Chrám sportu v Modřicích

Pětitisícové městečko Modřice vyhlásilo v roce 2015 soutěž na novou víceúčelovou sportovní halu, které by měla sloužit jako tělocvična místní základní školy, zázemí zdejších sportovních a zájmových oddílů i prostor pro pořádání nejrůznějších kulturních akcí. Vítězem se stal mladý ateliér bod architekti, který založili téhož roku spolužáci z architektury na ČVUT Vojtěch Sosna, Jakub Straka a Jáchym Svoboda. Studio je dnes známé především pro novou budovu radnice MČ Praha 7 nebo malebnou obecní hospodu v Máslovicích, za jejíž rekonstrukci vyhrálo v roce 2018 Cenu Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží. 

Ateliér je odvážný, ale důsledně ctí charakter a kontext daného místa. Měřítko městské struktury Modřic není příliš velké. Domy v Benešově ulici, kde se nová sportovní hala s potenciálem lokálního komunitního centra nachází, jsou jednopodlažní, dvoupodlažní a zcela výjimečně trojpodlažní. Sportovní hala sem krásně zapadá. Aby architekti nenarušili drobnější urbánní charakter okolí, rozdělili halu do tří stejných propojených objektů. Hmotu obsahující velkou halu nechali zapustit 3 metry pod úroveň terénu. Vznikl tak přitom dostatečně velkorysý prostor o výšce zhruba trojpodlažního domu. Nová hala se zároveň citlivě přimyká ke staré hospodě, jejíž fasádu uvedla rekonstrukce do původního stavu, známého ze začátku minulého století. Železobetonovou stavbu propojuje se sousední školou podzemní chodba. Okolí haly také pookřálo, získalo novou dlažbu i stromy, takže při dnešní návštěvě působí jako docela příjemné malé náměstíčko. Zdaleka nejvíce ale potěší interiér sportovní haly. Komponovaný je tak, aby se v něm návštěvník pohyboval intuitivně. Podlahy haly i akustické obložení stěn je dubové, stěny jsou z oblíbeného pohledového betonu. Přístupový ochoz na tribunu má prosklenou střechu, která prosvětlí i halu a skrze prosklenou stěnu přisvětluje také místní posilovnu. Další sluneční paprsky propouštějí do prostoru stropní světlíky. Sportovní hala je minimalistická, ale přitom velmi působivá. Můžete tu posilovat, fandit, zaplavat si, ale stejně tak procházet prostorem stejně kvalitním jako při návštěvě libovolné galerie současného umění. Nelze se divit, že stavba získala ocenění Grand Prix Architektů 2020.

Stříbrný elipsoid na okraji Břežan

Stejnou cenu, avšak z roku 2018, si odnesla sportovní hala Dolní Břežany. Ta se nachází na východním okraji ambiciózní obce, jež prošla za posledních 20 let výraznou architektonickou proměnou. Slouží především zdejší základní škole, která byla postavena v letech 2016 až 2017 podle návrhu architektonického ateliéru Sporadical. Nelze ji přehlédnout ani z dálky. Charakterizuje ji netradiční tvar rotačního elipsoidu, pokrytý hladkým hliníkovým šindelem s osvětlením, které zajišťují světlovody. Atraktivní architektonický koncept prý reagoval na současné požadavky i neznámou budoucnost. Tvar haly je tedy oblý, hladký a abstraktní. Kupole přibližuje měřítko člověku, kruhový povrch zrcadlí okolí, hranice oblohy a střechy je nejasná. Široké terénní schodiště před halou vymezuje prostor a tvoří přirozený amfiteátr. Exteriér halu radikálně odlišuje, interiér naopak navazuje na školu kombinací dřeva a bílých nebo šedých povrchů. Důležitým vnitřním prostorem je otevřený vestibul s bufetem, přemostěný lávkou, která spojuje obě části tribuny. Studio Les kanců navrhlo pro halu originální informační systém, složený z piktogramů a číslic. Malovaný je přímo na stěny z – jak jinak než – pohledového betonu.

Panoramatický výhled na krajinu v Kácově

Oceňovaná sportoviště ještě jen tak neopustíme. Mezi realizacemi nominovanými na Českou cenu za architekturu se v roce 2020 ocitla golfová klubovna v areálu PANORAMA GOLF RESORT, navržená ateliérem Huť architektury Martina Rajniše.

