Louny jsou nové Litoměřice

Louny jsou takové druhé Litoměřice. Město, které administrativně spadá do Ústeckého kraje, ale pocitově sem skoro nezapadá. Důstojně vás uvítá Žatecká brána. Dech vám vyrazí nadčasový architektonický úkaz v podobě Galerie Benedikta Rejta. Rekonstrukce bývalého barokního pivovaru od profesora Emila Přikryla z let 1995 až 1998 patří k nejuznávanějším českým stavbám po roce 1989. Samotný objekt předchází velkorysá dřevěná paluba s vetknutými betonovými sloupy. Volný prostor před budovou upozorňuje jemně, ale důrazně, na její význam. Otevřete ocelové dveře a vtáhne vás neskutečně jednolitý interiér. Všechno působí jako jediný dokonale provedený celek. Výtahem či po schodišti lze sestoupit o patro níže. Galerie se nachází na hradebním valu s výhledem na tok Ohře. Jakmile sestoupíte do spodního patra, ztratíte pomalu dech. Skrze špalety historických oken nepřehlédnete průhled na vodu a krajinu, okouzlí vás původní pivovarské klenby a pilíře s hrubým kamenem.

Síla Galerie Benedikta Rejta však spočívá především v precizně umanuté hře s detailem – nádherné jednolité provedení si zasloužil výtah, vertikálně umístěna topná tělesa i šachty pro elektroinstalaci. Beton, kam se podíváte. Neskutečně vynalézavě působí dodnes také hra se světlem. Dopadá přesně tam, kam má, ale jeho přímý zdroj neuvidíte nikdy. Až se vydáte do Loun podívat se na jeden z největších pokladů porevoluční české architektury – zastavte se také v nově zrekonstruovaném pavilonu A na místním Výstavišti Louny od pražského architekta Ondřeje Tučka. Louny se vám nakonec dokáží pořádně zažrat pod kůži.

Osmý div světa

Zóna pro umění 8smička oslavila nedávno druhý rok své existence. Určitě jste o ní už dávno slyšeli, ale stihli jste ji navštívit osobně? 8smička vypráví moderní pohádku o osvíceném investorovi a šikovném vedení v podání kulturní producentky Marcely Strakové. Princem na bílém či fasádově antracitově šedém koni je pak architekt Luděk Rýzner ze studia OK PLAN ARCHITECTS. Buďme upřímní, Humpolec není zrovna turistická destinace. Vybaví se vám okřídlená filmová hláška, možná pivo Bernard. Pokročilým znalcům pak Ivan Martin Jirous, Jan Zábrana nebo dokonce Reynkův Petrkov, který se nedávno ocitnul v nabídce na prodej. 8smička zde vznikla proměnou bývalého soukenického areálu specializovaného na výrobu hrubých suken na Kamarytově ulici. Rozpíná se na štědrých 3000 m² a dnes v ní najdete minimalistické bílé knihkupectví s pečlivým výběrem titulů z oblasti výtvarného umění nebo architektury, přednáškovou místnost, kavárnu, depozitář, výstavní plochy s bravurním technickým provedením, ale i malé auditorium s herním modulem pro nejmenší návštěvníky od Ateliéru SAD. 8smička je manifest (nejen) grafické důslednosti. Všechny šatní skříňky nesou číslo 8, prostor spojuje jednoduchá bílá epoxidová stěrka, plochu kavárny a prvního patra zase hřejivé dubové podlahy. Dominantu nepřehlédnete. Zdejší komín patří k nejvyšším ve městě.

Muzeum na malém městě

Rekonstrukce Muzea umění a designu od Marcely Steinbachové vrátila Benešov na pomyslnou mapu současné architektury. Styčný bodem vaší příští návštěvy města totiž může být také zdejší radnice od Josefa Pleskota nebo hotel Bellevue od Ladislava Lábuse.  

Budova, v níž Muzeum umění a designu sídlí, byla vystavěna počátkem dvacátého století podle projektu místního stavitele Marcela Dusila jako hospodářská záložna. Po druhé světové válce začal dům sloužit potřebám kulturních institucí. Dispozičně však muzeum působilo, jako by se svému návštěvníkovi doslova bránilo. Pokladna stála až na samotném konci vstupní chodby a výstavy byly roztrhány do několika nesvětlých a malinkých místností.  Zadání pro rekonstrukci tak znělo jasně – otevření a zpřístupnění prostor veřejnosti. Rekonstrukce proto přinesla především razantní proměnu dispozičního schématu prostor. Nově je přízemí muzea rozděleno na dva logické funkční celky – levou část, v níž se nachází pokladna, ale i čítárna se zaměřením na architekturu, design a umění a kavárna, ze které se francouzskými okny vstupuje na dvorek s expozicí soch od Čestmíra Sušky nebo Kurta Gebauera, a pravou část věnovanou samotným výstavám. Materiálově tu sehrává hlavní roli ocel, nerez a opět tolik okouzlující světlo. Vše je jasně čitelné, od vstupu vás navádí centrální chodba. Neztratíte se. Naopak, bude o vás dobře postaráno.

Malou poznámkou či pozvánkou na závěr může být atypická městská galerie PLATO nacházející se v prostorách bývalého hobbymarketu Bauhaus v Ostravě. Pět tisíc metrů čtverečních současného umění představuje jedinou příspěvkovou organizaci statutárního města Ostravy, která se věnuje vizuálnímu umění bez budování vlastní sbírky. PLATO je výjimečné, odvážné a svěží. Zastavte se.