Nový dům pro staré věci

Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je výjimečný přesně dvěma věcmi. Najdete tu památné místo mučednické smrti sv. Václava – stejnojmennou baziliku – a má nejdelší název mezi současnými městy v České republice. Městský úřad v Brandýse sídlí na rohu Masarykova náměstí, které prošlo v roce 2012 kompletní rekonstrukcí. Od té doby mají úředníci pod okny kašnu se sochou golema od sochaře Antonína Kašpara. Loni radnici doplnilo pod taktovkou EHL & KOUMAR ARCHITEKTI nové křídlo s archivem. Novostavba hezky opakuje měřítko původní zástavby a je uzavřená do plných zdí s relativně malými okénky. Nad průčelím má pouze jednoduchou železobetonovou římsu a dodržuje střídmou barevnost v přírodních odstínech použitých materiálů. Nově by měl být přístupný také klenutý sklep, který museli architekti zesílit železobetonovými sloupy, aby nad ním mohla vzniknout tři patra archivu.

V jednoduchosti je krása

Na začátku to byla renesanční tvrz, později barokní zámek, ještě později sklad a zázemí cukrovaru, a nakonec Městský národní výbor a kanceláře JZD. Tak by se ve zkratce daly shrnout dějiny domu sice nenápadného, ale pro malou obec Hluchov, ležící západně od Olomouce, historicky významného. Architekti Jiří Markevič (Public Atelier) a Jaroslav Sedlák (FUUZE) se proto rozhodli respektovat jednotlivé vrstvy minulosti stavby. Dům podrobili důsledné rekonstrukci a doplnili jej o nové křídlo, které se od původní části na první pohled odlišuje strukturou fasády a rozvržením oken. Okna a dveře nově zvýrazňuje předstupující ostění z pískovcových desek. V přízemí dnes najdeme bezbariérové kanceláře, v prvním patře zase společenský sál s malovaným stropem, který odkazuje k dřívější renesanční stavbě.

Tři v jednom

Středověké město Chlumec prošlo v 70. letech minulého století radikální přestavbou. Centrum smetla plošná asanace a panelové domy se začaly rojit jako houby po dešti. Někam do tohoto období spadá i původní podoba kulturního domu, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu architekta Ondřeje Tučka. Své sídlo zde má, možná překvapivě, i chlumecká radnice. Původní dům vznikal ve dvou etapách. Nejdříve byl postaven kulturní dům, o něco později přibylo kino. Asi proto nebyly budovy nikdy provozně propojené a v místě jejich styku se nacházela kuchyň zdejší restaurace. Cíl rekonstrukce byl jasný – vytvořit jeden jasný celek. A to se nepochybně povedlo. Ondřej Tuček do místa, kde se budovy potkávají, vložil výraznou věž s hodinami a vstup do nové radnice. Ta se díky hliníkovému obkladu v tmavém měděném odstínu na první pohled odlišuje od dvou stávajících budov s hladkou bílou omítkou. Okamžitě tak vidíte, co se kde nachází – společenský sál napravo, radnice uprostřed, kino nalevo. Není možné se ztratit. Celkovou obnovou prošly samozřejmě i interiéry. Společenský sál doplnil nově akustický stropní podhled a obklady stěn. Úprav se ale dočkaly i vstupní terasa a přilehlé náměstíčko, kde dřívější asfaltovou plochu parkoviště nahradila dlažba.

Středobod obce

Zatímco ve městě je možné stavět domy s jednou či dvěma funkcemi, na vesnici se nic takového nevyplatí. Právě naopak. Čím je měřítko menší, tím více funkcí je lepší vložit do jedné jediné veřejné stavby. Právě tak zajistíte její smysluplné využití. Dům v centru obce Bílovice nad Svitavou je toho skvělým důkazem. Součástí zadání pro ateliér P. P. Architects totiž bylo vytvořit nový obecní úřad, knihovnu, poštu, obřadní síň, ale i letní výčep a zahrádku obecní hospody se sociálním zázemím, a to všechno včetně úprav přilehlé návsi, kterou do té doby Bílovice v podstatě neměly. Architekti se snažili držet původního komorního měřítka. Nové objekty proto doplňují uliční čáru hlavní ulice. Centrum návsi zdobí pětice vodních výstřiků v dlažbě. Knihovna našla své místo v klidové části návsi. Důstojnosti ji dodává předsazená střecha a dřevěné sloupoví. Vznikl tak hezký průchod mezi obecním úřadem a knihovnou, vedoucí do nádvoří, které tvoří předprostor obřadní síně a letní zahrádku výčepu hospody. Architektonická forma úřadu a pošty je přitom maximálně jednoduchá. Jde o jednopodlažní objekty korunované sedlovou střechou s keramickou pálenou krytinou režné barvy. Právě díky tomu ale vše zapadá do okolí plného rodinných domů. Obecní úřad tak nekřičí o pozornost, protože nemusí. Stejně zde najdete všechno, co v obci hledáte.

Dům s překvapením

Na závěr se zastavíme tam, kde většina příběhů o rekonstrukci radnice začíná. Píše se rok 1993 a Josef Pleskot se pouští do přestavby dvou domů ze 17. století. „Měli jsme možnost staré domy chladnokrevně zbourat a postavit novostavbu. Chuť postavit nové však podlehla zodpovědnosti k místu, jehož paměť a identita jsou někdy závislé i na takových domech, jako jsou tyto dva,“ vzpomíná Pleskot. Přesně tak to v Benešově bylo. Dekorativní fasáda původních domů, zdobená podokenní římsou ve tvaru šipek od benešovského rodáka Otakara Novotného, zůstala. Architekti ji pouze barevně sjednotili – jeden dům dostal modrošedý nátěr (dnes doplněný také o žlutou vrstvu půdní přístavby z roku 2004), druhá budova stojící v ose Masarykova náměstí zase růžovou barvu a hodiny jakožto tradiční prvek radničních budov. 

To, co vám ale na radnici vyrazí dech, se skrývá až uvnitř. Zatímco zvenku působí stavba klasicky malebně a harmonicky maloměstsky, uvnitř se najednou ocitnete uprostřed minimalisticky čistého, ale zároveň ohromujícího prostoru. Vysoké stropy vás svádí k pohledu do nebes. Z překvapivě prostorné recepce totiž vedou schody do atria, které se prolamuje všemi patry. Moc nechápete proč, ale najednou se cítíte jako v galerii. Nic vás totiž neruší. Použité materiály jako umělý kámen, kov, dřevo, tmavě modrý akcent dveří, ale i tvary jednotlivých prvků vytvářejí dojem vážnosti a důstojnosti. Žádné divoké barvy, jen dokonale střízlivé kovové schodiště. Není se čemu divit, že přestavba byla oceněna Grand Prix Architektů za rok 1995 a historik architektury Rostislav Švácha ji komentoval slovy: „Lepší radnice než té benešovské jsme se zatím po Listopadu nedočkali.“ Městský úřad Benešov se nachází jen pár kroků od Muzea umění a designu, které prošlo v roce 2018 rekonstrukcí podle Marcely Steinbachové. Svého času tak ve sklepení radnice fungoval umělecký prostor Experimenta, nyní je však z technických důvodů nepřístupný. Nezbývá než doufat, že se veřejnosti zase brzy otevře. Benešovskou radnici ale doporučujeme navštívit kdykoliv. Uvidíte, že nebudete litovat.