Z vinic sídlo hudebníků

Původně viniční usedlost pochází ze 17. století, kdy byl na místě původních nízkých dřevěných domků postaven barokní hospodářský dvůr s vinným lisem, sýpkou, stodolou a hlavní obytnou budovou s dvouramenným schodištěm. Ústřední patrový dům má také otevřenou lodžii, ohraničenou prolamovaným zábradlím. Obdobné stavby můžeme najít třeba v Košířích (usedlost Bulovka) nebo na Ladronce a Skalce. V pobělohorské době totiž dvory majetných měšťanských i šlechtických rodin vznikaly kousek od hranic Prahy poměrně často. K těmto usedlostem zpravidla patřila i hospodářská stavení, sady a někdy i vinice.

Své současné jméno získal areál až po roce 1743, kdy se do něj nastěhovali František a Františka z Bertramu. Ti své sídlo přebudovali na pohodlnou příměstskou vilu s rozsáhlými zahradami, určenou především k rekreaci. O skoro čtyřicet let později budovu koupila operní pěvkyně Josefína Dušková se svým manželem, významným klavíristou a cembalistou. Jejich zásluhou se Bertramka zapsala do hudebních dějin, protože právě manžele Duškovy přijel Mozart v roce 1787 navštívit. 

Josefína se s rakouským skladatelem seznámila o deset let dříve v Salzburgu. Když pak Mozart přijel dokončit do Prahy svou operu, měl zajištěný byt kousek od Stavovského divadla. Umělec se ale rozhodl zůstat na Bertramce, která se v té době nacházela kousek za hranicemi Prahy. Pod střechou usedlosti měl k dispozici dva pokoje, mohl ale pracovat také v klidném sadu nebo zahradním pavilonu. Po úspěšném uvedení Dona Giovanniho se Mozart na Bertramku vrátil ještě na podzim 1791. Tehdy měla premiéru jeho poslední opera, složená za pouhých 18 dní pro korunovaci českého krále Leopolda II. Její přijetí bylo ale přinejmenším vlažné, a tehdy již pravděpodobně nemocný skladatel neopouštěl Prahu v dobrém rozpoložení. Zemřel v prosinci téhož roku ve Vídni.

Dům se mění, Mozart zůstává

Od doby Mozartova pobytu se usedlost Bertramka i její okolí hodně změnily. Praha se jen pár let před skladatelovým příjezdem stala Královským hlavním městem, a to spojením dříve samostatných pražských měst Hradčany, Malá Strana a Nové i Staré Město. V průběhu dalších staletí se rozrostla až k Bertramce a nakonec ji i obklopila.

Samotná usedlost procházela od 18. století dílčími úpravami a po požáru v roce 1873 se dočkala i velké rekonstrukce. K dalším zásadním proměnám Bertramky došlo ve 40. letech 20. století. Tehdy se také přišlo na to, že dva pokoje považované za Mozartovy nejsou původní, i když některé prvky, jako například trámový barokní strop, ze skladatelovy doby pocházely. Ve snaze navrátit usedlosti podobu, kterou měla v 18. století, došlo k barokně stylizovaným úpravám (například dostavbě „barokní“ vstupní brány). Tyto zásahy jsou však z dnešního pohledu poněkud problematické, protože zbytečně změnily tehdejší podobu stavby a přidaly Bertramce prvky, které nikdy neměla.

V roce 1956 bylo v usedlosti u příležitosti 200 let od Mozartova narození otevřeno skladatelovo muzeum, kterým byla celá přestavba dovršena.

Co čeká Bertramku dál?

V současné době spravuje Bertramku Mozartova obec, která ji po vleklých majetkových sporech zpřístupnila v roce 2010. O šest let později se usedlost opět uzavřela kvůli rekonstrukci, během níž se opravovalo například venkovní vstupní schodiště z 18. století. V létě 2019 byla budova spolu s novou výstavou fotografií Bertramky z dob nacismu na pár měsíců zpřístupněna veřejnosti, v listopadu téhož roku se ale její brána znovu zavřela. Areál, kterým se mohla Praha chlubit jakožto připomínkou Mozartova pobytu, je tak znovu prázdný.

Význam Bertramky však přesahuje hranice hudební historie. Celá usedlost i její zachovalé hospodářské budovy ukazují, jak kdysi vypadal život za hranicemi hlavního města. V oblasti Smíchova už mnoho obdobných původních usedlostí nenajdeme. Dodnes zachovalé výmalby, vzdušná lodžie s navazujícím schodištěm nebo barokní špýchar patří k pokladům, o které je třeba pečovat.

Jak přesně bude užívání celého areálu vypadat v budoucnu, zatím není jisté, podle oficiálních stránek se otevření vily chystá po konci pandemie.