Schovejte se pod moderní architekturou

Ti, kdož si schůzku naplánují uprostřed neofunkcionalistického areálu zemědělské univerzity v Suchdole, nechť při prvních kapkách začnou hledat severní část pozemku Provozně ekonomické fakulty ČZU. Právě tam totiž architekti z IO Studia umístili železobetonový zahradní altán, jehož středovou nohu opletli vrbovým proutím. Přístřešek se umístil mezi nominovanými projekty na Českou cenu za architekturu v roce 2019. Skrývá strojovnu pro chlazení přednáškového sálu a studentům slouží k oddychu mezi přednáškami. Architekti altánem navázali na svou dřívější realizaci atria fakulty. Oba projekty stylově přizpůsobili neofunkcionalistické podobě areálu, kterou v 60. letech 20. století navrhl tehdy teprve 25letý architekt Jan Čejka. Suchdol představuje mezi pražskými kampusy unikát. Studenti ČZU mají vše, co potřebují ke studiu i trávení volného času dostupné v rámci areálu. Podobný kvalitní veřejný prostor a místo pro setkávání napříč obory zatím chybí dejvickému kampusu. Už letos se ale má dočkat nové koncepce.

Budete-li se ze Suchdola vracet přes Hradčanskou a stihne vás další přeháňka, utíkejte se schovat do zahrady Villy Pellé. Tam totiž stojí další designový kousek – altán Šiška od architektonického Ateliéru SAD. Konstrukce pokrytá 109 šupinami z voděodolné překližky vás ochrání před deštěm i větrem.

(Ne)mokněte s výhledem

Spojit užitečné s příjemným můžete, pokud se poběžíte před jarní přeháňkou schovat do některého z vyhlídkových altánů, kterými se pyšní nejeden pražský park. Nejvelkolepější rozhled zřejmě nabízí gloriet na Vítkově. Drobná šestiboká stavba v klasicistním stylu pochází z konce 19. století, kdy tvořila součást vinice. Z altánu ve svahu můžete obdivovat Pražský hrad, Stromovku, Staré Město nebo meandr Vltavy u Holešovic. Pokud bude v altánku plno, běžte se schovat pod zastřešený vchod do památníku. Tím však přístřeškové trumfy Vítkova nekončí. Přečkat přepršku v suchu můžete i ve chvíli, kdy se rozhodnete na schůzku vyrazit po cyklostezce vedoucí od Hlavního nádraží směrem na Krejcárek. Před nevítanou vodou vás schová i Vítkovský tunel. Když člověk překoná 303 metrů ve skále, kterou ještě relativně nedávno projížděly vlaky, uhrane ho široké panorama od Hradčan po Vysočany. Vítkov zkrátka nabízí fenomenální výhledy a už brzy se mu dostane péče, kterou si tento mimořádný, ale doteď trochu zanedbávaný, park zasluhuje. V budoucnu, kdy snad přijde doba, že se před deštěm budeme moci zase schovat i v kavárně, to bude možné i v novém bistru, které se má na Vítkově postavit.

Přístřešky s výhledem najdete i v Havlíčkových sadech, na Petříně nebo třeba v parku Cibulka.

Ukryjte se v lese

Pracovní schůzku ani rande vám dešťové mraky nezkazí, pokud vyrazíte do Kunraticko-michelského lesa, kterému místní většinou neřeknou jinak než Krčský les nebo „Krčák“. Tam už ve 30. letech minulého století mysleli na moknoucí poutníky a vystavěli tu proto hustou síť lesních altánků i přístřešků. Některé připomínají autobusové zastávky, jeden má krásný výhled na rybníček a jiné by vám mohly vytrhnout trn z paty, kdybyste pracovní schůzku rádi spojili s obědem. Přibalte si s sebou špekáčky a využijte po přepršce některé z ohnišť, které tato oblast návštěvníkům nabízí. Pokud budete chtít udělat dojem, zvolte Velký altán. Ten má kamennou podezdívku, velkou kruhovou místnost, a dokonce dvě další menší místnůstky, takže mezi běžnými lesními přístřešky působí takřka panským dojmem. Až na posprejované zdi se toto oblíbené výletní místo od první republiky téměř nezměnilo.

Podobní lesní zachránci čekají i v oboře Hvězda, v Divoké Šárce nebo v Ďáblickém háji. V Kunraticko-michelském lese jich ale objevíte zaručeně nejvíc.

Vsaďte na parky

Každý správný park má kulatý altán s kamennou podezdívkou a tepanou stříškou, odkud by mohl kolemjdoucím zpříjemňovat klidné odpoledne třeba smyčcový kvartet. Prostorný neorenesanční altán stojí například na Žofíně, kde se v něm často pořádají svatby nebo odtamtud během brunchů v přilehlé restauraci odbavují grilované pokrmy. To v dnešní době nehrozí, a proto vaši deštěm přerušenou schůzku parková stavba bez problémů zastřeší. Zatímco Žofín vám navíc nabídne i krásný výhled na Vltavu, do altánu na Folimance se zase dá pohodlně dojet na kole, protože kolem něj vede cyklostezka. Gloriet na Letné stojí u zámečku, před Vánoci v něm pěvecký sbor zpívá Rybovku a během slejváku se odtud můžete schovaní dívat na staroměstské věže.

V altánku se můžete ukrýt i v parcích Podviní nebo Jezerka. Malešický park zase nabízí prostorný přístřešek připomínající tramvajovou zastávku pro obry. A až obrostou, drobnější deštík by tam mohly zachytit i elegantní pergoly.

Improvizujte!

Když si schůzku nedáte ani v parku, ani v lese, a dokonce ani v univerzitním areálu, pořád není vše ztraceno. Přístřeší v nouzi by vám mohly nabídnout i stavby, které k tomu účelu nebyly primárně navrženy. Jednou z nich je i komplex budov, kde sídlí IPR, a tedy i CAMP. Převisy Pragerových kostek slouží coby loubí a při čekání na konec přeháňky vám tak klid na rozhovor poskytne areál Emauzského kláštera. Stejnou službu (až na ten klid) nabízí i další Pragerova stavba – budova bývalého Federálního shromáždění nad Václavským náměstím. Skrýt se dá třeba také pod lávkami vedoucími k Žižkovskému vysílači. V neposlední řadě představují dobrou volbu pro venkovní schůzku při nepřízni počasí i pražské náplavky. Teď, když se bohužel neschováte do žádné z kobek, alespoň můžete ujít opravdu dlouhou vzdálenost podél řeky a každou chvíli se ukrýt pod některým z mostů. Pod střechou, a přesto na vzduchu zůstanete i v případě, že se před dešťovými kapkami doběhnete schovat do některého z pražských podloubí. Historií prověřený přístřešek nabízí Malostranské náměstí, Kaňkův dům na Národní třídě nebo například Rytířská ulice na Starém Městě.