Na vnější stranu území posléze architekti situovali velkou terasu s panoramatickým výhledem nejen na golfové hřiště, ale také právě na celou krajinu. Výzvou pro autory bylo stabilizovat krajinu ohroženou vodní a větrnou erozí. Vedle Rajniše se na podobě hřiště podílel specializovaný mezinárodní architektonický tým vedený Liborem Jiráskem. Návrh veškerých místních interiérů zase pochází od Mojmíra Ranného, který je podepsán mimo jiné pod pražskou budovou Proton Therapy Centre a Hotelem Emblem.

Průmyslové dědictví jako zastřešené náměstí

Trojhalí Karolina je historický průmyslový objekt, nově určený pro širokou veřejnost. Jde o veřejný prostor pro rozmanité společenské, kulturní i sportovní aktivity. Trojhalí je tvořeno dvěma budovami z počátku 20. století, které byly v časech svého funkčního období využívány k průmyslovým účelům pro Žofínskou huť i koksovnu Karolina. Z celé někdejší průmyslové oblasti byly zachovány pouze budovy Ústředny a takzvaného Dvojhalí. Rozsáhlá rekonstrukce této kultovní památky byla zahájena v roce 2012. Stejně jako proměny dalších emblematických vítkovických průmyslových staveb, jako je přestavba tamního plynojemu na multifunkční aulu Gong nebo Velký svět techniky, se jí ujal Josef Pleskot.

„Záměry byly dva. Uchovat krásný soubor staveb, který je potřeba podobně jako hezkou starou fotografii umístit do důstojného rámu. Stejně tak ale vytvořit společenský prostor pro všechny lidi a všemožné události, vytvořit jakési zastřešené náměstí, aby se pod střechou mohly konat společenské, kulturní, ale i sportovní akce.“

Josef Pleskot, architekt

Nás ale nejvíc zajímá Ústředna. Dřív sloužila jako elektrárna pro koksovnu Karolina. Fungovala až do roku 1972, kdy byla opuštěna. Budova elektrárny z roku 1905 je ale skutečnou perlou zdejší industriální éry. Zdobně zděná kombinací bílých a červených cihel a sklobetonových tvárnic působí ve srovnání s dnešní zástavbou spíše jako zámek než hala. Původní vybavení, tedy šest motorů poháněných koksárenským plynem, se nedochovalo, a tak mohl objekt získat zcela nové využití. Dnes tu najdete sportoviště o rozloze štědrých 2 × 600 metrů čtverečních. Nabízí tak prostory pro různé sporty, jako jsou badminton, volejbal, basketbal, florbal, streetball nebo nohejbal. Nechybí recepce a sportovní kavárna. Architektonické řešení rekonstrukce ponechalo halám jejich původní rozlehlost. Veškeré potřebné zázemí pro novou kulturně-sportovní funkci prostoru se umístilo do nově vybudovaného podzemního podlaží. Haly jsou tak využity v plné míře i rozsahu obrovské zastřešené plochy.

Na mou duši, na oslí uši

Voselno. Tak se až do roku 1924 jmenovala malá obec Úsilné ležící šest kilometrů severovýchodně od centra Českých Budějovic. Dlouholetý starosta Pavel Kašpárek tu vykonal v tvůrčím dialogu s ateliérem re:architekti už mnoho dobrého. Začali ale od píky. Vytvořili architektonickou koncepci, podle které systematicky postupují už od roku 2013. Sportovní hřiště pro návštěvníky obce Úsilné, tak zní oficiální název sportoviště, které bylo realizováno právě jako první stavba dle zmiňovaného dokumentu. Nenápadná stavba se vymyká jen jediným výrazným detailem – velkorysým nápisem Sportovní klub Voselno Úsilné, jenž se line po celé čelní a boční straně stavby.

Záměr je jednoduchý – objekt se nachází v průjezdové trajektorii obce. Stylizovaný symbol obce s oslí hlavou a radikálním nápisem tak působí jako manifest. Dům s jasnou identitou a razancí, který zaujme každého, kdo třeba jen prochází či projíždí kolem. Hřiště s tartanovým povrchem a jednoduchou účelovou 38 metrů dlouhou dřevostavbou s tribunou a zázemím bylo od samotného počátku součástí ambiciózních obecních plánů, zahrnujících spolkový dům, saunu nebo sociální bydlení. Letos je doplní další dřevostavba, komunitní centrum, které v obci právě vzniká. Sloužit bude jako zázemí pro sezónní společenské a kulturní akce, stejně jako pro pravidelné komunitní pečení zdejší speciality – „oslích uší“. České Budějovice jsou jedním z tuzemských měst, které kandidují na titul Evropské hlavní město kultury 2028. To už je zase o jeden důvod víc, proč vyrazit směrem Úsilné.