V roce 2019 bylo podle pražského Klementina historicky nejteplejší léto od roku 1775. Meteorologická stanice tehdy naměřila průměrnou teplotu 22,9 stupně Celsia. Celostátně byla o tři stupně nižší, což je dané zeměpisnou polohou, ale také takzvanými tepelnými ostrovy, které vznikají především ve velkých městech.

Tým vědců z Velké Británie, Mexika a Nizozemí před pár lety zjistil, že do roku 2100 bude klima v metropolích až o 8 °C méně snesitelné. Tepelné ostrovy, které vznikají vlivem zástavby a dopravní infrastruktury, se rozrůstají, čímž vedro ve městech sílí, a to může mít do budoucna vliv na spánek, pracovní efektivitu člověka, náklady na elektřinu (potřebnou pro klimatizaci) a konečně i HDP celé země. Existuje ale řešení, které začíná v každé městské čtvrti, a tím je zelená infrastruktura.

Stromy se sází, ale spíše na okraji Prahy a v parcích

Nejen mezi venkovem a městy jsou klimatické rozdíly, teplota se může změnit velmi rychle třeba jen při procházce městskou čtvrtí. U nás v Praze 7 jsou takové body vzdálené jen několik set metrů od sebe. Zatímco zastavěná Letná patří mezi nejteplejší místa ve městě, Stromovka je v kategorii těch nejchladnějších. Je-li člověk na náměstí zchvácený a potí se vedrem, dole v parku si po čase rád oblékne vrstvu navíc.

Ve Stromovce je dnes přibližně 15 tisíc stromů, přesně to ale nevíme, protože úplná evidence počtu dřevin v Praze neexistuje. Adéla Skoupá z Deníku N si ve svém článku troufla odhadnout, že je to několik desítek tisíc. Je to však orientační číslo, které je pravděpodobně odvozeno z ortofotomap. Jak navíc podotýká krajinářský architekt a urbanista Štěpán Špoula, důležitější než počet stromů je celkový objem jejich korun: „Pro zlepšení klimatu ve městě musí být strom v ulici. Informace o počtu stromů v porostech, kde je jich většina, nemají v tomto ohledu význam a nedají se moc srovnávat s uličním stromořadím. Když má strom dobrou kondici a je o něj dobře postaráno, poskytuje řadu takzvaných ekosystémových služeb. Ochlazuje své okolí, stíní, pohlcuje prach, zadržuje vodu, působí pozitivně na psychiku a zvyšuje celkovou hodnotu místa.“

Od doby, kdy Pirátská strana slíbila milion stromů pro Prahu, se jich podle Skoupé podařilo vysadit něco přes dvě stě tisíc, jen tři tisíce ale skončily v ulicích. Zbytek nově roste v bývalých zemědělských oblastech na periferii, v parcích nebo lesoparcích. Jak říká Špoula, který se na IPRu zabývá zelenou infrastrukturou, sázení stromů v ulicích komplikují současné předpisy: „Vysadit strom v ulici je poměrně náročné. Je zde totiž aplikována celá řada jednosměrně orientovaných technických předpisů, které se stromy nepočítají a chápou je spíše jako překážku. Je to zejména existence ochranných pásem sítí technické infrastruktury, které mnohdy znemožňují strom do ulice vůbec umístit, protože tam již není místo. Přitom řešení jsou,“ vysvětluje Štěpán Špoula.

Zakrnělé stromy město neochladí

Tým z Kanceláře zelené infrastruktury na IPRu má k dispozici analýzu stávajícího stavu pražských stromořadí od společnosti Treewalker a na jejím základě připravuje standard pro výsadbu a údržbu stromů. Společnost při průzkumu zjistila, že část z nich není v dobrém stavu a k ochlazení města tak nijak zásadně nepřispívá. Stromy se sice v ulicích ujaly, ale nevyrostly a rychle zestárly, protože k růstu neměly dobré podmínky: především přitom jde o jejich kořeny. „Týká se to velkého počtu stromů v Praze. Problémem pak bývá, že veřejnost vnímá jejich kácení negativně, přitom nahrazením stromů těmi vitálními by se vylepšily životní podmínky v ulicích. Zakrnělé stromy nemají velkou perspektivu ani ekologickou hodnotu či ochlazovací efekt, ale jsou vnímány jako zdravé. Ony často zdravé opravdu jsou, ale na nepříznivé podmínky reagovaly tak, že nevyrostly.“

