Jak to je s tím ostrovem

Na začátek jedna překvapivá informace: Rohanský ostrov vůbec není ostrov. Dlouho jím býval – doslova se vynořil z vody po povodních v šestnáctém století jako písčina, postupně zarůstal a také si získával své místo na výsluní coby významný přístav. Tam, kde dnes vede ulice Rohanské nábřeží, pluly před dvěma sty lety lodě a přivážely zboží. O sto let později však došlo k velkým změnám, tok Vltavy byl přesměrován jinam, přístav zrušen a rameno řeky postupně zasypáno, čímž se území připojilo k pevnině a dlouho zůstalo z velké části nevyužité.

Teď je v plánu jeho rozsáhlá proměna, kdy se postupně stane obrovským městským parkem a také užitečným pomocníkem v případě povodní. Navrhované krajinářské úpravy umožní velké vodě z Vltavy rozlít se na větší plochu, a zpomalit tak postup povodně, než se dostane dál do Prahy.

Zajímá tě, jak to na tomto místě vypadalo dřív? Pomocí aplikace Dvě Prahy se na to můžeš podívat. Klikni na odkaz a do vyhledávače zadej Rohanský ostrov. Ukážou se ti třeba i sto let staré mapy!

Z ničeho nic (nebo něco?)

A teď k té divočině. Městská divočina, někdy také městská džungle, říkáme místům, kde si příroda vesele žije vlastním životem, přestože je to uprostřed města. Jedná se většinou o místa dříve využívaná a zastavěná, ale později opuštěná a nechaná ladem. Stačí chvíle a příroda se urputně hlásí o slovo – prasklinami v betonu prorůstají květiny, volný povrch pokrývá divoká tráva, mezi tím poletují motýli a pomalu se zabydlují i malá zvířátka.

Jako první se objevuje plevel (třeba kopřivy, ale i spousta krásně kvetoucích rostlin), pak jej doplňují vytrvalé byliny a později keře a stromy. Kdybychom divočinu nechali být a roky do ní vůbec nezasahovali, stromy by pravděpodobně nakonec převládly a na místě by vznikl les.

Každá městská divočina je úplně jiná, protože vychází z jiné situace. Společné mají ale to, že vše živé, co se zde objeví, musí dobře snášet náročnější městské podmínky – větší hluk, více světla a znečištění, stejně jako vyšší teploty. Města totiž fungují jako tzv. tepelné ostrovy, kdy kvůli velkým plochám betonu, asfaltu a skla dochází k zadržování tepla ze slunečního záření, takže se tu vzduch se ohřívá mnohem víc než ve volné přírodě. I proto je městská zeleň tak důležitá – přirozeně ochlazuje vzduch, snižuje prašnost a zachycuje dešťovou vodu, která jinak po tvrdých plochách silnic a chodníků rychle steče a zmizí v kanálech. Kromě toho také poskytuje úkryt i potravu živočichům a v neposlední řadě je pestrá a krásná (a ta divoce rostoucí nic nestojí!).

Tak jdeme!

Procházku začni na jižním okraji „ostrova“, kam dojdeš od zastávky tramvaje nebo metra Křižíkova, jen se musíš proplést novou výstavbou kancelářských a obytných budov. U nich si prohlédni úhledně zastřižené a ohraničené trávníčky a pravidelně osázené záhony „divokých“ květin. Jak se liší od těch opravdu divokých? Pokud jedeš z druhého břehu Vltavy, můžeš využít zbrusu novou Štvanickou lávku, která vede z Holešovic přes Štvanici přímo na začátek Rohanského ostrova. Schválně si všimni, že její zábradlí zakončuje na každé straně hlava jiného zvířete.

Vydej se po proudu řeky a brzy narazíš na uzavřené území betonárky, která je na ostrově už od šedesátých let. Za ní už ale pomalu začíná divočina! Doporučujeme nedržet se cyklostezky, ale následovat vychozené cestičky a územím tak trochu bloudit. Jenom tak opravdu poznáš, jak rozmanitý život se na tomhle poměrně malém území nachází.

