V dolní části Václavského náměstí stál na počátku 20. století pozdně barokní dům U Božího oka. Rok před koncem první světové války si ho koupil cukrář Karel Juliš, který měl v úmyslu vybudovat na jeho místě hotel. Jenže tak radikální zásah mu tehdy nebyl povolen, protože v okolí domu stály další zachovalé historické budovy. Juliš se místo toho rozhodl pro přestavbu, kterou pověřil v roce 1919 architekta Pavla Janáka. Ten upravil barokní fasádu ve stylu kubismu a do průčelí zakomponoval červeno-žluté rovné linie. V přízemí domu vytvořil kavárnu s cukrárnou, ve vyšších patrech vznikly hotelové pokoje. K původní budově byl navíc v zadní části protáhlé obdélníkové parcely v roce 1922 přistavěna osmipodlažní novostavba s biografem, která stála čelem do Františkánské zahrady.

Kov a sklo místo baroka

Koncem 20. letech minulého století Václavské náměstí procházelo zásadní proměnou. Začaly se zde budovat nové obchodní paláce – například Alfa od architektů Kysely a Jarolíma, Gočárův Fénix nebo obchodní dům Baťa, na kterém se podílel Kysela i Gočár. Cukrář Karel Juliš proto v roce 1928 požádal o povolení demolice menšího barokního domu U Božího oka znovu. Po dvou letech byl jeho záměr odsouhlasen. V roce 1930 dostal architekt Pavel Janák od Juliše další úkol – navrhnout do proluky nový dům. V srdci velkoměsta, na Václavském náměstí, tak v roce 1933 vznikl funkcionalistický hotel Juliš od autora, který je jinak spjat například s rekonstrukcí Míčovny a Královského letohrádku na Pražském hradě či se stavbou Husova sboru.

Jednoduchou fasádu Julišova hotelu Janák poskládal z rovných vertikálních a horizontálních linií, které byly vytvořeny elegantní kombinací oceli a skleněných opaxitových pásů. Přízemím budovy vedla pasáž s cukrárnou do sálu biografu, v patře se nacházela rozlehlá kavárna a hotelové pokoje. Prosvětlený vnitřní prostor rozdělovaly skleněné přepážky, interiéry byly doplněny o elegantní dobový nábytek.