Při výsadbě nového, mladého stromu přitom není jasné, jestli se v ulici daný druh uchytí. Vlivem nevhodných místních podmínek může strom odumřít klidně až za několik let. Celková data, kolik takových stromů ročně v Praze padne, ale podle Špouly neexistují. O zeleň a stromy se ve městě stará několik organizací – magistrát, Technická správa komunikací, městské části nebo odbor správy majetku.

„O Vyšehrad se třeba stará samostatná organizace Národní kulturní památka Vyšehrad. Kolem řeky Vltavy a Berounky je to pak Povodí Vltavy, o zeleň kolem potoků a o lesoparky Lesy hl. m. Prahy. Každý správce se stará o své stromy a společný standard a koordinace moc neexistuje. Existovala v první polovině 90. let, “ vysvětluje Špoula.

V období sucha potřebuje mladý strom až 100 litrů vody denně, větší stromy i dvojnásobné množství. Podle výzkumu společnosti ENKI strom během slunného letního dne odpaří až 100 litrů vody, a tím své okolí ochladí o 70 kWh. „Průměrně v průběhu deseti hodin chladí výkonem 7 kW. Pro srovnání, klimatizační zařízení v luxusních hotelích mají výkon 2 kW, mrazničky a ledničky o více než řád nižší. Lednička, mraznička i klimatizační zařízení ohřívají své okolí výkonem, kterým na druhé straně chladí,” tvrdí studie společnosti nazvaná Co dokáže strom.

Vysazování stromů komplikují staré normy a zákony

Praha v současné době připravuje dvě normy, které by měly výrazně přispět ke zlepšení podmínek pro stromy v ulicích. První z nich je Standard doporučených prvků hospodaření s dešťovou vodou, který řeší, jak zachycovat a zadržovat vodu na veřejných prostranstvích a v ulicích tak, aby ji mohly dále využívat stromy a pomáhala ochlazovat město.

Druhým připravovaným dokumentem je Městský standard pro uliční stromořadí Prahy. Oba standardy jsou v posledních fázích přípravy a začínají se projednávat uvnitř města a v městských organizacích. V současné době je při rekonstrukci ulice strom často až na posledním místě a vysazuje se pouze tam, kde nejsou kabely nebo vodovod. To by se ale do budoucna mělo změnit.

„Nový městský standard na stromy hledí jako na poskytovatele široké škály služeb, které je ale plní, jen když jsou v dobré kondici, mají dostupnou vodu a jsou dostatečně vzrostlé.  Dosud se posuzovala hlavně bezpečnost a to, jestli strom nedělá nějakou škodu. IPR Praha také usiluje o to, aby došlo ke změně legislativy a stromy, vegetace a opatření pro přirozený koloběh vody v místě byly uznány jako rovnocenná infrastruktura města, takzvaná zelená infrastruktura. Nikoliv jako estetický doplněk, který se vysadí, až když na něj zbyde místo a peníze,“ popisuje Špoula.

Bezpečnost stromů dnes správci řeší na prvním místě. Je jejich povinností předejít poškození majetku a zdraví obyvatel. Stav stromu posuzují dendrologickým průzkumem, který zohledňuje celkový stav, zdraví a vývoj do budoucna. V některých případech se využívají i speciální technologie, jako je tomograf nebo tahové zkoušky. Je-li strom například uschlý, požádá správce na základě posudku o povolení ke kácení dotčený orgán státní správy, tedy nejčastěji odbor životního prostředí příslušné obce.  

