V uplynulých měsících, kdy světu vládl koronavirus, jste si možná více všímali míst, kde se něco opravuje nebo staví. U nás v Holešovicích si majitelé sousedního domu přistavěli celé patro. A protože dělníci pracovali hlavně na střeše, postavili na chodníku lešení, což lidem bránilo ve volném průchodu. Mohlo by se zdát, že si vlastník může před svým domem postavit, co chce. Chodník je však ze zákona jedním z několika druhů území, které patří všem, bez ohledu na to, kde člověk bydlí. Jestliže si jeden dané místo zabere, naštve tím ty druhé, kteří jím denně chodí do práce. Jak takovou situaci Praha řeší?

Území si zaberou jen trpěliví. Rozhodují úřady, druh aktivity i lokalita

Kdyby si každý z obyvatel Prahy zabral stejné místo na jediný den, trvalo by zhruba 3 500 let, než by bylo znovu průchozí. Každý veřejný prostor, jako je chodník, náměstí i ulice, proto podléhá zákonu o jeho užívání. Jakákoli organizovaná aktivita, ať už je to festival nebo stavba, je v úřednickém jazyce chápána jako zvláštní užívání, pro které je třeba získat povolení, takzvaný zábor.

Zábor vyžaduje poměrně složitou administrativu a není lehké se nařízením prokousat. Každá městská část má navíc trochu jiná pravidla. Obecně platí, že žádost posuzuje Technická správa komunikací, policie, radnice a městské odbory, přičemž kdo z nich to zrovna je, záleží na druhu veřejného prostranství.

Zjednodušeně řečeno, bude-li tím územím kus zeleně, jsou z radnice potřeba dvě razítka – od odborů majetku a životního prostředí. Ulice a náměstí vesměs schvalují jen dopraváci. A aby to ve veřejném prostoru nevypadalo jako na pouti, musí každý, kdo o jeho zábor žádá, zaplatit takzvaný místní poplatek. Kolik to ve výsledku bude, vyměřují úředníci na finančním odboru.

Komu všemu a kolik tedy zaplatíte?

Kromě místního poplatku, což je v podstatě cena za atmosféru lokality, musíte zaplatit i vlastníkovi ulice, kterým je Technická správa komunikací. Ve výsledku tedy zaplatíte ještě jednou tolik. Konečná částka se počítá podle toho, kolik metrů čtverečních zaberete, co na nich budete dělat a jak dlouho vám to potrvá.

Přestože základní sazba je v každé městské části trochu jiná, většinou se pohybuje v rozmezí od 2 do 100 korun za metr čtvereční a den záboru. Nejvíce peněz zaplatí soukromníci, kteří na záboru plánují vydělat peníze nebo ho využít k vlastní propagaci. 

Naopak tu nejnižší sazbu, od dvou do deseti korun, si městské části účtují za sportovní a kulturní akce, jako jsou maratony a půlmaratony, festivaly (Zažít město jinak) nebo akce s charitativními účely. Za stavební a výkopové práce, prodej na tržišti, parkovací stání nebo natáčení filmů si většina radnic účtuje 10 korun za metr čtvereční na den. Specifické jsou však památky, vytížená a lukrativní místa.

Výtvarníci, slavnosti a maratony v Praze 1

Praha 1 patří dlouhodobě mezi nejlukrativnější území ve městě. Spolu s magistrátem spravuje turisticky vytížené lokality, jako jsou Staroměstské a Václavské náměstí, Pražský hrad nebo Petřín. Tím nejcennějším územím je díky svému geniu loci přes šest set let starý Karlův most. Před pandemií covidu-19 přes něj **denně prošlo 35 000 lidí.

Od 90. let na něm permanentně sídlí Sdružení výtvarníků Karlova mostu. Na 516 metrů dlouhý most se vejde zhruba 110 stánků. Podle výtvarníků se na mostě platí směnný nájem, který dělá 350 korun za metr čtvereční na den. Hudebníci dají 210 korun za tři hodiny.

Kvůli smlouvě s výtvarníky a frekventovanosti je téměř nemožné si Karlův most zabrat, i třeba jen na čas. Po roce 1989 se to podařilo hlavně filmovým štábům při natáčení snímků jako je Mission Impossible, Van Helsing nebo videoklipu pro Linkin Park. Povolení musí vydat magistrát a ten ho ve většině případech odsouhlasí jen na pár hodin v noci, kdy na Karlově mostě není takový provoz.

