Veřejné prostranství patří všem a tomu, aby si v něm mohl člověk postavit třeba jen jeden stolek s židlemi, předchází jednání s úřady, památkáři i Technickou správou komunikací, která městu dohlíží na stav dopravní i pěší infrastruktury a s ním svázaný volný pohyb pro všechny. Takzvaným záborům pro společenské akce, koncerty nebo farmářské trhy jsme se podrobněji věnovali v článku Akce na Karlově mostě za 350 tisíc korun. Kolik zaplatíte městu, když si potřebujete pronajmout veřejný prostor?

Dnes se pro změnu podíváme na to, jak se v Praze řeší kavárenské nebo restaurační předzahrádky. S hezkým počasím a rozvolněním vládních nařízení se totiž objevuje čím dál víc lidí, kteří s kolegy či přáteli chtějí někde posedět. Nastává období, kdy je na zahrádkách hlava na hlavě a za volnou židlí aby člověk z práce spěchal. Bereme už jako samozřejmost, že za drink nebo jídlo zaplatíme pod pergolou stejně jako uvnitř. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, kolik naše posezení stojí samotného majitele?

Předzahrádky v Praze podléhají zákonu o pozemních komunikacích

Vysunutí židlí a stolků před kavárnu, restauraci nebo hospodu v Praze není jen tak. Každý metr čtvereční, který si podnikatel ukrojí z veřejného prostoru, podléhá poměrně obsáhlé regulaci. Město tím nastavuje pravidla a zjednodušeně říká, že náměstí, parky nebo ulice jsou v první řadě pro všechny lidi v pohybu a pro ty, co v nich chtějí sedět, jsou určená konkrétní místa. 

V Praze 7, nedaleko našeho domu ze 30. let minulého století, je takovým místem Řezáčovo náměstí. Je to prostor, kde jsou vzrostlé kaštany, šachové stolky a o víkendu i farmářské trhy. Část dlážděného prostranství, které kolem dokola obklopují ulice, má dlouhodobě v pronájmu kavárna Liberál. Celkem je tu okolo 12 stolků se dvěma nebo čtyřmi židlemi, ze kterých se při podvečerní procházce v létě line bzukot.

Dá se říct, že ševelení lidí na zahrádce už za ty roky splynulo s místním kulturním prostředím. Zahrádka se stala součástí veřejného prostoru, jejímu vzniku ale předcházela řada byrokracie i poplatků za zábor místa, které potenciálně vlastní všichni obyvatelé města. Každý, kdo chce na ulici postavit pár stolků s židlemi, musí v první řadě získat povolení místního dopravního odboru a ten si jako podmínku klade jistá pravidla. „Odbor dopravy umístění předzahrádek povoluje v případě, že to umožňují rozměry chodníku, předzahrádka nepřekáží pohybu chodců (především pak znevýhodněným skupinám, jako jsou nevidomí či osoby s omezenou schopností pohybu) a dalšímu provozu na komunikaci. Pravidla jsou nastavena jednotně, nicméně liší se v případě, že předzahrádka má být umístěna v památkově chráněném území. V takovém případě je nutný i souhlas památkářů,“ říká Martin Vokuš, mluvčí radnice Prahy 7

Protože předzahrádky mají různé formy, získání povolení se odvíjí od toho, zda podléhá zákonu o pozemních komunikacích nebo stavebnímu zákonu. Zatímco Liberál má na náměstí stoly, židle a nic víc, kavárna na rohu protější ulice už má posezení na dřevěné podestě a právě na ni je často potřeba i stavební povolení. 

Pivo venku stojí běžně „bůra“ za metr čtvereční

Předzahrádku neschvaluje jen radnice, která si za pronájem účtuje místní poplatek, ale také Technická správa komunikací. Navíc, má-li posezení charakter stavby, bude se k němu vyjadřovat například i krajská hygienická stanice (kvůli kouři nebo emisím hluku), hasiči (pro dodržení průjezdu záchranných složek), policie, sdružení pro nevidomé a případně i památkáři. Restaurační zahrádka stavbou nebude, pokud se skládá jen z mobiliáře (stoly, židle, rostliny či slunečníky).

Kolik majitel za předzahrádku zaplatí, závisí na lokaci a počtu metrů čtverečních. Každá městská část má trochu jiné ceny, většinou si ale účtuje deset korun za metr čtvereční na den. To, co majitel zaplatí radnici, se nazývá místní poplatek. Zjednodušeně řečeno, provozovatel ji platí za vzduch a atmosféru místa. Za pronájem fyzického prostoru – chodníku, ulice nebo náměstí – musí ještě zaplatit Technické správě komunikací. Pro Prahu 7 je tento poplatek ve stejné výši, tedy 10 korun za metr čtvereční na den. K tomu všemu ještě připočtěte správní jednorázový poplatek, což je asi 100 korun měsíčně, a jste na několika stech tisících ročně.

Od minulého roku platí, že provozovatelé nemusí platit ani místní poplatek, ani pronájem ulice. Zatímco v Praze 7 se počet venkovních posezení lehce snížil, celopražská situace ukazuje, že restaurace, kavárny i hospody během pandemie vyrukovaly ven s více stolky než dřív. Otevření zahrádek sice majitelé plánují bez ohledu na úlevu, ale tento bonus je vzhledem k nepříznivé ekonomické situaci z jejich strany vítaný. A to i přesto, že platí jen do konce července.

Barbora Lišková, mluvčí Technické správy komunikací popisuje covidovou situaci: „Pokud budeme vycházet z minulosti, tak na území Prahy bylo provozováno okolo 700 restauračních předzahrádek umístěných na veřejné komunikaci v majetku města a svěřených do správy TSK. Loni jsme vzhledem ke koronaviru uzavřeli o 50 smluv víc a před letošním rozvolněním jich přibylo dalších 200.“

Jak (ne)mají předzahrádky podle Prahy vypadat?

Barva, materiál i nápisy na předzahrádkách podléhají v památkové zóně o něco přísnější regulaci než ve zbytku města. Co přesně na nich (ne)smí být nařizuje podnikatelům Odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy. Od roku 2015 je dostupný manuál, podle nějž by se měli řídit všichni majitelé kaváren, hospod, cukráren nebo restaurací v centru města.

Problém s předzahrádkami nastává hlavně tam, kde se majitelé snaží vybudovat konstrukce, které mají celoroční charakter. Posezení v závětří se skly nebo hořáky jsou často v rozporu s tradičním charakterem letní zahrádky a v úzkých uličkách staré zástavby brání ve volném průchodu turistů i pohledu na celkový charakter čtvrti.

I proto se vzhled a rozsah zahrádek Praha snaží celoplošně regulovat a nastavit podnikatelům jasná pravidla. Loni přišel magistrát s dalšími nařízeními, která upravují estetiku a styl předzahrádek hlavně na nejvytíženějších promenádách, jako je Hradební korzo či Královská cesta, kudy před pandemií prošlo denně až 100 tisíc lidí. Pro představu, to je přibližně stejný počet, jako denně odbaví stanice I. P. Pavlova. 

V ulicích nesmí být podesty, zastřešení nebo oplocení v podobě desek, textilu, skla ani „zelených květináčů“. Zakázané jsou i masivní markýzy, mnohobarevný potah na židlích, reklamy, plastový nábytek, výčepní a chladící pulty, grily, pokladny, osvětlení, televizní obrazovky nebo koberce. 

Město manuálem v podstatě říká, že v jednoduchosti je síla. Předzahrádky v centru města by podle něj měly mít jednoduché řešení s mobiliářem z přírodních materiálů, jednotného textilu a úctou k tradici.

Náplavka, Containall a Smetanovo nábřeží

Praha se snaží jít cestou po vzoru zahraničních měst a nabídnout ve veřejném prostoru místa, která otevřou nové možnosti pro pohostinství i kulturní program. Jednou z největších investic za poslední desítky let byla kultivace náplavek na Rašínově i protějším Hořejším nábřeží. Moderní promenáda nabízí 20 moderních kobek od architekta Petra Jandy a studia Brainwork, které jsou zázemím pro kulturně-společenský život.

Proměna se dotkla i Smetanova nábřeží, které vede od mostu Legií ke Karlovu mostu. Od loňského roku po něm jezdí automobily jen v jednom směru a vizí města pro budoucnost je nechat na nábřeží jen hromadné, tramvajové spoje. Omezení automobilové dopravy by z centrálních břehů Vltavy vytvořilo jedno velké korzo.

Sdružení Containall, které dlouhodobě spolupracuje s městem, se zase snaží o oživení pozapomenutých míst v Praze. Mobilní kontejnery s občerstvením a lehátky má dnes v lokalitách, které dlouhodobě nefungovaly a čekají na svou revitalizaci. Týká se to například ostrova Štvanice, bunkru pod metronomem na Letné a nově i prostranství u sportoviště v Riegrových sadech.