Matouš Pudil

Sochy ve stylu baroka, ikonický hliníkový obklad a atrium napojené na zahradu. Proč je Malostranská nejpůsobivější stanicí metra ze všech?

Výchozí bod pro cestu na Hrad dnes po dlouhé době prochází proměnou. Klárov bude mít do konce roku nové dopravní uspořádání, zpřehlední se a bude kvalitnějším veřejným prostorem. Potkává se tu ruch dopravního uzlu a klidná vycházková zóna nábřeží. Místo, jakým dnes Klárov je, z něj ale udělala především stavba metra A v roce 1978. Jak zlatozelená stanice vstoupila do svého okolí? A proč nad ostatními stanicemi tak trochu vyniká?

Nástupiště stanice Malostranská krátce po otevření v roce 1978.

Zdroj: AHMP

Poprvé do hlubin

Malostranská se otevřela jako jedna ze sedmi stanic prvního úseku trasy A v roce 1978, přičemž metro tehdy spojilo Dejvice a náměstí Míru na Vinohradech. „Áčko“ na rozdíl od mělké linky C prochází hluboko pod povrchem města, proto se při jeho stavbě poprvé objevily ražené stanice. Ty mají vždy podobu tří tunelů – hlavního, do kterého ústí dlouhé eskalátory, a dále dvou bočních s kolejemi a nástupišti. Oproti prostorným stanicím jen pár metrů pod povrchem se ty ražené často jeví stísněně a temně. To ale není případ trasy A. Díky skvělé architektuře se její nejstarší stanice dokonce několikrát dostaly na různé seznamy nejkrásnějších a nejzajímavějších úseků metra na světě.

Hliníkový vesmír

Oblé stěny tunelů by bylo náročné obložit těžkými mramorovými a žulovými deskami, které najdeme třeba na lince C, a tak se muselo vymyslet jiné řešení. S tím přišel architekt Jaroslav Otruba, který přímo pro trasu metra A navrhl slavné barevné panely z eloxovaného hliníku. Celá centrální část trasy A vypadá díky vydutým a vypouklým výliskům jednotně a zároveň se stanice odlišují různými barvami. Paleta a zbarvení jednotlivých stanic je dílem Jiřího Rathouského, autora mimo jiné ikonického písma Metron a původního jednotného vizuálního stylu metra. K tomu se mimochodem vrací návrh nových orientačních prvků pro Prahu, který byl nedávno představen v CAMPu a o němž si můžete víc přečíst zde.

Slavný hliníkový obklad, ve stanici Malostranská doplněný zeleným pruhem, který má symbolizovat přilehlou Valdštejnskou zahradu.

Autor: Matouš Pudil

Na Hradčanské převládají barevné tóny oranžové, na Malostranské zelené, na Staroměstské červené až vínové, na Můstku žluté a na Muzeu červené. Náměstí Míru vládne modrá a monotónní nejsou ani tři další vinohradské stanice, které k původním přibyly v roce 1980. Lehká konstrukce hliníkových desek umožnila obložit i horní části tunelů nad kolejišti, takže barevné stěny tu plynule přecházejí ve zlatavé stropy, kde v některých stanicích pořád najdeme původní elegantní vestavěné osvětlení. Lesklý hliník spolu s tlumeným osvětlením a úzkými tunely vytváří trochu tajemnou atmosféru stanic, která výborně doplňuje historické čtvrti, pod nimiž první úseky trasy A vedou. Povedené navíc nejsou jenom samotné stanice, ale i jejich vestibuly.

Pavilon stanice Malostranská v původní podobě bez vestavěné kavárny. Otevřený prostor zval kolemjdoucí do Valdštejnské zahrady, v noci se průchod uzavíral trojdílnou posuvnou mříží. Tu dnes najdeme umístěnou napevno na druhé straně pavilonu.

Zdroj: AHMP

Historie na povrchu, moderní město pod ním

Na rozdíl od samotných stanic s futuristickým obložením jsou vestibuly na prvním úseku trasy A umírněnější. Výborně fungují jako přechod mezi historickým městem na povrchu a moderním světem v podzemí. Skutečně k dokonalosti se tato symbióza dovedla u stanice Malostranská. Její vestibul je podzemní a výstup z něj ústí do malého pavilonu na okraji Valdštejnského areálu. Pavilon do historického prostředí dobře zapadá už díky své subtilnosti a elegantnímu tmavému mramoru, architekti ale šli ještě dál. Najdeme tu totiž kopii barokního sousoší Merkur od Antonína Brauna. Další sochy, vše kopie barokních děl ze zámku Valeč, se nacházejí v zahradě před Valdštejnskou jízdárnou. Ta vznikla společně se stanicí metra. Do 40. let zde totiž byl neudržovaný hospodářský dvůr a následně zde byl postaven výstavní pavilon hlavního města Prahy. Právě na jeho místě vyrostl povedený pavilon metra, na kterém kromě soch stojí za pozornost i umělecké mříže.

Bohužel do pavilonu byla po revoluci vestavěna kavárna, která ho z části připravila o jeho lehkost a půvab. I tak ho ale můžeme pořád považovat za vzor kombinace starého a nového, kdy se na sebe moderní stavba nesnaží strhnout pozornost, nechává vyniknout historické sousedy, a ještě si půjčuje některé jejich prvky.

Zástavba na místě výstupu ze stanice v roce 1947, těsně před demolicí a stavbou výstavního pavilonu, který po méně než 30 letech nahradil elegantní pavilon metra.

Zdroj: AHMP

Zlatým hřebem stanice je ale kopie sochy Naděje z Kuksu od Matyáše Bernarda Brauna, umístěná v podzemním vestibulu nad horním koncem hlavních eskalátorů. Okolní architektura dává soše dokonale vyniknout, především díky výraznému okruhu ve stropě je skutečně nepřehlédnutelná. A další historické prvky obohacují i samotný vestibul, v elegantních nikách tu najdeme barokní busty a kopie rokokových váz z 18. století.

Kopie barokní sochy Naděje od Matyáše Bernarda Brauna, hrdě vztyčená na okraji eskalátorů stanice Malostranská.

Autor: Matouš Pudil

Skryté poklady

Běžná cesta metrem se tak na Malostranské může proměnit v návštěvu galerie a muzea v jednom. A to nejen pro všechny, kdo míří do přilehlé Valdštejnské jízdárny nebo nové Kunsthalle, ale i cestou za každodenními povinnostmi. Jiné stanice na trase A se barokními sochami ani rokokovými vázami pochlubit nemůžou, obohacují je ale různé propracované mozaiky nebo reliéfy.

Kopie barokních soch ve vestibulu a pavilonu stanice Malostranská.

Autor: Matouš Pudil

Kopie barokních soch ve vestibulu a pavilonu stanice Malostranská.

Autor: Matouš Pudil

Umělecká díla a nápadité obložení z nejrůznějších materiálů ale najdeme i na linkách B a C. A na tradici naváže i nová trasa D, kde by se mělo umění prolínat celými stanicemi. Každou navrhl jiný výtvarník, a i když symbolem metra asi navždy zůstanou první úseky „Áčka“, trasa D na historii a rozmanitost pražské podzemní dráhy jistě dobře naváže.

související