Vyšehrad – nejistá budoucnost secesního nádraží

Víte, že nádraží Vyšehrad je jednou z mála secesních nádražních budov v Praze, protože v tu dobu bylo obvyklé stavět spíše typizované zastávky? Železniční stanice Vyšehrad vznikla v roce 1872 při stavbě tzv. Pražské spojovací dráhy. Samotná budova byla však postavena až v roce 1904 a dnes je součástí památkově chráněného areálu nádraží. Autor samotné budovy ale není dodnes znám. Nejčastěji je s její stavbou spojován Antonín Balšánek, který mimo jiné spolu s Osvaldem Polívkou řídil stavbu Obecního domu. 

A proč je dnes budova v tak dezolátním stavu? Od roku 1960 nádraží fungovalo pouze jako výhybna bez možnosti nástupu a výstupu cestujících a začalo tak postupně chátrat. Praha nedávno začala intenzivně bojovat o jeho vyvlastnění a stanice se snad brzy dočká zasloužené rekonstrukce. V současnosti se navíc připravuje rekonstrukce Výtoňského železničního mostu, v rámci kterého vznikne i nová železniční zastávka Praha-Výtoň. Ta tedy po více než 60 letech obnoví tradici zastavování osobních vlaků pod Vyšehradem.

Bubeneč – nové kulturní centrum Stanice 6

Kavárna, galerie i komunitní centrum? Drážní budova v Bubenči, která byla v roce 2013 prohlášena za kulturní památku, se jako první nádraží v Praze připravuje na své nové využití. Dnes tato původně žlutě natřená železniční stanice ležící na úpatí Stromovky zeje prázdnotou a její historické kouzlo kazí rozbitá okna a všudypřítomné graffiti. Původní budova s nízkou stanovou střechou byla v roce 1850 postavena podle projektu architekta Antona Jünglinga v pozdně klasicistním stylu na trati Praha – Děčín. O necelých 30 let později byla přestavěna a na konci minulého století proběhla rekonstrukce fasád, střechy a venkovních dlažeb. Nyní slouží stejně jako nádraží Vyšehrad pouze jako výhybna pro předjíždění vlaků, cestující totiž od roku 2014 vystupují na nové zastávce Praha-Podbaba.

Veřejnou soutěž na novou náplň nádraží vyhrála v roce 2019 trojice autorů Richard Preisler, Martin Krb a Martin Kontra s projektem „Stanice 6“, která stojí například i za úspěšným Bajkazylem či galerií Holešovická Šachta.

Hlubočepy – ve stínu továrny na kachličky

Pokud jste někdy navštívili budovu Nové radnice na Mariánském náměstí, možná jste si všimli červené kachličkové podlahy z dílny Barta a Tichý. Historie továrny skryté pod skálou Prokopského údolí se pojí k nádraží Praha-Hlubočepy, které bylo zprovozněno 11. května 1873 spolu s uvedením do provozu jednokolejné trati z Prahy do Rudné a Berouna. Poměrně velké nádraží bylo uzpůsobeno odstavování, vyhýbání a křižování dlouhých nákladních vlaků. Vedle nádraží se těžil vápenec, který zpracovávala zmíněná továrna Barta a Tichý a v roce 1878 byl u podniku vybudován nový závod na výrobu dlaždic a keramického zboží z místního jílu. 

Nádraží Praha-Hlubočepy sice bylo důležitým dopravním uzlem, ale v roce 2015 zde osobní vlaky přestaly zastavovat, protože byla o kousek dál postavena nová vlaková zastávka, blíže pro místní obyvatele. Původní stanice slouží jako zázemí pro Lesní dětský klub Prokopáček.

Modřany – nádraží jako z cukru

Až pojedete na kole či bruslích po známé modřanské cyklostezce směrem k soutoku Vltavy s Berounkou, kde vzniká nový příměstský park, zastavte se na chvíli u Modřanského nádraží. To bylo koncovou stanicí původní tratě z Vršovic do Modřan. Dodnes zde můžeme vidět koleje ústící až do areálu modřanského cukrovaru, protože zastávka sloužila především pro přepravu cukrové řepy, z které se vyráběly cukrové homole, cukr krystal a později i limonády. Na začátku 20. století se modřanský cukr vyvážel dokonce až do Anglie! Právě díky nádraží provoz cukrovaru i dalších podniků v této oblasti vzkvétal. Stanice v Modřanech byla uvedena do provozu v roce 1882 a původní drážní budova byla pouze jednopatrová. V roce 1991 prošlo nádraží rekonstrukcí a budova byla přestavěna na třípodlažní, která je ale v současnosti v katastrofálním stavu. V roce 1995 totiž přestalo nádraží sloužit k osobní přepravě a od ukončení provozu cukrovaru v roce 2002 se už téměř nevyužívá ani pro dopravu nákladní. 

Budova by měla přejít do vlastnictví města, avšak její budoucnost je nejasná. Hovoří se o zázemí pro městský okruh či její uplatnění v rámci revitalizace sousedního brownfieldu, kterým je právě areál bývalého cukrovaru. Brownfield je v současnosti využíván jako kulturně-komunitní centrum Cukrkandl s komunitní zahrádkou, fitparkem a prostorem pro parkur.

Královské Vinohrady – rušné nádraží pod Zvonařkou

Víte, jak poznáte vinohradskou nádražní budovu? Na čelní fasádě uvidíte znaky českého lva s císařskou korunou, znak Vinohrad a kolo s křídly, které představuje starý znak Českých drah. Zastávka Královské Vinohrady, ukrytá na rozhraní Vinohrad a Nuslí, zahájila svůj provoz 1. října 1888, stejně jako osobní doprava na Pražské spojovací dráze. Kromě toho fungovala i jako stanice pro dráhu císaře Františka Josefa vedoucí do Českých Budějovic. 

Secesní budova nádraží vznikla až během let 1912 a 1913 podle návrhu architekta Jana Heindla. Poté, co byl rekonstruován první a vyhlouben druhý vinohradský tunel na Hlavní nádraží, byla zastávka v roce 1944 definitivně zrušena a v roce 1955 přestavěna. Když půjdete kolem, možná vás tak překvapí, že tato staniční budova jako jedna z mála nechátrá – dodnes totiž slouží Českým drahám, a to jako sídlo Technické ústředny.

Jedno z nejzajímavějších pražských nádraží, které však nikdy nefungovalo k osobní přepravě, je Nákladové nádraží Žižkov. Kromě toho, že se jedná o největší dochovanou funkcionalistickou stavbu v Praze, byla to navíc v době svého vzniku jedna z nejmodernějších stanic pro zásobování města v Evropě. O tomto nádraží a jeho budoucím využití se dozvíte více na online výstavě Pražské priority či v nově připravované výstavě, která bude v CAMPu uvedena v příštím roce. O nových železničních spojeních se pak můžete dozvědět ve videu Velké změny Prahy: