Vojta Eliáš
Zatímco Pražané se Kaplického chobotnice nedočkali, obyvatelé Helsinek si již dva roky užívají novou knihovnu od ALA Architects

Skandinávie zažívá boom ve stavění nových kulturních staveb, jako jsou divadla, filharmonie, koncertní sály, knihovny a galerie. Finské studio ALA Architects má za svou 15letou existenci ve svém portfoliu již několik takových staveb. Proto jsme si do našeho cyklu Urban Talks pozvali jednoho z jejich zakladatelů Anttiho Nousjokiho, který nám prozradil, jak se z Helsinek stává moderní město.

Studio vzniklo v 2005, kdy se společně s kamarády Juho Grönholmem, Jannem Teräsvirtem a Samulim Woolstonem přihlásil do architektonické soutěže o návrh koncertní síně ve městě Kristiansand. Tu vyhráli a roku 2012 byla budova postavena. Tehdy ještě netušili, že se o několik let později výrazně zasadí o zlepšení podoby univerzitního kampusu, budou navrhovat stanice metra a především vyprojektují ústřední knihovnu v Helsinkách.

Nejznámější realizací od finského studia ALA je knihovna Oodi v samém srdci Helsinek.
Zdroj: ALA Architects | Foto: Iwan Baa

Čtyři sály, čtyři architekti, jedna budova, jedno studio

Norsko a Dánsko spojuje pravidelná linka trajektu, která v Norsku zastavuje ve městě Kristiansand. Cestující při vplutí do norského města upoutá tmavá budova koncertního sálu, která se svým dřevem obloženým světlým průčelím otevírá směrem do přístavu. V roce 2005 se do soutěže na její stavbu přihlásili čtyři přátelé pod společným jménem ALA, přičemž každý z nich měl jiné předchozí zkušenosti a pracoval v jiném ateliéru. Že šlo o dobrý nápad, se ukázalo o pár let později, kdy otvírali hotovou realizaci svého původně soutěžního návrhu.

V návrhu se odkazují hlavně na historii města, které v 16. století zbohatlo na vývozu dubového dřeva na výrobu lodí pro celou Evropu. Právě proto stavba tvarem a vnitřní konstrukcí připomíná koráb. Ve svých útrobách skrývá čtyři sály. První a největší Koncertní sál pojme až 1 185 lidí. Druhý, o něco menší sál je určen pro divadelní představení a pojme 708 diváků, přičemž zahrnuje i prostor pro až 70členný orchestr. Třetí, smíšený sál se 400 místy na stání a 230 místy na sezení, nabízí prostor třeba pro pořádání plesů, a čtvrtý, nejmenší sál se nazývá „komorní“, protože je určen „jen“ pro 150 návštěvníků. Symbolická není jen konstrukce, ale i umístění v přístavu, který se z industriální části města stal kulturním centrem.

Při vjezdu do přístavu v Kristiansandu se vlní Kilden, koncertní budova obložená dubovým dřevem, na jehož exportu město zbohatlo.
Zdroj: ALA Architects | Foto: Tuomas Uusheimo

Oodi: místo, kde se knihovna stává veřejným prostranstvím

Novostavba knihovny z roku 2018 se nachází v samém centru Helsinek v těsné blízkosti hlavního nádraží, muzea současného umění, filharmonie a budovy Finského parlamentu. Pokud bychom hledali místo průsečíku ekvivalentů těchto staveb v Praze, nová knihovna by se nacházela asi někde v Radničních domech na Praze 1. V takto prestižní lokalitě navrhli obdélníkovou budovu, která směrem k filharmonii otevírá své přízemí kolemjdoucím a chrání je před případnou nepřízní počasí dřevěným převisem. Ten je zároveň i vyhlídkovým balkonem přístupným ze 3. patra. Knihovna se jmenuje Oodi, je volně členěná a každá z jejích sekcí má jiný počet pater. Pro zjednodušení si ji rozdělíme na tři části. V přízemí se nachází velký otevřený prostor sloužící jako kryté náměstí, ze kterého můžete vstoupit do kinosálu či kavárny nebo se dostat do vyšších pater s knihovnou. V druhém patře se nachází spousta zákoutí a místností, která návštěvníkům poskytují klidný prostor na soustředění nebo naopak umožňují setkání větších skupin, například čtenářským klubům. V nejvyšších patrech se nachází klasická knihovna, kde si čtenáři mohou nerušeně číst a bádat v knihách s dostatečným přísunem přirozeného světla z oken umístěných kolem celého obvodu a z kulatých světlíků ve střeše.

