Trasa: Běchovice, Dubeč, Uhříněves, (případně ještě Královice, Koloděje)


Délka trasy: 11 km do Uhříněvsi, 24 km celý okruh


Přístupné pro: pěšky


Trasa

Když vyrazíte z vlakové zastávky Praha-Běchovice střed, za chviličku dojdete k bývalé hasičské nádrži, která je dnes přeměněná na hezký rekreační rybník a stala se přirozeným centrem Běchovic. Někdejší obec, jejíž název nejspíše pochází od jména Běch, je dnes samostatnou městskou částí. Tu ale nešťastně půlí frekventovaná Českobrodská ulice. Zároveň jí chybí náměstí, které by mělo v budoucnu vzniknout právě nedaleko nádrže, dnes doplněné molem a místem pro grilování. Autorem návrhu je architekt Ondřej Tomek, který stojí také za nedalekou zbrojnicí běchovických dobrovolných hasičů.

Běchovice se proslavily také silničním desetikilometrovým běžeckým závodem Běchovice-Praha, který se každoročně začátkem podzimu koná už od roku 1897. Tuto sportovní událost v Běchovicích připomíná plastika běžců, jíž si můžete všimnout při přecházení Českobrodské ulice. Z Běchovic pokračujte kolem bývalého Stachova mlýna přes Rokytku a po červené turistické značce, od níž se asi po půl kilometru za obcí odpojte a odbočte k Lítožnickému rybníku.

Na Lítožnici se vrací divoká příroda

Celé oblasti se říká Lítožnice podle stejnojmenné středověké vesnice. Osídlení je tu ale ještě mnohem starší, jak dokázaly archeologické výzkumy na místě dnešního rybníka. Byly tu objeveny pozůstatky germánské vesnice z doby římské se zahloubenými chatami, nadzemními kůlovými stavbami či pecí, stejně jako hroby kultury zvoncovitých pohárů a pohřebiště ze starší doby bronzové.

V posledních letech prochází celá oblast Lítožnice proměnou v přirozenou přírodní lokalitu. Místo uměle narovnaného koryta se potoku Říčanka vrátil jeho meandrující mělký tok, který obklopují podmáčené louky s množstvím tůní. Obnoven byl také velký Lítožnický rybník, zaniklý v 19. století. Od poloviny minulého století se tu nacházely jen tři menší rybníčky, jež dnes nahradila rozlehlá vodní plocha s ostrůvky a stromy okolo. Poblíž pak byly vysázeny nové lesy i sady, takže tu nachází domov různé druhy zvířat.

Bývala tam skládka, dnes tu najdete velký park

Odtud spolu s modrou turistickou značkou pokračujte na okraj Dubče, kde kolem nevelkých zbytků někdejší tvrze vznikl krásný park. Na místě zaniklého hospodářského dvora, který patřil k uhříněveskému panství Lichtenštejnů a jehož posledním pozůstatkem je památkově chráněná sýpka, bývala ještě na přelomu tisíciletí skládka. Současný park využívá toku Říčanského potoka, přes který tu vede několik mostků i brod. Okolní zeleň doplňuje okrasný rybníček, keřové bludiště, vinice s vyhlídkou či stupňovitý amfiteátr.

Toku Říčanského potoka i modré turistické značky se držte i nadále a pokračujte s nimi kolem rybníka Rohožník ke stejnojmennému bývalému lomu. Hezky odsud uvidíte Dubeček, součást Dubče s novogotickým kostelem sv. Petra. Na návrší Rohožník, které v minulosti svým obyvatelům poskytovalo bezpečný vyvýšený úkryt, archeologové našli osídlení z pozdní doby kamenné. Samotná Dubeč je pak písemně doložena už od 11. století.

Uhříněves zažívá stavební boom

Modrá turistická značka vás odtud zavede k Podleskému rybníku na okraji Uhříněvsi s alejí mohutných dubů na hrázi. Rybník je oblíbený nejen jako místo koupání (dopředu si ale raději zjistěte kvalitu vody, koncem léta bývá často horší), půjčit si tu lze i paddleboardy či použít vlek pro wakeboarding. Do Uhříněvsi odtud pokračujte dále po modré, do obce budete vcházet kolem starého židovského hřbitova.

Stejně jako v případě Běchovic a Dubče je historie Uhříněvsi dlouhá a výrazně ovlivněná polohou v blízkosti hlavního města. V 19. století tu začala rozsáhlá výstavba a od roku 1913 do svého připojení k Praze v roce 1974 bývala dokonce městem. Poloha Uhříněvsi ale přináší také problém s velkým zatížením dopravou. Vede tudy silnice na Říčany, která prochází přímo centrem zdejší historické zástavby. Tedy i kolem barokního kostela Všech svatých, vzniklého podle plánů Jakuba Jiřího Halířka v letech 1740 až 1743. Nedaleko něj stojí zámek z konce 16. století, který je však součástí Výzkumného ústavu živočišné výroby a není proto přístupný. Od roku 2000 prochází přestavbou i plochy bývalých továren v centru, kolem Nového náměstí vznikají bytové domy i radnice Úřadu městské části Praha 22. Pokud se rozhodnete procházku v Uhříněvsi zakončit, cestou k nádraží si ještě všimněte evangelického kostela ze 20. let 20. století, jehož autorem je architekt Josef Blecha.

Kolem Rokytky zpátky do Běchovic

Kdo si chce trasu ještě prodloužit, může se vrátit do Běchovic, tentokrát bude ale kopírovat tok Rokytky. První pozoruhodnou zastávkou jsou Královice, u nichž byste pro jejich venkovský ráz nejspíš ani nehádali, že se nacházejí stále ještě uvnitř hranic Prahy. Jejich název odkazuje k tomu, že ve 14. století byla ves v majetku krále. Už z dálky nepřehlédnete zdejší renesanční tvrz s gotickým jádrem. Ta je v současnosti obnovená, její okolí zchátralého hospodářského dvora pak nahradila nová výstavba rodinných domků.

Když budete pokračovat asi kilometr po červené turistické značce za Královice, narazíte na kostel sv. Markéty, v jehož okolí bývalo slovanské a poté přemyslovské hradiště. Podle pověsti nechala kostel vystavět manželka českého krále Václava II. na místě, kde se narodila její dcera Markéta. Do dnešní podoby byl jednolodní kostel se čtyřbokou věží na jižní straně přestavěn až v barokní době. 

Odtud vás červená turistická značka dovede do Koloděj, kde si ještě užijte vyhlídku do okolí z parku Skála. Všimněte si klasicistního kostela Povýšení sv. Kříže i v současnosti nepřístupného zámku. Pak už sejděte k Rokytce a po pěšině podél jejího břehu dorazíte zpátky do Běchovic. Celkem ujdete skoro 24 kilometrů přírodou i mezi památkami, a přitom po celou dobu neopustíte území Prahy.