Naše moravská cesta začíná na kopcích v podhůří Oderských vrchů. Nachází se tu ostře geometrická rodinná kaple, která vznikla na základě dlouholeté známosti a spolupráce architekta Petra Pelčáka a zadavatele Ladislava Koutného. Drobná stavba láká k zastavení, zklidnění, zpomalení. Uctít má památku majitelova dědečka Vendelína, jenž na okolních polích dlouhá léta hospodařil. Ke kapli vede obnovená třešňová alej a značená cyklostezka. Kolem se rozprostírá poklidný výhled do krajiny se siluetami zámku Veselíčko, středověkého hradu Helfštýn nebo svatého Hostýna. Tvarosloví je neúprosné. Kapli utváří hmota geometrického betonového těla šalovaného do kmenů okolních stromů. Stavba se propojuje s krajinou a krajina se stavbou. Přítomnost litého betonu působí v krajině krásně překvapivě, přesto však velmi citlivě a lehce. Kaple navíc získala na odolnosti, pevnosti, sebevědomí a vizuální jednotnosti, kterou na moravských kopcích rozhodně jen tak nepřehlédnete.

Na dosah Kaple Božího Těla

Denisa Strmisková původně vystudovala divadelní scénografii na DAMU. Dnes se věnuje interiérovému designu, stylingu a uměleckým instalacím. Vytváří komplexní interiéry s citem pro nesmírný detail a schopností citlivě umocnit genia loci daného místa. Upřímně řečeno, zanechává po sobě tak precizní práci vyladěnou do poslední maličkosti, až to někdy nahání strach. Společně s Barborou Kudelovou proměnila nedávno podobu oblíbené restaurace na olomouckém Konviktu. Objekt, v němž se restaurace nachází, sloužil v minulosti jako jezuitský konvikt. Dnes v něm najdete učebny, divadelní a filmové sály Filozofické fakulty Univerzity Palackého stejně jako barokní Kapli Božího Těla. Právě mystické baroko zde prosakuje na povrch hned v několika vrstvách a současných reinterpretacích. Rostlinné barokní motivy definují rozložení celého prostoru – zatímco spodní patro představuje pevný kmen stromu a nese se v zemitých barvách, horní jakožto košatá koruna stromu přetéká vzrostlými rostlinami, které popínavě překrývají také srdce kavárny, tedy bar. Jakmile nahlédnete dovnitř restaurace, podmaní si vás centrální kruhové světlo symbolicky napodobující svatozář. Hned druhý pohled sklouzne na bar, v jehož výklenku zahlédnete podsvícený malý oltářík se sochou Panenky Marie. Ten třetí pak doporučuji namířit na podhled stropu nad barem, kde najdete soudobou interpretaci barokní fresky od malíře Davida Minaříka, který na obraz použil recyklované látky z pryskyřice z obnovitelných zdrojů.

Jedna stavba, tisíc příběhů

Strmiskovou budeme sledovat ještě malou chvíli. Na svědomí má také působivou rekonstrukci objektu bývalé vojenské pekárny skryté v pevnosti ze 17. století pro účely hostelu s kavárnou a nově také přízemní restaurací. Long Story Short je projektem temperamentní a sebevědomé majitelky Evy Dlabalové, které chtěla pro konzervativní Olomouc vytvořit soudobý hostel. Hlavní roli zde hraje organicky zaklenutá chodba vedoucí od recepce do všech padesáti šesti pokojů. Bělostná omítka a důsledná práce se světlem dávají vyniknout černým kontrastujícím prvkům jako je značení pokojů nebo jemným pastelovým tónům modernistického nábytku doplněného kousky od Master & Master, s nimiž Strmisková často spolupracuje. Prostorem vás provádí minimalistický navigační systém od grafického designéra Jana Košátka a umělecká díla od Davida Minaříka. Realizace získala cenu BigSEE za interiérový design. Není se čemu divit. Až se vydáte na tenhle výlet, zastavte se. Dejte si kávu, projděte chodbu, ubytujte se. Možná pak budete mít Olomouc ještě raději.

Jen o pár kroků dále, stále ve stejné budově, našlo svůj domov coworkingové centrum Vault 42 od studia Raketoplán. Lehká kancelářská vestavba dává vyniknout bílým klasicistním valeným klenbám a těžkým cihlovým zdem. Odhalené cihly spojují interiér různých místností a pracovních zón jako jasná jednotící linie. Sdílené kanceláře se nachází v přízemí, po ošlapaném pískovcovém schodišti pak můžete vystoupat do horní kuchyňky. Vše působí mohutně, jednoduše, chladivě a bezpečně. Starý dům, který našel nový význam pro 21. století.

Zvonička na návsi

Skončíme tam, kde jsme začali. Téměř. Ján Stempel a Jan Jakub Tesař vytvořili pro obec Bílovice-Lutonín na Moravě návrh současného sakrálního artefaktu, který dialogicky doplňuje vesnickou náves s tradiční lidovou architekturou. Zdejší zvoničku tvoří 15 milimetrový masivní plech. Ten je perforován po pečlivě odladěných vzorcích, které evokují gotický oblouk a gotickou kvadraturu kříže. Drobným církevním objektem se architekt a proděkan pro vnější vztahy na FA ČVUT Jan Jakub Tesař vrací na Prostějovsko, odkud pochází.

Řekne-li se Olomouc a současná architektura v jedné větě či spíše zvídavé otázce, pravděpodobně se vám vybaví nešťastná kauza dosud nerealizovaného muzejního projektu Středoevropské fórum (SEFO) podle návrhu architekta Jana Šépky. SEFO je taková Kaplického knihovna v Olomouci. Stavba, která není, ale neustále se nese vzduchem a nelze na ni zapomenout. Jak ale vidíte, realizací za kterými můžete vyrazit směr Olomoucko, není pomálu.