Místy si budeš připadat jen jako na opuštěném parkovišti, stačí ale popojít kousek dál mezi stromy a kdyby se vypnul zvuk, nepoznáš, že jsi vlastně uprostřed města. Mezi hustými keři se sem tam schovávají zajíci; břeh Vltavy zase lemuje linie topolů, ve kterých nocují netopýři. Když budeš mít štěstí, narazíš tu na potápky nebo ledňáčky. Během průzkumu v roce 2020 byl zjištěn také výskyt strakapoudů a dravců, jako je káně nebo poštolka. A až vyjdeš na otevřenější prostranství (mezi motokrosem, cyklostezkou a golfovým hřištěm), překvapí tě záplava lučního kvítí a poletující motýli, včetně několika ohrožených druhů. Možná tu potkáš i bažanta.

Co tam vlastně roste?

To, na kolik zvířat narazíš, záleží hodně na náhodě a také na trpělivosti. Pokud jí tolik nemáš, zaměř se alespoň na rostliny, na ty totiž není třeba čekat a nikam neutíkají. Jestli máš doma papírový atlas rostlin, vezmi si ten, nebo ho můžeš nahradit aplikací v telefonu. My doporučujeme zdarma dostupný iNaturalist. Stačí nahrát fotku a rovnou se dozvíš, co jsi právě objevil/a (funguje na rostliny i zvířata).

Budeš si tak připadat jako skutečný přírodovědec, a to všechno jen pár kroků od ruchu velkoměsta. My jsme tu v létě narazili na kvetoucí vlčí máky, chrpy, bodláky a hadince, ale také na diviznu nebo jitrocel, které si lze usušit a udělat z nich čaj.

Jestli chceš svoje nově nabyté znalosti uchovat, udělej si herbář pražské džungle, který pak můžeš průběžně doplňovat. Možná za chvíli nebudeš věřit, že to všechno roste přímo v Praze. Určitě to znáš: každou rostlinku opatrně utrhni a doma pečlivě narovnej mezi dva listy savého papíru nebo ubrousku, zatiž knihami a nechej alespoň týden (ale spíš víc) pořádně vyschnout. Dobré je jednou za pár dní savé papíry vyměnit – tady pozor, protože suchá rostlinka je velmi křehká! Pak už ji stačí jen nalepit na čtvrtku a dopsat název spolu s časem a místem naleziště.

Zastávky s výhledem do budoucnosti

A když už budeš mít pocit, že máš všechno prozkoumáno, zastav se sníst si svačinu na dřevěném můstku, který vznikl v rámci výstavy o plánovaném rozvoji území a vede přímo z cyklostezky přes „budoucí tůň“. Dá se tu posedět a můžeš tu načerpat energii, ale také informace o tom, co, jak a proč se na Rohanském ostrově v budoucnu změní. Co se asi stane se všemi těmi zajíci, netopýry a modrásky?

Podobné stanoviště jsou ještě dvě. Jedno v Karlíně u restaurace Dva kohouti, které si můžeš prohlédnout, pokud se chceš vrátit stejnou cestou zpátky do Karlína (a čeká tu na tebe loď!). Druhé je v sochařské zahradě Zdeňka Němečka (u ateliéru Olgoj Chorchoj), pokud si chceš procházku ještě prodloužit. V tom případě pokračuj kolem golfového hřiště přes začátek Libeňského mostu až na tzv. Libeňský ostrov. Klidně to tu ještě prozkoumej – ne už tolik z přírodního hlediska, ale spíš proto, jak skutečně různorodé prostředí tu je, včetně nejstarší zahrádkářské kolonie v Praze.

Nakonec jedno upozornění – protože existence divočiny předpokládá, že se o ni nikdo nestará, vyznačují se městské džungle i častějším výskytem odpadků, které zkrátka nikdo moc neuklízí. V ideálním případě by je tam ani nikdo neměl odhazovat, jsme ale přece jenom uprostřed Prahy. Myslíme si však, že to není důvod k tomu, abychom místo nenavštívili. Naopak to o jeho charakteru a způsobu využívání leccos vypovídá.

Slovníček

Rameno řeky –⁠ postranní koryto řeky, které se oddělilo od hlavního (většího) toku. Pokud už se do něj zpátky nenapojuje, říkáme mu slepé rameno.

Krajinářské úpravy –⁠ úpravy, při kterých se mění to, jak krajina vypadá. Může jít i o výrazné změny terénu, zeleně či vodních ploch.

Zahrádkářská kolonie –⁠ uskupení zahrádek (pozemků převážně k pěstování rostlin), které jsou uspořádány jedna vedle druhé a určeny hlavně pro lidi, kteří bydlí v centru města a vlastní zahrádku u domu nemají. Na zahrádkách často také stojí malé chatky.