Kateřina Hubertová

Barokní statky, kavárna v léčebně i továrna na dynamit. Bohnice nejsou jen sídliště

Když se řekne Bohnice, většině lidí se vybaví zdejší psychiatrická léčebna. Milovníci tajemna ještě vědí, že se nedaleko nachází i břečťanem zarostlý hřbitov, kam bývali pohřbíváni její pacienti. Koho zajímají čísla a rekordy zase tuší, že tu stojí nejdelší pražský panelák. To vše prozkoumá procházka, která vede i původní bohnickou vesnicí s barokními štíty statků či ke kulturnímu domu Krakov, kde můžete ocenit soudobou úpravu sídlištního veřejného prostoru. Nakonec, když projdete údolím Bohnického potoka k Vltavě a dále k Trojskému zámku, si můžete i odpočinout v přírodě.

Lokalita: Bohnice, Zámky, Troja
Délka trasy: 11 kilometrů
Přístupné pro: pěšky
Trasa

Na zastávce Sídliště Bohnice se ocitnete přímo pod nejdelším (celkem 300metrovým) panelovým domem v Praze, v němž ve čtyřech stovkách bytů žije přes tisíc lidí a vede do něj 18 vchodů. Právě tady začíná trasa, která vás provede sídlištěm, vystavěným na mírně svažité neobydlené pláni nedaleko stejnojmenné vsi mezi lety 1972 a 1980. 

Bohnické sídliště je spolu s Čimicemi, Kobylisy, Ďáblicemi a Prosekem součástí takzvaného Severního Města. Zdejší obytný komplex pro zhruba 30 000 obyvatel vznikl podle návrhu Václava Havránka. Architekt vedl středem sídliště široké ulice, po nichž by mohly projíždět tramvaje. Ty sem sice zavedeny nebyly, o prodloužení tramvajové trati z Kobylis do Bohnic se ale uvažuje i v dnešní době, stejně jako například o prodloužení linek na Dědinu či do Libuše.

Před nejdelším panelákem zatím staví autobusy.
Foto: Kateřina Hubertová

Proč se bohnické ulice jmenují podle polských měst?

Když budete procházet sídlištěm, za chvilku si všimnete, že názvy zdejších ulic, zastávek či nákupních a kulturních komplexů mají něco společného. Bohnice byly totiž označeny jako stavba česko-polského přátelství, a proto vychází velká část pojmenování z polských zeměpisných názvů. Najdete tu ulice Lodžská, Mazurská, Zhořelecká, Lešenská, Hnězdenská či Katovická, a také centra Visla, Odra či Krakov. K poslednímu zmíněnému také pokračuje naše trasa.

Kulturní dům Krakov je centrem hudebního vyžití v Bohnicích a současně i sídlem zdejší pobočky městské knihovny. Jeho okolí je hezkou ukázkou toho, jak může vhodný architektonický zásah prostředí sídliště zpříjemnit. Úprava parku a náměstí před kulturním domem od studia Rusina Frei na první pohled zaujme pobytovým schodištěm, přičemž posezení na něm zpříjemňuje stín vzrostlých borovic. Na schodiště volně navazuje parková úprava s kruhovými ostrůvky zeleně. Vznikl tak natolik příjemný prostor, že jsme ho zařadili mezi nejzajímavější pražskou zeleň, kam se můžete v létě vydat.

Pobytové schody před kulturním domem lidé využívají, vyrostly zde různé stánky a atrakce pro děti.
Foto: Kateřina Hubertová

Ještě si všimněte nejvyšší budovy Bohnic, 82 metrů vysokého bytového domu SOL, a vydejte se kolem dalšího obchodního centra, tentokrát pojmenovaného podle polské řeky Odra, k psychiatrické léčebně. Tady se z druhé poloviny 20. století posuneme na jeho počátek.

Do léčebny na kávu i do divadla

O výstavbě rozlehlého areálu léčebny se rozhodlo v roce 1903, jeho součástí jsou ale také starší budovy zámečku či statku, který dodnes slouží jako hospodářský dvůr. Autorem většiny zdejších významných staveb je architekt Václav Roštlapil. Navrhl také hlavní administrativní budovu, kolem níž se do areálu s původním oplocením vstupuje, a secesní kostel sv. Václava z roku 1914, na jehož stavbě se podíleli italští váleční zajatci.

Dominantou areálu léčebny je kostel sv. Václava, před nímž se pravidelně konají hudební festivaly nebo třeba adventní trhy.
Foto: Kateřina Hubertová

Když se vydáte doleva, mezi vilkami pavilonů dojdete ke zdejšímu divadlu s kavárnou. Nepřehlédněte ani budovu bývalé prádelny s vodárenskou věží, která v minulých letech sloužila jako výstavní prostor zaměřený na současné umění. Areálem léčebny můžete projít k další z architektonických zajímavostí Bohnic, domovu pro seniory, který v letech 1975–1981 navrhli Jan Línek a Vlado Milunič, spoluautor Tančícího domu. Budovu, kterou poznáte z dálky podle žlutých detailů oken či zábradlí, zdobí na stěně vstupního pavilonu výrazný obraz od Josefa Mžyka a v zahradě si můžete všimnout plastiky Zvěrokruh od Karla Nepraše. 

