prostupují jednoduché okenní otvory předsazené na fasádě, které  kontrastně reagují na dispozice hotelových apartmánů. Všimněte si třeba kovových dveří pro vjezd aut. V hotelu se kromě 80 apartmánů nacházejí také lázně, restaurace s výhledem do zahrady ve vnitrobloku a střešní terasa s výhledem na Eiffelovu věž.

3 | Fondation Louis Vuitton – Galerie v podpalubí skleněného korábu

V Boulognském lesíku mezi historickým centrem Paříže a moderní čtvrtí La Défense se nachází galerie připomínající skleněný koráb s dvanácti plachtami. Parcela, na které se objekt nachází, je značně omezena předpisy. Stavba například nesmí přesáhnout plochu pozemku, být vyšší než dvě nadzemní podlaží a cokoliv tuto hranici přesáhne, musí být vyrobeno jedině ze skla. Architekti pod vedením Franka Gehryho měli v těchto podmínkách nelehký úkol, a to skloubit stavební limity s vizí investora, který požadoval jedenáct výstavních sálů a další přidružené prostory. A toto je výsledek! Projekt byl schválen v roce 2006 a výstavba začala o dva roky později. Realizace se však neobešla bez vlny odporu, která vyvrcholila roku 2011 soudním sporem. Odpůrci si stěžovali na zasažení do zeleně. Ve zvláštním zákoně byla ale stavba prohlášena za “dílo celosvětového významu”, a tak mohla být dokončena. Na konstrukci se z velké části podílela česká firma Sipral, která dodala různě tvarované skleněné tabule na vnější opláštění. My už jsme jednou budovu s fasádou od Sipral v rámci našeho virtuálního cestování navštívili! Byla to zastávka sedm v Kodani!

4 | Le Corbusier apartment – Zpověď muže doby moderní

Přímo naproti stadionu Jean Bouin od architekta Rudyho Ricciottiho se nachází dům vmáčknutý mezi dvě již stojící budovy. Snad jediné, co ho odlišuje od okolí, jsou černé rámy oken a luxferové parapety. Tento nenápadný bytový dům navrhl a následně mezi roky 1932 - 1934 postavil Le Corbusier (Charles Édouard Jeanneret) společně se svým bratrancem Pierrem Jeanneretem. Le Corbusier si v posledních dvou podlažích zřídil svůj byt a ateliér. Dostat se do něj můžete po schodech ze šestého patra. Dejte si ale pozor, skulpturální schodiště postrádá zábradlí! Moderních vychytávek zde najdete více. Mezi nimi například postel vysokou 1 metr, do které se člověk dostal pouze po lehkém výskoku. Unikátní je práce se světlem. Do prostoru vniká z obou uličních fasád, prostřednictvím dvou dvorů a střešními světlíky. Prostor o velikosti 204m2 navrhl Corbusiér tak, aby minimalizoval počet chodeb a dveří. V sedmém podlaží se nachází vstup, jídelna, obývací pokoj a ateliér, v osmém pak ložnice s terasou. Stěny vymalované v sytých barvách doplňuje nábytek navržený Corbusierovou kolegyní, francouzskou architektkou a designérkou Charlotte Perriand. Známý švýcarský architekt žil a pracoval ve svém bytě až do smrti v roce 1965. Od té doby jej vlastní Foundation Le Corbusier, která nechala apartmán v roce 2016 zrekonstruovat a zpřístupnila ho veřejnosti.

5 | Bytové domy v Rue des Suisses – Žaluzie jako fasáda

Švýcarský ateliér Herzog & de Meuron dokončil v roce 2000 projekt dvou bytových domů, které jsou včleněny do zástavby z 19. století. Jeden z nich vyniká svou černou fasádou  složenou z kovových lamel, která směřuje do ulice Rue des Suisses. Do vnitrobloku byl zasazen druhý, třípodlažní dům, jehož fasáda je pokryta dřevěnými žaluziemi oblého tvaru. Podle architektů má budova působit jako kus nábytku. V těsné blízkosti se nachází další stavby, v tomto případě rodinné domy, které doplňují vnitroblok. Výrazným prvkem je i protipožární stěna, za kterou se nachází dětské hřiště. Obytné prostory v různých budovách se velmi liší jak velikostí, tak uspořádáním, ale všechny jsou navrženy tak, aby byly co nejvíce prosvětlené.

6 | Pavillon de l’Arsenal – Pařížský CAMP

Pavilon Arsenal (francouzsky Pavillon de l'Arsenal) je informační a výstavní centrum urbanismu i architektury Paříže. Nachází se na adrese Boulevard Morland č. 21 a od slavnostního otevření v roce 1988 nabízí bohatý program věnovaný městskému plánování nebo architektuře. Stavba, ve které centrum sídlí, byla postavena v roce 1879 na místě bývalé továrny na střelný prach (odtud její název) pro obchodníka se dřevem jménem Bormiche, aby v ní uložil svou sbírku obrazů. Než byl Pavilon Arsenal přestavěn do dnešní podoby, měl mnohá využití, pokud se ho však rozhodnete navštívit dnes, můžete si prohlédnout stálou expozici o urbanistickém vývoji Paříže, dočasné výstavy i aktuální architektonické projekty. Také se nebudeme tajit tím, že pařížské centrum architektury bylo jednou z největších inspirací pro náš pražský CAMP!

