Každý den musí město obhospodařit řadu věcí, které už ani nevnímáme, bereme je jako samozřejmost. Na to, abychom si ráno vyčistili zuby, máme zdroj a zásoby vody. Jak složitá je to infrastruktura, jsme si vysvětlili v minulém díle při ranní hygieně. Teď je na čase říct si, co se stane se zbytky, které ráno vyhodíme od snídaně.

Pecka od avokáda, kousek sýra, který spadne na zem a tak podobně končí ráno ve směsném odpadu. Podle společnosti EKO-KOM, která zajišťuje třídění, má 72 % domácností víc než jeden koš, kromě směsi, také na papír, plast, sklo, směsný odpad a konzervy. 

V roce 2019 vyhodili Pražané 255 tisíc tun komunálního odpadu, to je na každého obyvatele asi 200 kilo obalů či zbytků od jídla. Je náš dům v Holešovicích ročně vyprodukuje zhruba 4 tuny odpadků. A to jen za předpokladu, že v každém bytě žije jeden člověk, bez dětí, kočky, psa, kamarádů či svých blízkých.

Jak funguje svoz odpadu?

Představte si, že spravujete město – jak lidem zaručíte, že za pár týdnů nebudou žít na skládce? Město si na svoz odpadu najímá firmy. Tou nejdůležitější z nich jsou Pražské služby, které jezdí na většinu z přibližně 114 tisíc adres. Do čtvrtí, kde je hodně domácností, musí i několikrát týdně, do méně obydlených oblastí naopak jen jednou za čtrnáct dní.

Směny zaměstnanců začínají už brzy ráno, každý den o páté. K nám do ulice se popelářský vůz dostane okolo čtvrt na osm, tedy v době, kdy většina lidí z domu, včetně mě, chodí ven se psy. V našem bloku jezdí popelář jménem Martin. Na stupačce brázdí ulice už sedmnáct let. A i když je na ní někdy zima, o změně povolání zatím nepřemýšlí.

„Člověk je svým pánem, je venku a na oběd má většinou hotovo,“ říká. Právě vyvážky jsou podle něj nejnáročnější součást práce: „Tahání ze sklepů a ze dvorů je fyzicky náročné. To jsou stovky popelnic, které denně musíme vyprázdnit. Abychom si nestrhli záda, posouváme je po ulici valivou rotační technikou, to nám šetří čas i síly,“ říká popelář Martin.

Autokoš, kterému popeláři říkají  „kuka” podle jeho někdejšího výrobce, má tříčlennou posádku: jeden řídí, dva další vytahují popelnice ze sklepů či vnitrobloků a jakmile je dovalí k autu, naloží je na zdvihač. Uvnitř vozidla je chytrá spirála, která odpadky posouvá do zadní části korby, případně je lisuje, aby se nestalo, že bude nádoba příliš brzy plná.

Kuka vůz ujede za den trasu stejně dlouhou jako z Prahy do Českého ráje

Denně vyjede do ulic víc než sto svozových aut Pražských služeb a další desítky kuka vozů jiných společností. Každé auto má na starosti jinou čtvrť a jiné ulice. To od Pražských služeb najede průměrně 90 kilometrů za jedno dopoledne, což je zhruba stejně dlouhá trasa jako z Prahy do Českého ráje.

Od činžovních domů musí mít popeláři klíče, aby se pro popelnice dostali i do vnitrobloku. „Do Holešovic s sebou vezeme asi 50 klíčů od hlavních dveří, máme u nich štítky, abychom poznali, který je od jakého domu. Osobně jezdím i na Vinohrady, tam jich mám přibližně 20,“ říká Martin.

Popelář je tedy zároveň i klíčník. Podle mluvčího Pražských služeb Radima Many může mít jedna  posádka  v kabině vyšší desítky až několik set klíčů. Řekněme, že jeden klíč má 27 gramů, má-li tedy popelář na kroužku sto klíčů, nosí u sebe skoro 3 kila. Zaměstnanci největší svozové firmy v Praze proto mají oranžové vesty z odolného materiálu s velkými kapsami. V létě mají lehčí verzi, v zimě je jejich overall o něco odolnější a jeho součástí je i zimní čepice.

Ulicí U Smaltovny projede za týden asi 32 svozových programů. Počítá se sem ten směsný i ten tříděný. Barevné kontejnery totiž využívají i lidé z jiných ulic. Aby každý Pražan věděl, kdy se jako majitel, součást družstva či jednotka vlastníků dočká svozu odpadu, je na černé popelnici nalepený informační čtverec, který ukazuje, v jaký den má kuka vůz do ulice přijet. 

Elektřina z odpadu vyjde na 4 dny sledování televize

Směsný odpad, který doma vyhodíte, skončí z devadesáti pěti procent v pražské akciové firmě ZEVO Malešice (Závod na energetické využití odpadu). Denně do ní míří asi dvě stě popelářských aut, přičemž každý má náklad o hmotnosti pět až sedm tun.

Popeláři ale nesváží jen odpad z domácností, ale také ten firemní. Vyvážka tak často končí až v jednu hodinu odpoledne. Do Malešic popeláři vozí jen odpad z černých popelnic a o to, co s ním bude dál, se už stará jiný tým.

„Směs se spaluje celkem ve čtyřech kotlích s vratisuvnými rošty které jsou schopny zpracovat asi čtrnáct tun odpadu za hodinu,“ vysvětluje mluvčí. Odpadky promíchává a nabírá jeřáb, který funguje v podstatě na stejném principu jako pouťová atrakce s páčkou a horou plyšáků. Ve spalovně jen nelovíte hračky, ale odpadky, a celé je to v o dost větším měřítku.

Do „prstů“ jeřábu se vejde asi dvě a půl tuny smetí, které řídící následně přemístí do jednoho z kotlů. Při spalování vzniká energie, ta ohřívá páru a z ní se využívá teplo, které jde zpátky do veřejné sítě nebo na pohon strojů ve spalovně. Z jednoho kontejneru získá spalovna tolik energie, kolik je potřeba na čtyři dny sledování televize.

Celkový objem směsi se žárem smrskne asi na pětinu. Kromě popelu vypadne z kotlů škvára, tedy zbytkový materiál, který jednoduše neshoří: kamení, porcelán nebo písek. V severských zemích a sousedním Německu se tento materiál využívá na stavbu silnic nebo parkovišť. V Česku ale zatím neexistuje zákon, který by silničářům nařizoval škváru odebírat, ročně by se z ní přitom postavilo až 20 kilometrů vozovky.

A jak je to s tou recyklací?

Samotné Pražské služby mají dvě třídící linky na papír a jednu na kovové obaly, plus asi 48 sběrných dvorů na elektro či bioodpad. Každý rok projde pod rukama popelářů materiál z asi 860 tisíc stromů. Někdy to jsou opravdové skvosty. „Například i staré knihy z 19. století nebo 800 tisíc korun,“ dodává Mana.

Z grafů Ministerstva životního prostředí nicméně vyplývá, že v celé republice se z komunálního odpadu spálí jen dvanáct procent, třicet osm se vytřídí a celých pětačtyřicet uloží na skládky. Recyklace a třídění navíc není to samé: pokud si chcete přečíst, jak u nás odpadová politika vlastně funguje, přečtěte si o tom podrobněji třeba na webu Prahy 7.

Odpad vlastně neexistuje

Od doby, kdy David Attenborough a jeho tým zveřejnil v roce 2017 srdcervoucí záběry, jak hejno kormoránů krmí své mladé plastem z oceánu v televizním seriálu Blue Planet 2, se naštěstí odpadová politika trochu změnila. Německo a další země Evropské Unie se zavázaly, že svůj odpad nebudou vyvážet do Malajsie, Vietnamu a Thajska. Ukázalo se totiž, že i když má spolková republika nejlepší výsledky v recyklaci, většina odpadků směřuje na skládky právě do těchto zemí. A ani my jsme v tomto ohledu neměli čisté svědomí.

Samotná Praha si letos nechala vypracovat studii, jak v odvětví odpadu strategicky přejít na cirkulární ekonomiku. Minulá desetiletí se systém hospodářství řídil filozofií „od kolébky ke hrobu“. Ta tvrdí, že vše, co se na planetě vyprodukuje, má určitou životnost a daný konec. Cirkulární ekonomika naopak říká, že odpad v podstatě neexistuje. Všechno se dá rozložit, znovu složit a několikrát použít.

Dle nařízení EU by nejen hlavní město mělo do pěti let snížit produkci komunálního odpadu zhruba na polovinu. Pro obyčejného člověka to znamená, že bude dbát více na to, co vyhodí a kam. Na městě a jeho firmách pak bude, aby nechtěné věci poctivě recyklovaly a navracely zpátky do oběhu.