Největší veřejný prostor v Kodani

Kodaňská univerzita má celkem čtyři kampusy, ale asi největší pozornost poutá nedávno zrekonstruovaný Jižní kampus. Z historického centra Kodaně je to sem podobně daleko, jako od orloje do Dejvic. Kampus vznikl v 70. letech a získal brutalistní kabát. Univerzita však chtěla prostory, kde sídlí fakulta humanitních studií, právnická a teologická fakulta, uzpůsobit podle současných standardů a zajistit studentům moderní dynamické prostředí. Stávající budovy proto přestavěla a kampus rozšířila. Architekti z dánského studia Arkitema nicméně při rekonstrukci mysleli i na životní prostředí, a tři nové stavby vybudovali na původních betonových základech. Na Jižním kampusu dnes najdeme nejen studijní prostory světové úrovně, ale za pozornost stojí i náměstí Karen Blixens Plads od studia COBE. Architekti se snažili univerzitní náměstí proměnit z šedého nudného cykloparkoviště na příjemné prostředí pro studium i setkávání. Je to největší veřejný prostor v celé Kodani, dokonce větší než rušné Rådhuspladsen (neboli Radniční náměstí). Studio COBE tu proto vybudovalo podzemní prostory pro kola, která jsou v Kodani nezbytností, vysázelo stromy a umístilo lavičky.

Komunitní přístup ke studentskému bydlení

Neméně zajímavou součástí kampusu jsou i studentské koleje Tietgenkollegiet, které vznikly v roce 2006. Studio Lundgaard & Tranberg Arkitekter se při výstavbě inspirovalo bydlením v jihovýchodní Číně. Vytvořilo kruhovou stavbu, která nabízí spojení individuálního a komunitního života. Studentské pokoje mají okna směrem ven na univerzitní budovy a okolní kanály, společenské místnosti směřují dovnitř na dvorek osázený vrbami. Cena ubytování je sice vyšší než u běžných dánských kolejí, ale přesto projekt vznikl s důrazem na dostupnost ubytování a dánský student si zde pokoj většinou může dovolit.

„Zdejší společenský způsob života mě baví. Vyžaduje samozřejmě schopnost socializovat se s ostatními, ale myslím si, že je tu unikátní komunita. Pokud chcete být sami, můžete být ve svém pokoji, ale společná kuchyň nás nutí komunikovat.“

Frederik, student právnické fakulty Kodaňské univerzity

Kampus jako město

Naprosto unikátním projektem je kampus Louvain-la-Neuve (Nová Lovaň). Toto město totiž vzniklo výhradně kvůli Katolické univerzitě v Lovani, která potřebovala nové prostory. Zároveň je Nová Lovaň jedním z nejnovějších evropských měst, vybudováno bylo v roce 1971. Připomíná tak určitým způsobem americké univerzity, které kampusům věnují rozsáhlé území. Nová Lovaň je domovem pro 11 fakult a 20 tisíc studentů. Nachází se uprostřed venkovské přírody a nabízí neobyčejné studijní i životní podmínky. Najdeme tu divadla, muzea, kina, galerie i sportoviště – bazén a fitness centrum.

Park otevírá kampus obyvatelům města

Podobně jako v Dejvicích, kampus Gløshaugen v Trondheimu patří vědě a technice. Trondheim je výrazným akademickým centrem Norska a technická univerzita se před pár lety rozhodla své prostory víc zpřístupnit. Architekti ze studia KOHT mají za úkol propojit akademickou půdu s ruchem města. Zatímco dříve kampus fungoval spíš jako uzavřená komunita – všechno dění orientoval dovnitř – nově mají společné veřejné prostory zvát i běžné trondheimské obyvatele. Do roku 2025 se budete moci projít po promenádě nebo si odpočinout v parku a po cestě potkáte kromě studentů i obyvatele nejrůznějšího věku. Park by měl nabízet možnosti, jak trávit čas po přednáškách nebo se věnovat sportu a setkávat se s přáteli.

„Díky proměně ulice Klæbuveien v městskou třídu, která nabízí široký program, přispívá projekt k vzájemnému působení mezi univerzitou a městem.“

vyjádření poroty architektonické soutěže pro kampus Gløshaugen

Jak z bazénu udělat knihovnu a kampus proměnit podle nejnovějších studií v oblasti učení

Centrální budovu univerzity Mälardalen navrhl švédský architekt Paul Hedqvist už v roce 1933 a součástí projektu byla i rozsáhlá plavecká hala. Architekti z dánského studia 3XN a designéři AIX Arkitekter dostali za úkol přeměnit budovu podle současných trendů, dát jí novou tvář a zohlednit při tom dnešní potřeby. Jejich cílem bylo vytvořit místo setkávání studentů i učitelů, ale hlavně v nich chtěli vyvolat pocit sounáležitosti. To bylo jádrem celého projektu. Kampus se nachází ve starém švédském průmyslovém městě Ekilstuna a jak je pro sever typické, jsou tu především cihlové domy. Toho využili designéři při vybírání barev interiéru – různé odstíny červené reprezentují teplo a lidskost. Místo původního bazénu zase vznikla knihovna v modrých tónech barvy vody. Univerzita vyžadovala, aby učební prostory designéři navrhli pro moderní formy výuky a práce. Orientovali se proto podle nejnovějších studií v oblasti učení. Výsledkem je široká škála místností od velkých auditorií po malé učebny, studia, dílny i laboratoře s medicínským vybavením. Ale především je kampus ideálním místem pro setkávání a trávení společného času, ať už při studiu, nebo při odpočinku. Studenti mohou využívat prostory, které jsou speciálně uzpůsobené pro skupinovou práci nebo si společně zajít na oběd do komunitní jídelny.

