Trasa: sídliště Hloubětín, sídliště Lehovec, vrch Aloisov, Starý Hloubětín, případně vyhlídka Cihelna v Bažantnici

Délka trasy: 4 kilometry / 5,5 kilometru až na vyhlídku

Přístupné pro: pěšky

Trasa

Sídliště Hloubětín, kde zahájíme procházku u stejnojmenné stanice metra, bylo vystavěné v 60. letech 20. století. O klasické paneláky jde jen částečně, některé domy totiž byly postaveny ještě tradičním způsobem z cihel. Podle projektu Miroslava Hudce vzniklo sídliště pro pět a půl tisíce obyvatel tvořené domy o výšce 4 až 12 pater.

Mimochodem, ve stejné době byl vystavěn také nový Most, a tak jsou nejvyšší věžáky Hloubětína podobné stavbám v tomto městě postaveném na zelené louce. Většina hloubětínských domů je už zateplená a opatřená novými okny, když se ale budete pozorně dívat, najdete tu ale i budovy v původním vzhledu.

Přes Poděbradskou pod silnicí nebo po přechodu

Hloubětínské sídliště i okolní stará zástavba je důkazem, že příjemně lze bydlet i kolem frekventované silnice, jako je ulice Poděbradská, po níž auta míří na Černý Most a dál na Mladou Boleslav či Hradec Králové. Tu překonává několik podchodů, na některých místech už nahrazených přímými bezbariérovými přechody vozovky. Právě možnosti, jak nahradit některé nevyhovující podchody, se věnovala nedávná studie IPRu. Na příkladu hloubětínské výpadovky se proto můžete na vlastní oči přesvědčit, že po povrchu lze překonat i takto frekventovanou komunikaci.

Podél Poděbradské ulice se nyní vydejte k výrazné stavbě, která na výstavbu sídliště navázala. Jde o rozlehlý areál ubytovny, která původně sloužila pracovníkům ČKD. Její výstavba trvala prakticky celá sedmdesátá léta. Architekt Radim Dejmal zde navrhl komplex sedmi propojených různě vysokých obytných domů, obklopujících polouzavřené vnitřní nádvoří. Budova na první pohled upoutá masivními strojovnami nad výtahovými šachtami na nárožích spojovacích chodeb.

Na křižovatce před budovou ubytovny si všimněte někdejšího podchodu, který je v tuto chvíli uzavřen. Na první pohled se vám může zdát, že tu jen něco opravují, ve skutečnosti už ale tento podchod není vůbec potřeba. Jeho funkci totiž beze zbytku přejal nově zřízený bezbariérový přechod pro chodce.

Lehovcem od tramvajové smyčky k Machoninovým panelákům

Ve stejné době jako ubytovna ČKD nedaleko odtud začalo vznikat také sídliště Lehovec. Proto sem byla prodloužena také tramvajová trať, která je v provozu od roku 1976. Zakončila ji smyčka umístěná uprostřed dvouproudé silnice, již pro snadnější přístup cestujících doplnil rozlehlý podchod. Také jeho funkce byla dnes nahrazena přechody přes silnici. Přestože je podchod esteticky nepochybně působivý, všechny přístupy na nástupiště z něj jsou po schodech, a neumožňuje tak bezbariérovou dostupnost těchto míst.

Samotné sídliště Lehovec projektoval slavný architekt Vladimír Machonin. Jeho dominantou jsou rovněž dvanáctipodlažní domy, zde navíc umístěné v dominantní vyvýšené poloze. Ty doplňují nižší obytné budovy kopírující vrstevnice kopce Lehovec, který dal sídlišti jméno. Uprostřed sídliště byl umístěn dům služeb se samoobsluhou, restaurací i zdravotním střediskem, později ale přestavěný na byty. Před budovou bývalého kulturního domu si pak všimněte plastiky Montážníka. Tuto budovatelskou sochu vytvořil v roce 1987 Vojtěch Adamec.

Podchodem pod ulicí Slévačskou, který na rozdíl od dříve zmíněných díky vyvýšenému umístění silnice plynule navazuje na sousední zástavu, pak opustíte sídliště a dostanete se mezi rodinné domky v místní části Chaloupky na severním svahu hřebenu Lehovce. Právě na něj nyní vystoupejte, respektive do jeho jižní části, které místní říkají Aloisov.

Vrcholek kopce je pokrytý lesem protkaným sítí cestiček, a je tak příjemným místem pro procházku. Dojít můžete až k výhledu na Kyjský rybník. Ve svahu Lehovce také bývaly pískovcové kamenolomy, zdejší kámen použili dokonce stavebníci na Pražském hradě či Karlově mostě. Prostor jednoho z lomů, těsně sousedící právě s částí Chaloupky, dnes slouží jako střelnice.

Starý Hloubětín býval vsí křižovníků s červenou hvězdou

Když se vynoříte z lesa, ocitnete se ve starém Hloubětíně. Historie této vsi sahá do doby krále Přemysla Otakara I. Její původní název Hloupětín byl odvozený od jména vladyky Hlúpaty. Jméno s významem hlupák ale v té době nemuselo dítě dostat jako projev pohrdání. Lidé totiž tehdy měli pocit, že ho takovéto jméno ochrání od zlých sil, pro které nebude mít smysl škodit někomu tak obyčejnému. Od roku 1335 patřila obec křižovníkům s červenou hvězdou, stejně jako kostel sv. Jiří, kolem něhož se rozkládá centrum staré zástavby.

Jednolodní farní kostel byl založen v první třetině 13. století řádem německých rytířů, kteří tehdy vesnici vlastnili. Další přestavba do gotické podoby ale proběhla pod taktovkou již zmíněných křižovníků. Jejich vliv je na stavbě, jejíž současná podoba je výsledkem novogotických úprav z poloviny 19. století, patrný dodnes. S kostelem sousedí novogotický zámek, vystavěný pravděpodobně na místě staršího sídla, který dnes ale není přístupný.

Ze starého jádra se opět vrátíme ke stanici metra do sídlištní části Hloubětína. Cestou si všimněte několik uměleckých děl, jež tu byla umístěna do veřejného prostoru. Procházet budete kolem Torza ženy, které vytvořil Otto Soukup v roce 1969, až dorazíte na centrální náměstí, kde najdete skulpturu Fuga – Varhany od Arnošta Košíka. Betonová abstraktní plastika v bruselském stylu tvoří střed náměstí, původně nazývané Vetiškovo.

Na prostranství obklopeném obchody si všimněte kruhové budovy, kde původně sídlila restaurace a kavárna Havana. V době plánování sídliště totiž zrovna proběhla Kubánská revoluce, a autoři se tak nechali inspirovat tamní architekturou, konkrétně železobetonovými stavbami architekta Maria Girony, a hlavně jeho Palácem zmrzliny v parku Coppelia v Havaně.

Za výhledy do bývalé cihelny

Tady můžete procházku ukončit, nebo se ještě pohodlným prostorným podchodem propojeným se stanicí metra dostat na druhou stranu silnice a pokračovat ještě k jedné, o něco vzdálenější zajímavosti. Tou je lom Cihelna v Bažantnici, odkud je rozhled do širokého okolí. Vidět odtud můžete nejen nedaleká sídliště a komíny na obzoru, ale třeba také Žižkovskou televizní věž. Kromě toho tato přírodní památka potěší geologické nadšence, nalézt tu lze dokonce zkamenělé otisky rostlin.