V dolní části Václavského náměstí stál na počátku 20. století pozdně barokní dům U Božího oka. Rok před koncem první světové války si ho koupil cukrář Karel Juliš, který měl v úmyslu vybudovat na jeho místě hotel. Jenže tak radikální zásah mu tehdy nebyl povolen, protože v okolí domu stály další zachovalé historické budovy. Juliš se místo toho rozhodl pro přestavbu, kterou pověřil v roce 1919 architekta Pavla Janáka. Ten upravil barokní fasádu ve stylu kubismu a do průčelí zakomponoval červeno-žluté rovné linie. V přízemí domu vytvořil kavárnu s cukrárnou, ve vyšších patrech vznikly hotelové pokoje. K původní budově byl navíc v zadní části protáhlé obdélníkové parcely v roce 1922 přistavěna osmipodlažní novostavba s biografem, která stála čelem do Františkánské zahrady.

Kov a sklo místo baroka

Koncem 20. letech minulého století Václavské náměstí procházelo zásadní proměnou. Začaly se zde budovat nové obchodní paláce – například Alfa od architektů Kysely a Jarolíma, Gočárův Fénix nebo obchodní dům Baťa, na kterém se podílel Kysela i Gočár. Cukrář Karel Juliš proto v roce 1928 požádal o povolení demolice menšího barokního domu U Božího oka znovu. Po dvou letech byl jeho záměr odsouhlasen. V roce 1930 dostal architekt Pavel Janák od Juliše další úkol – navrhnout do proluky nový dům. V srdci velkoměsta, na Václavském náměstí, tak v roce 1933 vznikl funkcionalistický hotel Juliš od autora, který je jinak spjat například s rekonstrukcí Míčovny a Královského letohrádku na Pražském hradě či se stavbou Husova sboru.

Jednoduchou fasádu Julišova hotelu Janák poskládal z rovných vertikálních a horizontálních linií, které byly vytvořeny elegantní kombinací oceli a skleněných opaxitových pásů. Přízemím budovy vedla pasáž s cukrárnou do sálu biografu, v patře se nacházela rozlehlá kavárna a hotelové pokoje. Prosvětlený vnitřní prostor rozdělovaly skleněné přepážky, interiéry byly doplněny o elegantní dobový nábytek.

Hotel Juliš, Tatran a zase Juliš

S nástupem komunistického režimu v roce 1948 byl z hotelu odstraněn Janákem navržený nápis Juliš, budova byla znárodněna a na její fasádu přibyl název Tatran. Kavárna i biograf zůstaly v provozu, ale dům nebyl v dalších čtyřiceti letech příliš udržován. Po revoluci byl hotel rodině Julišů vrácen – ti ale neměli dostatek peněz na jeho nutnou a rozsáhlou rekonstrukci. Ta nakonec proběhla mezi lety 1998 a 2003, v jejím průběhu se však vedly s majitelem spory o budoucí podobě stavby. K radikální transformaci (proměnit se měla i ikonická fasáda památkové chráněné budovy) nakonec díky protestům historiků i památkářů nedošlo a hotel Juliš byl alespoň zvnějšku obnoven do podoby podobné té původní ze 30. let. Zásadně se ale změnily vnitřní dispozice a malý kubistický domek, který stál směrem do Františkánské zahrady, byl zbourán.

Navzdory přestavbám a změnám je hotel Juliš dodnes impozantní součástí Václavského náměstí. Z hotelu se však bohužel nedochoval žádný původní mobiliář. Jeho vysoký dvoupatrový štít, za kterým bývala kavárna, částečně navazuje na nízké neorenesanční domy v sousedství stavby. Nečekaně harmonická souhra architektonických slohů a materiálů ukazuje, že kvalitní moderní architektura do centra města patří.