Renesance se potkává s digitální érou

Milánská univerzita spojuje svou dlouhou historii, která sahá až do 15. století, s moderní digitální budoucností, jako to můžeme vidět i u pražské Univerzity Karlovy. Hlavní budova Milánské univerzity pochází z renesančního období a navrhoval ji slavný italský architekt Averlino, známý jako Filarete. Studio Carlo Ratti Associati proto dostalo nelehký úkol – přizpůsobit historickou vysokoškolskou instituci digitální éře a vytvořit Kampus 2.0 a vědecké centrum. Jádrem projektu se stala zeleň, síť dvorků a nepřetržitých chodníků, po kterých se studenti mají procházet celoročně, protože jsou částečně kryté klenbou budov. V centru se cesty spojují do velkého náměstí s jezírkem, kde může univerzita pořádat velké akce. Podle architektů koronavirová pandemie, kdy studenti většinou trávili dlouhé měsíce v izolaci, ještě zvýšila potřebu lidského kontaktu. A právě to je hlavním cílem Kampusu 2.0, který má v Miláně vyrůst do roku 2025. 

„Lidská komunikace je podle mnoha studií nezbytná pro vědecký proces. Pandemie jen zvýšila potřebu veřejného místa a setkávání. Náš projekt ‚Kampus 2.0‘ rozpracovává téměř 500 let staré ideje Filareta, který se snažil setřít rozdíly mezi soukromým a veřejným prostorem. Zároveň chceme podpořit kontakt mezi různými univerzitními komunitami.“

Carlo Ratti, architekt, spoluzakladatel CRA

V Miláně se nachází také Polytechnická univerzita, kde studovala i Adela Krídlová z ČVUT. Jejím největším kampusem je Leonardo. Svou polohou přímo ve městě se podobá kampusu v Dejvicích, a je i dobře dopravně dostupný. O své zkušenosti ze zahraničních kampusů se pražští studenti dělí zde.

„Kampus Leonardo dal jméno celé čtvrti města – „Città Studi“. Kromě fakultních budov se tu nacházejí restaurace, kavárny, sportoviště, koleje, papírnictví, knihovny a podobně. Budovy jsou menší než v Dejvicích a jsou průchodné uličkami, které vytvářejí příjemná zákoutí, kde studenti posedávají a dávají si kávu. Kampus na Piole mi přišel přátelštější z pohledu studenta i návštěvníka. Mám pocit, že míst, jako je před Cafe Prostoru, kde se studenti setkávají na pivo nebo na kávu, nabízí Milán víc.“

Adela Krídlová, studentka Fakulty architektury ČVUT

Bezvodé pisoáry nebo recyklované materiály – jak udělat kampus udržitelný

Spojené státy jsou po celém světě rozhodně známé svými rozsáhlými kampusy, kde najdete vše od bazénu až po lékařské ordinace. Přece jen je v Americe pro univerzitní kampusy víc místa a vysoké školy tu často vznikají mimo centrum velkých měst. Například kampus Pomona College v Kalifornii před pár lety prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Kromě běžných zařízení jako studentské koleje a učebny klade tato americká univerzita důraz na místa pro volnočasové aktivity. Na kampusu se tak nachází muzeum, divadlo, umělecké studio, bazén, sportovní hřiště a hned dva tenisové kurty. Pro Pomonu jsou zároveň důležité udržitelné standardy budov, a proto architekti při výstavbě využívali několik technik šetrných k životnímu prostředí. Použili například recyklované či nízkoemisní materiály a v biologické laboratoři Richarda C. Seavera třeba najdeme bezvodé pisoáry.

Praha je na řadě

V letošním roce vznikne celková koncepce území Kampusu Dejvice od ateliéru MCA pod vedením Pavly Melkové a Miroslava Cikána. Hlavním cílem projektu je podpořit veřejný prostor kampusu jako místa setkávání a vzdělávání, ostatně podobně jako se snaží i zahraniční univerzity uvedené výše. Novou tvář získají i budovy Univerzity Karlovy – na Albertově by mělo vzniknout centrum vědy a výzkumu, Filozofická fakulta pracuje na přeměně budov v Opletalově ulici a na projektu Kampus Hybernská. V pondělí 3. 5. sledujte od 19.00 na campuj.online diskuzi o budoucnosti Kampusu Dejvice.