Městské části a obvody aneb kde se právě nacházím?

Praha je rozdělena na 57 samosprávných městských částí se zvoleným zastupitelstvem. Dvacet dva z nich má číslo a zajišťuje další státní správu pro území svého správního obvodu. Slangově se používá označení „velké městské části“ a obracíte se na ně obvykle tehdy, pokud potřebujete nové průkazy nebo stavební povolení.

Od vzniku Královského hlavního města Prahy v roce 1784, kdy čtyři pražská města (Staré Město, Nové Město, Malou Stranu a Hradčany) spojila jedna reprezentace sídlící ve Staroměstské radnici, byl vývoj překotný a městské části přibývaly a měnily se. Některé fragmenty z různých historických etap přežily dodnes, což systému na jednoduchosti nepřidalo. Obvody užívané za první republiky byly označené římskými číslicemi. Dodnes je můžeme najít na cedulích se jménem ulice jako Na Kampě. Kampa patřila s Malou Stranou do Prahy III., dnes se však Praha 3 nachází úplně jinde.

Komunistický režim historickou praxi záměrně ignoroval a v roce 1949 zavedl zcela nové členění, znovu upravené v roce 1960 na deset obvodů. Na správu města už nemá příliš vliv, mnoho občanů ho má ale stále zafixováno jako to nejdůležitější. Označení městského obvodu najdete zakleté v druhém čísle PSČ a jsou podle nich rozděleny soudy. Městské obvody jsou číslovány tak, aby postupně obtáčely centrum města ve směru hodinových ručiček. Podobně je členěna například Paříž. Policie používá od roku 2004 dělení na čtyři policejní obvody se svými ředitelstvími. Obvody pro volby do senátu jsou pravidelně upravovány, aby všechny měly podobný počet obyvatel. Složitost celého systému a rozdrobení Prahy na mnoho městských částí je pravidelně podrobováno kritice. Hlavní města okolních států mají při větší velikosti méně samospráv. Vídeň je rozdělena do dvaceti tří městských částí, Berlín má po sloučení těch, co byly roztrhnuty Berlínskou zdí, dokonce pouze dvanáct obvodů. Mimochodem, první spojení čtyř měst zanechalo tři dále nepoužívané radnice. Novoměstská na Karlově náměstí je nepřehlédnutelná. Dokážete ale najít i radnici na Malé Straně a na Hradčanech?

Nestačila by jména čtvrtí?

Historickou paměť a vývoj nejvíce zachycují katastrální území, používaná hlavně pro evidenci domů a pozemků. Jejich pojmenování je většinou shodné s názvy čtvrtí, které běžně používáme. Uspořádání katastru se vyvíjí od doby vlády Josefa II., kdy se ale ještě nevytvářely podrobné mapy. V Praze je katastrálních území 112, například Vinohrady jsou však dnes rozděleny mezi pět městských částí (1, 2, 3, 4 a 10).

Někdy je součástí městské části jen zlomek katastrálního území. Praha 1, kterou máme spojenou se starým centrem města, spravuje kousek území Vinohrad s Hlavním nádražím. Rozkládá se i na malé části katastru Holešovic, na třech hektarech u Čechova mostu se nachází Občanská plovárna i kruhová kaple sv. Máří Magdaleny. Praha 3 zase zasahuje do drobného kusu Strašnic za Nákladovým nádražím.

Nejlidnatějším katastrálním územím jsou dle dat Českého statistického úřadu z roku 2014 Stodůlky s 61 tisíci obyvateli, v těsném závěsu je Žižkov a Chodov. Nejméně obydlené katastrální území – Zadní Kopanina – poskytovalo domov 75 obyvatelům. Katastry dodnes odlišují rozdílné charaktery zástavby, pro Metropolitní plán byl vypracován mnohem podrobnější návrh 797 lokalit. U nich byl název hledán společně s představiteli městských částí tak, aby vycházel z tradičních pojmenování.

Jak je to za hranicemi Prahy?

Praha-východ a Praha-západ už nejsou součásti města, ale názvy pro dva samostatné okresy ve Středočeském kraji, obepínající metropoli jako prstenec. Okres je pořád často používaný termín, děti stále jezdí na okresní olympiády a dospělí občas musí k okresnímu soudu, jeho význam pro správu státu ale klesl po zrušení okresních úřadů v roce 2003.

Okresy byly pro zásadní projekty příliš malé, ale k občanovi měly pořád příliš daleko. Nahrazeny byly třinácti kraji a takzvanými obcemi s rozšířenou působností. Za tímto složitým názvem se skrývají stejné služby, jako ty, co poskytují „velké městské části“ v Praze. Například Městský úřad v Černošicích se takto musí starat o 79 obcí okolo Prahy, do které se obyvatelé dostanou většinou rychleji a pohodlněji. Proto má úřad z Černošic pobočku i v pražském Podskalí. Pro nákup by ale měli obyvatelé těchto obcí v současnosti využít pouze obchody ve svém okrese. Veřejnou dopravu či páteřní síť nemocnic zajišťuje krajský úřad, který sídlí ve Zborovské ulici na Smíchově. Středočeský kraj zastupuje podobný počet obyvatel jako má hlavní město a je důležitým partnerem pro společné projekty s metropolí.

Se slovem vesnice se zákony nezdržují, i když ho všichni používáme. Důležitá je obec, což může být jedna či několik „vesnic“ (katastrálních území) se společným obecním úřadem. Obcí je jakékoliv město i Praha (s mnoha specialitami). A pouze na území své obce bychom se měli příští tři týdny procházet. Obyvatelé za hranicemi Prahy mají tedy pro vycházky mnohem menší manévrovací prostor.

Do města jen ve dne a přes řeku za peníze

Projít v polovině 19. století z ještě samostatných a rozvíjejících se Vinohrad či Karlína do centra města nebylo jen tak. Praha ztratila svou pevnostní funkci, ale brány se stále používaly pro kontrolu pohybu osob a dováženého zboží. V roce 1844 se do hradeb prolomily velké otvory pro železnici na dnešní Masarykovo nádraží. I tato vrata se v noci uzavřela mříží. Likvidace hradeb mohla začít v roce 1868, vojsko se rozsáhlých pozemků nechtělo příliš vzdát a Praha je musela postupně vykupovat. Demolice začala až v roce 1874.

Využití pražských mostů bylo zpoplatněno mýtem. Na Karlově mostě byl poplatek zrušen již v roce 1815, nově postavených mostů se to ale netýkalo. Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch poznával snoby podle toho, že preferovali placené mosty před mostem Karlovým. Na mostě Legií můžeme najít budky pro výběrčí dodnes. Jinde byly odstraněny při různých rozšiřováních (na Hlávkově mostě až po druhé světové válce). I spisovatel Karel Čapek popisuje trapnost vybírání a těžkosti výběrčích s přecházejícími bez drobných halířů v kapse. Definitivně se stalo použití mostů bezplatné v roce 1925.