Část mostu si loni na jaře zabral i kavárník Ondřej Kobza, který v Praze vlastní například Café v Lese a spravuje střechu Lucerny. Podle jeho slov sice celá akce vyšla na 200 tisíc korun, zábor ale jeho spolek hradit nemusel, protože oficiálním pořadatelem byla v tomto případě samotná Praha 1.

Na kolik by vyšel zábor celého Karlova mostu, Václaváku nebo Staromáku?

Pokud si budete chtít pronajmout celý Karlův most, zaplatíte nejen místní poplatek, ale také jednorázovou částku Praze 1, která je podle vyhlášky stanovená na 250 tisíc korun za den. Pro kulturní akci to dá celkově asi 300 tisíc korun, připočtěte ještě Technickou správu komunikací, jakožto správce mostu, a jste v tom za zhruba 350 tisíc.

Nejvyšší částku vhistorii nabídl módní návrhář Louis Vuitton. Zapřehlídku naKarlově mostě, která se měla konat od 6.do10.září roku 2006, chtěl zaplatit milion apůl korun. Radní pod vedením tehdejšího primátora Pavla Béma zábor schválili, jejich rozhodnutí však silně kritizovala veřejnost imédia. Louis Vuitton a Praha nakonec od záboru ustoupili.

Politici ani prostitutky za zábory neplatí

Peníze, které městské části získávají z „podnikání“ s veřejným prostorem, plynou Technické správě komunikací, která je koncem roku rovnoměrně přerozděluje zpátky mezi radnice. Nezáleží tak úplně na tom, zda daný úřad spravuje Karlův most nebo Stromovku, výsledná částka je na konci roku pro obě Prahy stejná a v rámci rozpočtu tvoří většinou jen malá procenta.

„V obvyklých letech se jedná o částku kolem 100 mil. Kč pro všechny druhy "záborů". Za minulý rok ale bude tato částka výrazně nižší. Konečné číslo v tuto chvíli Praha 1 nezná,” uvádí Šebesta.

Kdo za veřejný prostor nemusí platit, jsou například politici při pořádání předvolebních akcí. Stánky, reklamní poutače i zábor území jsou podle ministerstva financí určené „pro shromáždění osob, které podle zákona o právu shromažďovacím svolal a oznámil jeho svolavatel“. Politické kampaně jsou tedy podobně jako demonstrace nebo oslavy výročí republiky řazeny do dodatku o svobodném shromažďování lidí.

Samotnou kapitolou je v tomto případě poskytování sexuálních služeb za úplatu. Podle sdružení Rozkoš bez rizika v tomto oboru podniká 13 tisíc lidí. Protože ale sexuální byznys spadá do šedé zóny ekonomiky, není ze zákona možné, aby městské samosprávy vybíraly místní poplatky za „flek“ na ulici. Jediné místo, na které se v Praze zákaz nevztahuje, je silnice vedoucí severozápadním směrem z ulice Ďáblické k areálu skládky, jak uvádí vyhláška z roku 2006.

Covid-19 trhy osvobodil od místních poplatků

Farmářské, vánoční a velikonoční trhy platí po celé Praze místní poplatek ve výši 10 korun za metr čtvereční. Pro jejich pořádání jsou ve městě vyhrazená místa, většinou náměstí, nábřeží Vltavy nebo jednosměrné ulice či parky. Tato území jsou jasně definována tržním řádem, který vydává hlavní město. Pokud má člověk zájem prodávat zboží mimo provozovnu, musí nejprve požádat magistrát, aby jeho místo do seznamu zařadil.

Kromě místního poplatku platí pořadatelé trhů stejný poplatek Technické správě komunikací a správní poplatek úřadu dané městské části, který závisí na délce akce. V Praze 7 je částka stanovená na 100 korun za akci do 10 dnů, 500 korun do 6 měsíců a 1 000 do jednoho roku.

V roce 2020 byla situace specifická tím, že magistrát tržištím odpustil místní poplatek. Vládní opatření ohledně nového typu koronaviru ztížila situaci každému, kdo chtěl v Praze něco pořádat. Až se však situace vrátí do normálu, budete mít jasno, jaká pravidla platí pro veřejná místa.