Stromy mohou být jen tam, kde nenaruší konstrukce trubek, kabelů a vodovodů

Povinnost na zajištění bezpečnosti mají také správci sítí, pod které spadají například plynovody, vodovody a kanalizace nebo energetika. Správci musí dohlédnout na to, aby strom svými kořeny nenarušil trubky v podzemí, na povrchu zase nepopraskal chodník nebo asfalt. Okolo sítí se proto často umisťují fyzické bariéry (např. betonové objekty či speciální fólie) s cílem chránit narušení sítě kořeny stromů. Problém je v tom, že bariéry sahají vždy jen do určité hloubky, a pokud strom potřebuje přístup ke vzduchu a vodě, které často v zásypech sítí nachází, tak je schopný svými kořeny překážky podejít.

Výsadby nových stromů nebo obnovy stromořadí v těsné blízkostí sítí se proto jejich správcům často nelíbí, odvolávají se na povinnosti „řádného hospodáře“. Z důvodů současné praxe a stávajících pravidel, které neumí skloubit zelenou a technickou infrastrukturu v ulicích z pohledu dnešních nároků na zdravé a funkční stromy, požadují, aby stromy byly jen tam, kde, zjednodušeně řečeno, nemají šanci narušit konstrukce trubek, kabelů a vodovodů. A těch je dnes potřeba více než v minulosti. To by však ze zelené infrastruktury naprosto vyřadilo například úzké ulice nebo centrum města. Institut plánování a rozvoje se dlouhodobě snaží se síťaři dohodnout. „Je třeba ochranu řešit nabídnutím dostatečného prokořenitelného prostoru, vhodnými technologiemi výsadby a společným řešením umístění stromů a sítí. Pak strom nemá důvod zalézat pod asfalt a chodníky nebo do blízkosti sítí. Je nutné, abychom přistupovali ke stromům i sítím v ulicích rovnoprávně a v projektech od začátku navrhovali umístění stromů i sítí současně.“

Do zelené infrastruktury v centru města mluví také památkáři. Většina území první a druhé městské části totiž spadá pod památkovou ochranu, a to včetně dláždění ulic. Například návrh na revitalizaci Mariánského náměstí od studia Xtopix původně počítal s více stromy ve veřejném prostoru, památkáři je ale v místě nepovolili vysadit právě z důvodu památkové ochrany.

Několik set let staré stromy mají dnes obrovskou hodnotu

Aby měl nový strom v ulici trvale dobré podmínky, vyjde jeho výsadba na několik set tisíc korun. Podle údajů z pražského magistrátu se celková cena může v některých případech vyšplhat až na 400 tisíc korun. Do ceny jsou zahrnuté přeložky sítí, zajištění místa pro kořeny a dostatečná velikost stromu, který má obvod kmene alespoň 25–30 cm.

Než mladý strom doroste do své plné velikosti, trvá to i několik desítek let. Záleží na druhu a pěstebních podmínkách daného místa. Jakou hodnotu mají dnes několik set let staré stromy, se dá jednoduše zjistit v online kalkulačce Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Vyčísleno penězi by kaštan s kmenem o průměru 100 centimetrů a rozpětím koruny ke 40 metrům měl hodnotu necelý milion korun.

Praha má i své mimořádně významné stromy, které jsou dnes pro své stáří památkově chráněné. Seznam jich aktuálně čítá na 198, přičemž jejich přesnou polohu můžete zjistit zde. Nejstarší z nich pamatují vládu Jiřího z Poděbrad a obvody jejich kmenů daleko přesahují sedm metrů. Mezi nejoblíbenější druh stromu patří dlouhodobě lípa srdčitá. Nějakou dobu se myslelo, že jí současné klima neprospívá; z analýzy stromořadí v Praze ale vzešlo najevo, že na tom zas tak špatně není a je možné s ní do budoucna počítat.

S ohledem na klimatickou změnu je ale nutné, aby byl sortiment ve městě dostatečně pestrý jak druhově, tak i geneticky. Nejčastěji se v Praze vysazují lípy srdčité, javory mléče, ale i nepůvodní druhy, jako jsou lípy stříbrné, akáty bílé, jerlíny japonské nebo platany javorolisté. Podle Špouly není nikdy jisté, jestli některý z preferovaných druhů nezasáhne nějaký vážný patogen, nemoc, která se rozšíří na všechny stromy ve městě, nebo se jen ukáže, že naše předpoklady byly mylné a že druh, který vypadal jako velmi nadějný jedinec, do města vlastně moc odolný není.