Zlatá šedesátá

Mimořádně úspěšné bruselské Expo 1958 zahájilo pro Československo desetiletí plné svobody, kultury a optimismu, dokud ho bohužel neukončila okupace v roce 1968. Jak se to všechno promítlo do sídlišť?

Hned po válce a dál v 50. letech panovala velká bytová krize a bylo potřeba stavět co nejvíc bytů. V něčem se navázalo na předválečné myšlenky, jako třeba u sídliště Solidarita. Aby se ale výstavba ještě zrychlila a zlevnila, přešlo se právě na prefabrikovanou výstavbu z betonových panelů. Začaly se vyrábět tzv. typové objekty, jak se odborně říká panelákům.

První panelové domy, i když ještě unikly např. umakartovým jádrům, měly spoustu nevýhod. Panelová konstrukce umožňovala stavět jen malé místnosti, dispozice bytů nebyly vůbec variabilní, nemluvě o neosobní architektuře. Urbanismus sídlišť vycházel především z požadavku na co nejjednodušší postavení drah pro jeřáby, které stavebnice skládaly.

Experimentální okrsek

Protože bylo načase začít hledat cesty, jak ze sídlišť a paneláků udělat příjemná místa pro život, rozběhla se naplno tzv. experimentální výstavba. Architekti v čele s Josefem Polákem a Vojtěchem Šaldou dostali příležitost vytvořit moderní zástavbu a v duchu 60. let se mohli po dlouhé době inspirovat na západě. Důraz se kladl na rozmanité dispozice bytů a konečně také na estetiku výstavby a „tvorbu životního prostředí”. Tím se tehdy myslel urbanismus a kvalitní veřejný prostor.

A tak vznikl „experimentální okrsek“ Invalidovna. Pro výjimečné sídliště se vybralo také výjimečné místo, ne v polích za městem, ale v těsné návaznosti na historický Karlín. Sídliště dostalo hned u tramvajové zastávky vkusnou vstupní bránu v podobě obchodního centra se samoobsluhou, restaurací, poštou nebo kadeřnictvím. Intimní atrium od rušné hlavní třídy oddělila umělecká výzdoba a pozvedla ho také kašna.

Na vstupní bránu navázalo veřejné prostranství, kterému dominuje hotelový dům Expo. Ten svou originální fasádou a přízemím ve stylu Le Corbusiera narušuje dominanci panelových domů. Ale ani samotné paneláky nejsou monotónní. Architekti navázali na funkcionalismus 30. let a domy dostaly elegantní pásová okna, která v kontrastu s bílou fasádou svou lehkostí připomenou skoro styl vily Tugendhat. K deskovým domům se přidaly věžové s pro změnu mimořádně zajímavými pergolami na střeše. Vše doplnila umělecká díla v prostoru mezi domy, který byl vyhrazen pouze pěším, auta zůstala v ulicích vně sídliště.

A teď naostro!

První domy se na Invalidovně dokončily v roce 1961. Vzbudily velký zájem veřejnosti, konaly se prohlídky a odborníci, návštěvníci i obyvatelé experiment hodnotili pozitivně. Invalidovna je opravdu povedené sídliště, ale její autoři tu měli o něco jednodušší práci. Šlo o malý celek pro pár tisíc obyvatel. Nové principy a konstrukční soustavy se pořádně otestovaly teprve na velkých sídlištích na okrajích města.

Jedním z nich je Prosek, kde se mělo zabydlet 30 000 obyvatel. Oproti němu je Invalidovna pro zhruba 4 000 lidí skutečně malá. Její principy se ale podařilo zopakovat i v mnohonásobném měřítku, takže i na tak velkém sídlišti, jakým je Prosek je, vzniklo příjemné prostředí. Nevadilo ani, že sídliště měl na starost úplně jiný tým projektantů, a to pod vedením Jana Růžičky.

Znovu se objevila rozmanitá skladba domů, věžových, běžných deskových i atypických deskových, které jinde nenajdeme. Domy opět dostaly pásová okna, případně prostor mezi okny vyplnily skleněné tabule, takže funkcionalistický dojem přetrval. I na Proseku s okny kontrastovala bílá fasáda, žádné holé panely.

Centrem sídliště se stal velký obchodní dům s cennou keramickou fasádou, který doplnila menší nákupní střediska. I tady prostory mezi domy patří ve velké míře pěším, navíc je zútulnila umělecká díla.

Mezonetové byty na sídlišti

Ještě originálnější než Prosek je ale sídliště Krč na druhé straně Prahy. Vzniklo skoro souběžně s Invalidovnou, v tvůrčí atmosféře zklamání z nepovedených sídlišť 50. let a v optimismu, že se hromadnou výstavbu podaří zlepšit. Vedoucím projektantem sídliště byl Josef Kalous, ale významně se podílel i Josef Polák. Krč je tak nejbližší sestrou Invalidovny.

Architekti využili znovu pásová okna nebo bílé fasády a i u sídliště pro 12 000 obyvatel se podařilo výborně oddělit pěší a silniční dopravu. Děti z většiny domů třeba nemusely při cestě do školy nikde přes silnici. A na sídlišti je také dlouhá pěší promenáda sloužící jako tradiční hlavní ulice s obchody a službami. Kromě toho se v Krči objevilo několik tehdy nevídaných staveb.

Vedle klasických deskových a věžových domů (i tady se skvělými pergolami na střechách), se v Krči postavily tři opravdu ojedinělé paneláky. Jde o tzv. švéďáky, mohutné domy s mezonetovými byty. V každém z nich se na jediné adrese nachází 209 bytů, s cca 500 obyvateli by tak každý švéďák mohl být klidně samostatnou obcí s vlastním úřadem. Domy zaujmou samy o sobě, celé sídliště k tomu velmi oživily a daly mu specifickou tvář.

Promyšlený urbanismus a jedinečné domy doplnily i krásné objekty občanské vybavenosti. Všechny školy, ordinace i obchodní objekty byly zpracované v lehkém bruselském stylu s hliníkovými okny a subtilními konstrukcemi. Zlatým hřebem byl tzv. Modrý pavilon, obchodní a společenský dům s krytými nákupními arkádami. Dům byl zvenčí i zevnitř plný uměleckých děl, nejvýraznější byla jeho mozaika s nápaditými vzory.

Ztracená krása

Bohužel velká část krásy povedených sídlišť, o kterých píšeme, se už ztratila. Obchodní dům na Proseku přišel o svou keramickou fasádu, Modrý pavilon v Krči zase o svou lehkost i mozaiky. Nákupnímu středisku na Invalidovně dokonce hrozí demolice. Elegantní hliníková okna a výlohy nahradil plast. U bytových domů se většinou ztratila pásová okna a decentní skleněné vložky nahradily cihly. A bílé fasády jako od Miese van der Rohe se často převlékly do zářivých barev, které spolu navzájem málokdy ladí.

Vytratily se tak detaily, které tvořily zásadní součást architektonické hodnoty Invalidovny, a hlavně pak Proseku a Krče. Krásná sídliště se přiblížila k těm obyčejným z pozdějších let. I tak ale dnes můžeme ocenit alespoň promyšlený urbanismus a některá umělecká díla. A třeba se jednou při dalších rekonstrukcích trocha bruselské krásy vrátí.