Všimli jste si někdy při příchodu do CAMPu několika masivních vápencových bloků? A věděli jste, že se jedná o plastiku Miloslava Chlupáče? Tvoří bránu do našeho areálu. Výhodou soch ve veřejném prostoru je, že jsou pro všechny přístupné, nejsou vězněné v galeriích, kde je musíte chodit navštěvovat a kde často přišly o svůj původní kontext. Kámen úrazu však je, že málokdo ví, kdo je autorem sochy, kterou každý den potkává na ulici. Proto jsme se rozhodli vás s Miloslavem Chlupáčem seznámit.
Narodil se před 100 lety v Benešově. V 18 letech si řekl, že chce být doktorem. Nejprve tedy začal studovat medicínu, ale po uzavření vysokých škol se šel vyučit na kamenosochaře v kamenickém závodě v Kralupech nad Vltavou a v kamenosochařské dílně Otakara Velínského v Praze. „Ke kameni jsem přišel jak slepej k houslím,” říkal sám Miloslav Chlupáč. Zjistil, že ho práce s kamenem baví, a tak se nakonec rozhodl, že se bude věnovat umění. Po válce vystudoval VŠUP u Josefa Wagnera. Vedle sochařství se zaměřil také na teorii a malbu. Pravidelně spolupracoval s architekty, byl zván do zahraničí a jezdil na umělecká sympozia. Nástupem normalizace byla většina jeho prací pro prestižní architektonické projekty a metro, přerušena nebo dokonce odsazena.
Když nemohl vystavovat, pracoval jako topič, koncem 70. let mu bylo dovoleno živit se jako restaurátor. Byl členem uměleckých skupin Máj 57 a později UB12. Jeho díla jsou nejčastěji inspirována lidskou figurou. Soustředil se především na objem, kterým je postava tvořena. Snažil se ji rozložit a zjednodušit do základních tvarů. Tím je jeho způsob uměleckého vyjádření blízký kubismu. Miloslav Chlupáč říkal, že umění je jako sen o světě, který si sami volíme a vytváříme. Nemusíme se podřizovat přírodě či jiné moci - jeho řád si určujeme my.
Zdroj: BoysPlayNice
Plastiku před budovou Sdružení projektových ateliérů, dnes CAMP, vytvořil v roce 1972 ve spolupráci s architektem Karlem Pragerem. Sedm kamenů ze zbuzanského vápence pojmenoval Plastické články a umístil je v různých rozestupech od sebe. Mezi některými tak může klidně projet třeba auto, ale někde se jen stěží prosmýknete. Dlouhá léta byla bohužel do naší plastiky kotvena mříž, která sloužila jako oplocení, které lze uzamykat. To už je minulost, snažíme se areál Emauzského opatství otevřít tak, aby byl všem přístupný a mohli jste si tu třeba zkracovat cestu na Palackého náměstí. Přesně před rokem jsme nechali mříž v rámci vernisáže výstavy CITYBLOK odstranit a Plastické články postupně zrestaurovali.
Monumentální díla Miloslava Chlupáče jsou rozeseta po celém světě. Nachází se však také v mnoha soukromých sbírkách i v českých galeriích a muzeích. Významně je s ním spojeno i Muzeum umění a designu v jeho rodném Benešově, kde najdete například plastiku Ležící.
Podívejte se na krátký dokument z cyklu Portréty Jany Chytilové, který s Miloslavem Chlupáčem natočila v roce 2005.
související