V posledním patře Oodi se nachází knihovna, která je osvětlena přirozeným světlem.
Zdroj: ALA Architects | Foto: Tuomas Uusheimo

Klidně se kochejte, v helsinském metru nezabloudíte

V helsinském metru se neztratíte. Jsou zde pouze dvě linky a ty navíc vedou paralelně vedle sebe. Může se vám maximálně stát, že nastoupíte do jiného směru. V roce 2017 se obě linky rozšířily o 8 nových stanic, díky čemž se stalo lépe dostupné předměstí města, Espoo. Dvě zastávky, Keilaniemi a Aalto-yliopisto, navrhli architekti ALA. Druhá ze stanic se nachází přímo v centru Univerzity Alvara Aalta. Materiálová paleta, která je úmyslně zbavena lesklých a blyštivých materiálů, má poukazovat na jejich přírodní vzhled a tím připomíná silný odkaz architekta Alvara Aalta. Ten byl nejznámějším skandinávským modernistou a vždy čerpal z lokálních materiálů, především těch přírodních, jako je dřevo, cihla nebo kámen. Své stavby dotahoval do posledních detailů, navrhoval například i madla či kliky. Materiály uvnitř vestibulu se opakují i venku, kde se volně mísí s okolní zástavbou univerzitního kampusu, na kterém se velkou měrou podepsal právě Alvar Aalto.

Čistý interiér zastávky metra zdobí podhled z trojúhelníků z kortenové oceli.
Zdroj: ALA Architects | Foto: Tuomas Uusheimo

Dipoli, brutalistické centrum akademické obce, dýchá novým životem

Po vystoupení ze zastávky Aalto-yliopisto se ocitnete v již zmíněném kampusu stejnojmenné univerzity. Ta vznikla v roce 2010 spojením tří existujících univerzit Helsinské ekonomické školy, Technické univerzity v Helsinkách a Univerzity umění a designu v Helsinkách. Během sloučení univerzit proběhla rekonstrukce skrytého klenotu v areálu univerzity, budovy bývalého studentského klubu Dipoli.

Tu v 60. letech navrhl manželský pár Ralli a Reima Pietiläovi v rámci architektonické soutěže. Ihned po svém dokončení v roce 1966 se stala ikonou organické architektury, na její fasádě jen stěží najdete pravý úhel. Další ukázkou její organičnosti je i fakt, že z celkového počtu 500 oken jsou pouze 4 stejná. Svému původnímu účelu, studentskému klubu, sloužila až do 90. let, kdy se postupně změnila ve školící a kongresové centrum a přestala tak sloužit studentům a učitelům. ALA Architects stojí za rekonstrukcí, která přiblížila budovu původní náplni. Od roku 2017 funguje Dipoli především jako zázemí studentských aktivit, menza a administrativní část univerzity. Po čtvrtstoletí se tak opět stala srdcem celého kampusu, kde se setkává celá akademická obec.

Budova ze 60. let 20. století vzešla z architektonické soutěže na studentský klub, ve které se manželé Pietiläovi původně umístili druzí.
Zdroj: ALA Architects | Foto: Tuomas Uusheimo

Antti Nousjoki se k nám připojil z ateliéru, který se nachází v bývalé tenisové hale na střeše prázdného hotelu v centru Helsinek. Pusťte si další přednášku z cyklu Urban Talks o projektech a fungování ateliéru ALA architects.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →