Na začátku druhého diskuzního večera zasvěceného Vltavské filharmonii se představila dvě věhlasná studia, která mají bohaté zkušenosti s navrhováním architektury umístěné na u vody. Oba ateliéry mají základnu ve Skandinávii omývané Severním a Baltským mořem, takže přojektovaly jak na mořském pobřeží, tak i jinde po světě na březích různých řek. Bjarke Ingels z dánského BIG a Kjetil Trædal Thorsen z norské Snøhetty promluvili o tom, jaké výhody a nástrahy přináší architektům blízkost vody. V neposlední řadě vysvětlili, jak chtějí vytvářet dialog s Vltavou v Praze.
BIG: Kultura mezi řekou a železnicí
Dánské studio architekta Bjarkeho Ingelse, které si za 17 let existence vydobylo věhlas a má pobočky po celém světě, jednu ze svých kulturních staveb v blízkosti vodní hladiny dokončilo před třemi lety ve Francii. Ateliér BIG postavil kulturní centrum MÉCA v Bordeaux. Tyčí se na břehu Garonny a kombinuje hned několik uměleckých forem – film, divadlo, hudbu i současné výtvarné umění. Centrum tu vzniklo v podobných podmínkách, s jakými se architekti potýkají v Praze. Je zasazené do zástavby města Bordeaux, které je na seznamu UNESCO, vytváří harmonii s řekou a nedaleko projíždí vlaky na nádraží Saint-Jean.
Už dnes je Vltavská významným dopravním uzlem a v budoucnosti by tudy měla vést také vysokorychlostní trať. V Bordeaux se studio BIG pokusilo využít všech jeho možností a na břehu postavilo kulturní budovu ve tvaru klenutého oblouku. Zásadní bylo pro architekty vytvořit venkovní veřejný prostor pro běžné setkávání nebo pořádání představení a výstav. Okolí kulturního centra MÉCA mohou volně užívat i návštěvníci, kteří si zrovna nekoupili lístek na koncert nebo výstavu. Dokonce mají možnost vystoupat až na střechu budovy.
Stejně přemýšlí ateliér BIG i o další architektuře včetně Vltavské filharmonie. Snaží se podle Bjarkeho Ingelse vytvářet inkluzivní kulturní instituce, které jsou otevřené všem a vybízejí návštěvníka, aby využil jejich možností.
„Na Vltavské se setkávají všechny prvky, které jsou pro Prahu typické – mosty, říční nábřeží, městská výstavba, komplexní dopravní uzel a tramvajová trať, a nedaleko se dokonce tyčí i kostelní věže. Naším úkolem je vymyslet, jak vzít v potaz všechny tyto elementy a spojit je v současnou architekturu, která bude novým pražským cílem.“
Snøhetta: Průkopníci pobřežní architektury
Studio Snøhetta tvoří více než 30 let a sídlí v Oslu a New Yorku. Opera v jejich domovském Oslu, dokončená v roce 2008, je jednou ze světově proslulých hudebních staveb. Bílá budova s velkými prosklenými okny zapadá do krajiny a svažuje se směrem k zálivu Bjørvika nedaleko centra Osla. Architekti měli při projektování podobné priority jako ateliér BIG v Bordeaux. Na mořském pobřeží proto vznikla stavba, která je celoročně přístupná jak zevnitř, tak zvenku. V zimních měsících její šikmou střechu dokonce někteří využívají pro zimní sporty. Kromě opery zde mají zázemí i baletní představení, ale stavba funguje nejen jako místo pro hudební fanoušky. V přízemí se nachází kavárny orientované směrem k vodě. Mimo jiné výstavba opery pomohla při rekonstrukci starého industriálního osloského přístavu, který se nově stal jedním z kulturních center města.
Snøhetta využívá architekturu k proměně místa. Osloská opera je pozoruhodná svou polohou a symbiózou s mořem. Kancelář Snøhetta se nejen díky ní stala projektantkou mnoha pobřežních (nebo dokonce i podvodních) kulturních staveb po celém světě.
„Řeky jsou extrémně pozoruhodné přírodní živly. Jejich neustálý tok nám pomáhá zaznamenávat a měřit čas. Voda vyjadřuje čas po celém světě a i na Vltavské je pro budoucí filharmonii velkým přínosem.“
Podívejte se na druhý večer se soutěžícími o projekt Vltavské filharmonie: