czen
Telefonním budkám v Česku odzvonilo. Jak vypadaly v dobách, kdy ještě měly své využití?

V některých zemích jsou telefonní budky nedílnou součástí image měst. Červený „London Phone Box“ se dokonce stal turistickou atrakcí. U nás ale tak ikonickou pozici nemají. Přesto je s tímto městským mobiliářem spojen příběh, který dnes stojí za to vyprávět. V České republice totiž veřejnému telefonnímu automatu, zkráceně telefonní budce, nedávno odzvonilo. V polovině června byla odstraněna poslední z nich, a to v obci Hlubyně ve Středních Čechách. Po sto deseti letech je tak éra tohoto uličního prvku u konce. S modernizací služeb zajišťujících volání ale nesouvisí jen ztráta funkce budek, dodnes zůstávají prázdné a nevyužívané i městské či meziměstské telefonní ústředny.

Pohled na telefonní budku na náměstí Republiky v roce 1925. Použitým materiálem bylo dřevo a označena byla jako „veřejný telefonní automat“. Nad budkou si lze povšimnout drátového vedení.

Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

Telefonní linka fungovala sice v českých zemích již od konce 19. století, prvních budek jsme se však dočkali až v roce 1911, a to v ulicích Prahy. Tyto drobné stavby mají původ v Berlíně, na německém Postupimském náměstí byla budka umístěna již v roce 1881. Amerika zase nese prvenství v systému platby penězi, a ne papírovými kupóny, jak tomu bylo původně. V některých zemích jsou tyto městské prvky součástí kulturního dědictví. Nemálo z nás si možná při zaslechnutí pojmu „telefonní budka“ vybaví tu ikonickou červenou z Londýna. Zatímco v jiných částech světa postupně vymizely už v uplynulých letech, u nás se tak stalo až minulý týden. Sedmnáctý červen tak ukončil stodesetiletou éru jejich využívání.

Ze třiceti tisíc na nulu

Telefonním budkám se stal osudným technologický vývoj, rozvoj pevných linek a později přechod na bezdrátové a dokonce chytré telefony. Ještě na přelomu tisíciletí byly tyto pouliční automaty hojně využívány a po republice jich bylo rozeseto na 30 tisíc. Po roce 2000 však začal zájem o ně upadat a postupem času byly demontovány, až nakonec zmizela i ta poslední z obce Hlubyně na Příbramsku. Stalo se tak po rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu, že budky nebudou dále financovány ze státního rozpočtu. Jejich odkaz mohou ale stále připomínat například knihobudky umístěné nejen v pražských ulicích.

Fotografie veřejného telefonního automatu na Václavském náměstí pochází ze 30. let minulého století. Autorem je František Řeřulka a snímek je součástí sbírek Muzea hlavního města Prahy.

Zdroj: kniha Zmizelá Praha: Neony a světla reklam

Haló, tady Praha

Oficiální označení veřejný telefonní automat se objevoval podle fotografií z archivu hlavního města Prahy již v roce 1925, možná ale i dříve. Budky byly původně vyrobeny ze dřeva, postupně přibyly skleněné, kovové či plastové prvky a měnil se jejich tvar i objem. Než byly první telefonní drobné stavby do pražských ulic umístěny, k vzájemnému zvukovému spojení sloužil systém telefonních ústředen. Ta nejstarší se nacházela na starém městě a byla v provozu od roku 1882. Další ústředny vznikaly v následujících letech například v Plzni nebo Chebu. Na fotografii z roku 1908 se nachází ústředna v Jindřišské ulici v Praze, která od konce 19. století propojovala Prahu s Vídní. Po první světové válce se ústředny automatizovaly. Práce spojovatelek se tak postupně zúžila jen na obsluhu meziměstských a mezinárodních hovorů.

Pohled do interiéru domu čp. 909 (budova hlavní pošty) v Jindřišské ulici na Novém Městě – místnost s dynamovými stroji telefonního a telegrafního úřadu.

Zdroj: Archiv Hlavního města Prahy

Pohled do interiéru domu čp. 909 (budova hlavní pošty) v Jindřišské ulici na Novém Městě – místnost s dynamovými stroji telefonního a telegrafního úřadu.

Zdroj: Archiv Hlavního města Prahy

Zázemí ústředny v Jindřišské ulici se ve spojitosti se stálým nárůstem poptávky začalo stávat nedostačujícím, ve 20. letech 20. století proto vyrostla ve Fibichově ulici na Žižkově novostavba určená telekomunikačním účelům. V současné době je stejně jako u telefonních budek stavba bez využití a slouží tak pouze jako jedna ze zastávek po pražských památkách ve stylu art deco. Další budovou s podobným osudem je i Ústřední telekomunikační budova v Olšanské ulici, přezdívaná „Mordor“. Je jen otázkou, zda tyto budovy dříve nepostradatelného účelu zmizí ze světa stejně jako budky nebo jim bude nalezeno nové využití.

Pohled od žižkovského židovského hřbitova na čtyřpatrovou Městskou telefonní ústřednu od Bohumíra Kozáka vybudovanou v letech 1921–1926.

Zdroj: Archiv hlavního města Prahy

související

Projděte si CAMP s audio průvodcem v aplikaci Bloomberg Connects. Stáhněte si ji zdarma.