U statku Vraných si budete připadat jako na vesnici

Spolu s výstavbou léčebny vznikly ve 30. letech také takzvané Nové Bohnice, jakkoli jejich název dnes pro malé vilky ukryté pod hradbou paneláků zní zvláštně. Domky byly určené především zaměstnancům Zemského ústavu pro choromyslné a některé zdobily secesní fasády. V ulici V Nových Bohnicích si všimněte zrekonstruované funkcionalistické vily od architektů Elly a Oskara Ohlerových, jejichž dílo bývá srovnáváno s brněnskou vilou Tugendhat.

Náves se statkem Vraných připomíná dobu, kdy Bohnice ještě nebyly součástí Prahy.
Foto: Kateřina Hubertová

Odtud je to jen pár kroků na náměstíčko s kostelem a barokními branami statku Vraných, tedy do středu původní historické vsi Bohnice. Ta byla zmiňována už ve 12. století, kdy zde byl také vystavěn románský kostel sv. Petra a Pavla, který byl ale po třicetileté válce opuštěn. Jeho dnešní pozdně barokní podoba pochází z roku 1805. Ještě starší je barokní statek Vraných, v jehož bohatě zdobeném štítě je sice uveden letopočet 1777, pochází ale nejspíš už ze 16. století.

Hřbitov pacientů léčebny láká milovníky tajemna

Pokračujte podél zdi areálu léčebny mezi téměř vesnickou zástavbou k chatové kolonii, za níž se skrývá opuštěný, břečťanem zarostlý hřbitov s polorozpadlou kaplí. Pohřebiště pacientů sloužilo od roku 1909 až do 60. let a za tu dobu zde bylo pochováno přes čtyři a půl tisíce lidí. Hroby se číslovaly železnými destičkami, jen občas rodina zemřelého vytvořila skromný náhrobek.

Tajemnému pohřebišti zarostlé břečťanem bývá přezdíváno Hřbitov bláznů.
Foto: Kateřina Hubertová

Za první světové války zde byli pohřbíváni také italští vojáci internovaní v zajateckém táboře, který byl umístěný přímo v areálu léčebny a jako mnoho míst té doby se nevyhnul epidemii tyfu. Dostali se sem i jejich krajané přesunutí do Bohnic z léčebny v italském Pergine Valsugana, proměněné ve vojenskou nemocnici. Kromě Italů leží na hřbitově i váleční zajatci ze Srbska, Bosny a Ruska či mnoho rakouských a uherských vojáků. Říká se, že v Bohnicích byl tajně pohřben i pachatel atentátu na arcivévodu Ferdinanda d’Este Gavrilo Princip.

Do přírody je to z Bohnic jen pár kroků

Hned za hřbitovem pak projděte lesíkem až ke skalnaté hraně Bohnického údolí, odkud je pěkný výhled do údolí Vltavy. Tam také nyní cesta po modré turistické značce pokračuje. Údolím spojujícím Bohnice a osadu Zámky protéká Bohnický potok, jehož svahy jsou chráněny jako přírodní památka. Když dojdete až k Vltavě, můžete si kousíček zajít k první české továrně na dynamit, založené roku 1868 (tedy jen dva roky po objevení této trhaviny) hamburskou společností Alfred Nobel a spol.

Starý kamenný mostek v Bohnickém údolí.
Foto: Kateřina Hubertová

Poté se vydejte proti proudu Vltavy směrem do Troji. Za chvilku minete první z pražských přívozů, Zámky–Sedlec, pokračujte ale dále podél břehu po cyklostezce, která je oblíbeným rekreačním místem Pražanů. Také břehy Vltavy v Trojské kotlině čekají úpravy, brzy by se měly vrátit do podoby městské divočiny, jakou měly ještě před sto lety. Nad sebou uvidíte skály, na nichž stojí bohnické sídliště. Poté projděte mezi domky osady Podhoří a kolem zoologické zahrady až k Trojskému zámečku a obnovené lávce do Stromovky.

K Trojskému zámku ze Stromovky opět vede lávka

Trojský zámek se skrývá ve velké zahradě s mnoha okrasnými rostlinami, sochami, fontánkami i malým bludištěm. Zámecká budova ve stylu klasicizujícího baroka vznikla ve 2. polovině 17. století podle návrhu italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho, po jehož smrti projekt převzal Jean Baptiste Mathey. Na první pohled zaujme monumentální dvojramenné vstupní schodiště zdobené plastikami zobrazujícími boj titánů s antickými bohy. Právě antické výjevy nejspíš daly zámečku název Troja, který se pak rozšířil na celou oblast. Přečtěte si víc o tomto architektonickém skvostu inspirovaném italským barokem.

U Trojského zámečku si budete připadat jako na italském venkově.
Foto: Kateřina Hubertová

Od zámku můžete pokračovat buď na autobus směrem na Holešovické nádraží, nebo se vydat do Stromovky, kam po zřícení původní lávky v roce 2017 nějakou dobu jezdil přívoz. Nyní už oba břehy opět spojuje 256 metrů dlouhá lávka pro pěší.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →