Kolik je kde domů a jak vypadají? Jak jsou široké ulice, kudy po nich chodí lidé a kudy jezdí tramvaje? A kde je ještě vidět, jak se Praha postupně stavěla a rozrůstala, zatímco jinde byla přesně naplánovaná? Praha, jako každé město, v sobě skrývá řadu dat – údajů, které vypovídají o tom, jak funguje. Když se zaznamenají, shromáždí a uspořádají, slouží jako pomůcka pro zlepšení života ve městě. Třeba se navrhnou chybějící chodníky nebo přechody. Pojď se městskými daty inspirovat stejně jako umělec Refik Anadol, který má teď u nás v CAMPu výstavu. Staň se měřičem a umělcem v jednom, a to přímo v terénu.
Pastelky do kapsy a jde se!
Vybrali jsme pro tebe dvě lokality k navštívení. To proto, že Praha je rozmanitá a každé místo působí úplně jinak. Začneme v historickém jádru Prahy – na Starém Městě. Řekneme si něco o tom, proč vypadá tak, jak vypadá, a pak tě rovnou vyšleme do terénu. Připraven/a?
Mapka části Starého Města kolem Betlémského náměstí. Vytiskni si ji na papír formátu A4 na šířku a vezmi s sebou do města – stane se tvým plátnem. Odkaz najdeš pod článkem.
Jak Praha rostla
Na Starém Městě jsme už asi všichni byli. Jezdí sem taky turisté z celého světa. Pojďme na to teď ale kouknout trochu jinak a prozkoumat i ty uličky, kde možná ani nikoho nepotkáme. Přesně v těchto místech totiž Praha vznikala. Je trochu obtížné si představit, že tu kdysi široko daleko nic nebylo. První, tenkrát ještě dřevěné domy se začaly objevovat podél obchodních cest – jeden po druhém jako lístečky na stonku, bez předem dané předlohy. V pozdějších obdobích se již stavělo podle rozkreslených a přesně vyměřených plánů. I dnes má Praha vlastní územní plán s načrtnutou výstavbou na roky dopředu. Proto taky tomuhle historickému druhu zástavby říkáme rostlá struktura. Objevuje se hlavně v nejstarších částech měst. Jak ji poznáme?
I když ne vše se dochovalo až doteď a původní domy ze dřeva byly dávno nahrazené kamennými, všimneme si, že uličky jsou úzké a křivolaké a domy jsou namačkané na sebe. Každý má jinou výšku, ale všechny jsou relativně nízké. Často taky ustupují o trochu dozadu, a porušují tak rovnou uliční čáru. Najdeme tu i skryté průchody a vnitřní dvory. Tahle rozmanitost a těsnost pomáhá tomu, že se v uličkách cítíme dobře. Jsou stavěné podle lidského měřítka, bez nutnosti vměstnat do nich ještě auta nebo náklaďáky.
Uličky úzké tak, že by auto neprojelo. A nikde ani noha! I to je Staré Město.
Dřív obrazy, dnes cedule
Dost ale bylo romantiky! Nebo ne? Na Starém Městě se dnes tahle malebná, historická vrstva potkává s aktuálním využitím města. V přízemí domů byly vždycky prodejny a pohostinství, teď jsou to na hlavních turistických trasách často obchody se suvenýry, vybavené křiklavými cedulemi a blikajícími nápisy. Vedle prodejna trdelníků, směnárna... A taky hodně nasprejovaných podpisů. Skoro by si v tom všem člověk ani nevšiml malovaných (nebo plastických) domovních znamení nad vchodem. Sloužila pro orientaci v době, než byly domy očíslovány. Některá se dochovala alespoň jako kopie, jiné už mají moderní zpracování, ale námět stejný. Ještě se k nim vrátíme!
A pak jsou tu samozřejmě i ulice plné lidí a křiklavých poutačů a obchodů.
Úkol:
Potřebuješ:
vytisknutou slepou mapku lokality
pastelky, voskovky nebo fixy
tvrdou podložku (desky nebo třeba knížku)
svorky k uchycení mapky k podkladu
Teď se ale už, prosím, vžij do role měřiče. Refik Anadol zkombinoval ve svém díle roční údaje o počasí a data z laserového měřiče LIDAR, který dokáže velmi přesně zaznamenat okolní prostředí. Občas se tak na širokém plátně objeví výjev z konkrétní ulice, aby se vmžiku zbortil do podoby barevných proudících kostiček.
Ty si můžeš říkat třeba ANKA, PEPIK, nebo jak chceš, necháme to na tobě. Vybav se vytisknutou mapkou a vyraz zaznamenávat. Nejlepší je dojet tramvají na stanici Národní divadlo nebo Národní (i metrem) a odtud dojít na území pěšky. Přesná trasa určená není – to proto, aby si každý měřič mohl vybrat, kudy zrovna bude chtít jít, kam ho to potáhne. Nezapomeň trochu bloudit a nakukovat do dvorů a průchodů, je jich plno!
Napovíme jenom, že zatímco ulicemi Husova, Karlova nebo Jilská proudí davy lidí, vedlejší Řetězová, Liliová nebo Anenská jsou úplně klidné. Dobré je ale prozkoumat oba typy prostředí, zvlášť když spolu tak těsně sousedí. Skoro bez lidí jsou i dvě uličky pojmenované podle barev – najdeš je? Krásný průchod je třeba skrz dům v Anenské 3 až do Karlovy ulice.
Naštěstí se často dá utéct průchodem nebo se schovat do klidného dvora.
Z prázdné bílé mapky vytvoř postupně, jak se budeš procházet, svůj vlastní abstraktní obraz. Každé místo, které projdeš, pořádně vybarvi – podle toho, jak na tebe působí. Bude to barva živá? Pochmurná? Křiklavá? Klidná? Barevná jako fasády okolo, nebo zelená jako stěna porostlá břečťanem? Je to jenom na tobě a tvém vlastním vnímání. Ty jsi teď měřičem i interpretem.
A schválně, kolik objevíš domovních znamení! Pokaždé, když nějaké najdeš, zakresli ho do mapky. (Není třeba se trápit, že se netrefíš přesně nebo zabere víc místa, než by mělo. Výsledný obraz může být klidně úplně chaotický, živý). Mimochodem, jaké znamení by mělo být nad vchodem u vás doma a proč?
Jedno z mnoha domovních znamení. Co asi mohlo symbolizovat?
Hotovo? Vyfoť nám svoje dílo a pošli na edu@ipr.praha.eu s předmětem Prague Dreams. Těšíme se!
P.S.: Znáš knížky o Rychlých Šípech (nebo tvoji rodiče)? Odkaz Stínadel ve staré Praze pořád žije. Možná mají právě Vontové na svědomí ty tajemné, křídou psané nápisy na zdech… A třeba taky narazíš na vzkazové dveře se žlutým květem, stačí se jen dívat!
Slovníček:
Rostlá městská struktura – historická městská zástavba, která vznikala pozvolna a neplánovaně, většinou podél existujících cest.
Uliční čára – pomyslná čára, která vede na hranici prostoru pro všechny (jako je chodník nebo silnice) a soukromého pozemku (jako je zeď domu nebo plot zahrady).
související