7 | Centre Georges Pompidou – Budova naruby

Centre Georges Pompidou (Centre national d'art et de culture Georges-Pompidou), hovorově také Beaubourg, je kulturní centrum a galerie moderního umění. Vzniklo v letech 1972 až 1977 na popud francouzského prezidenta Georgese Pompidoua. Mezinárodní architektonické soutěže na návrh se zúčastnilo kolem 700 architektů z 50 zemí světa. Výběrové řízení vyhrála britsko-italská dvojice architektů Renzo Piano a Richard Rogers. Na projektu se podílel též český architekt Jan Kaplický. Moderně působící sedmipodlažní skleněný palác stojí na ploše 7 500 m2. Nosná ocelová konstrukce budovy je vysunuta na vnější fasádu. Může připomínat zapomenuté lešení, což přidává budově na netradičnosti. Není jen estetickým, ale také funkčním prvkem. Díky vysunutí je vnitřek volný a ve výstavních prostorách nepřekáží pilíře ani opěry. Komunikace a rozvody jsou částečně vedené vně budovy, funkce jsou rozlišeny barevně. Klimatizační potrubí je modré, vodovody jsou zelené, elektrické vedení je žluté výtahům s eskalátory náleží červená barva. Trubky na větrání podzemních prostor pak mají barvu bílou. Do Pompidou nemusíte jen do Paříže, instituce má své pobočky i v Metách (Francie) a Malaze (Španělsko).

8 | Les Halles – Pupek Paříže

Jen dva bloky od slavné galerie se nachází nákupní centrum Forum des Halles s rozlehlým parkem. Na stejném místě stála do roku 1971 hlavní pařížská tržnice. Architekt Victor Baltard ji navrhl v 50. letech 19. století a sloužila jako středobod Paříže, pro setkávání lidí a prodej ovoce, zeleniny, ryb nebo masa. Pro nedostačující hygienické a zásobovací podmínky však byla  zdemolována a prostor zůstal po dlouhých letech užívání prázdný. Do jeho podzemí, v hloubce 20 metrů, byla umístěna stanice tehdy nově vznikajícího metra, zbytek plochy měl sloužit jako místo pro výstavbu mezinárodního obchodního centra. K jeho vybudování však nikdy nedošlo, protože plánovaný obchodní dům byl přesunut do podzemí. Nad ním tak mohl vzniknout park nesoucí název Jardin des Halles. V roce 2004 byla vyhlášena architektonická soutěž na celkovou obnovu čtvrti, kterou vyhráli francouzští architekti Patrick Berger a Jacques Anziutti. Přestavba zcela změnila podobu místa, všimněte si nově postavené ocelové střechy. Co na ni říkáte? Pokud byste chtěli spíše zjistit, jak vypadala původní tržnice, můžete si dojet ke koncertní síni Pavillon Baltard, která se zachovala z roku 1857. Při demolici v sedmdesátých letech byla tato stavba demontována a přesunuta na východní předměstí Paříže.

9 | Sídlo francouzské komunistické strany – Co se skrývá pod bílou kopulí?

Sídlo francouzské komunistické strany patří podle mnohých k nejzdařilejším dílům brazilské architektonické ikony Oscara Niemeyera. On sám byl dlouholetým členem komunistické strany v Brazílii, což pro něj také znamenalo nucený francouzský exil v 60. a 70. letech. Kromě sídla francouzských komunistů tak navrhl Niemeyer v Paříži ještě budovu komunistického deníku L’Humanité a budovu burzy práce. Všechny jsou dnes památkově chráněné. 

Návrh sídla komunistické strany evokuje svým tvarem vlajku. Vznikl již v roce 1965, ale výstavba domu trvala kvůli finančním problémům komunistické strany dlouhých patnáct let. Niemeyer navrhl budovu s maximálním důrazem na vyváženost zastavěného a volného prostoru. Tomu mimo jiné odpovídá nápad skrýt sál ústředního výboru pod zem a nad uliční úroveň umístit jen střešní kopuli. Skleněnou fasádu hlavní budovy, nacházející se hned za kopulí, navrhl další slavný architekt – Francouz Jean Prouvé.

10 | Philharmonie de Paris – Stavba bez autora

Zatím poslední realizací v parku La Villette je sál pro Pařížskou filharmonii, který vznikl podle vítězného projektu místního architekta Jeana Nouvela. Organicky tvarovaný hlavní sál Pierre Bouleze s kapacitou 2400 diváků je obalen kovovým pláštěm s ostře řezanými rysy. Po zádech filharmonie se mohou návštěvníci venkovními rampami dostat až na veřejně přístupnou střešní terasu ve výšce 37 metrů. Jedna z “tektonických desek“ zároveň slouží jako projekční plocha impozantních rozměrů 100 x 50 metrů. Hliníkové šablony na fasádě mají znázorňovat statisíce ptáků vznášejících se nad parkem i hlavami návštěvníků. Významnou stavbu doprovázely komplikace – zdržení termínu o dva roky a trojnásobné překročení rozpočtu. Ve sporu byl za viníka označen právě architekt, kterému byla uložena pokuta ve výši 170,6 milionů eur. Jean Nouvel naproti tomu obvinil v roce 2015 francouzskou vládu ze sabotáže projektu a nezúčastnil se 14. ledna stejného roku slavnostního otevření. Ukvapené stavební práce nakonec vedly k zanedbání některých detailů, jako jsou například nenavazující spoje schodišť nebo patrné rozvody v podhledech. Všech 23 chyb zveřejnil Nouvel v celostátním deníku Le Monde, a dokud nebudou – zatím nebyly – všechny odstraněny, zřekl se autorství.

Záznam přednášky Z města do města: Paříž