Trasa: Strašnice, Zahradní město, Spořilov, Kunratický les, Modřanská rokle, Komořany


Délka trasy: 33 km


Přístupné pro: pěšky, s drobnou úpravou trasy na kole


Trasa

První zajímavostí, u které se cestou od patníku označujícího střed Prahy zastavíme, je nákladové nádraží na Žižkově, které je vůbec největším českým funkcionalistickým průmyslovým areálem. Dvoukřídlá několikapodlažní nádražní budova byla vystavěna ve 30. letech 20. století podle projektu Karla Caivase, Vladimíra Weisse a Miroslava Chlumského. Vlaky kolejiště opustily v roce 2002. Ještě před pár lety jste sem mohli zajít do letního kina, nyní se už na koleje, nad nimž se tyčí deset ocelových věží s komunikačními mosty, nepodíváte. Pokud se ale chcete s Nákladovým nádražím seznámit opravdu podrobně, zajděte na výstavu Žižkovské nádraží: druhý život?, která je v CAMPu k vidění do 19. prosince.

V současnosti se totiž intenzivně řeší budoucí podoba rozlehlého areálu, který by měl v příštích letech sloužit jako rezidenční čtvrť, poskytující bydlení pro více než 20 tisíc obyvatel. Ti budou moci využívat také velké parky a komplexní občanskou vybavenost. Součástí projektu je rovněž oprava a nové využití zmíněné památkově chráněné budovy překladiště. Tato stavba by se měla změnit na kulturní centrum a své sídlo by zde měly najít různé instituce v čele s Národním filmovým archivem. Zároveň se má prostor dvorany nádraží stát hlavním veřejným prostranstvím nové výstavby. Na něj naváže síť ulic, které budou spolu s tramvajovou tratí a parkem s pěší promenádou a cyklostezkou pokračovat ve směru bývalé železnice až na Jarov. Pokud vás zajímá budoucnost někdejšího nákladového nádraží, můžete si přečíst také článek v rubrice Praha zítra nebo si pustit záznam z cyklu Velké změny Prahy.

S nádražím přímo sousedí Olšanské hřbitovy. Ty by ale byly na samostatnou celodenní procházku, takže do nich tentokrát jen nahlédneme. V jejich části těsně vedle Nákladového nádraží se totiž nacházejí čestná vojenská pohřebiště, kde najdete hroby obětí bitvy u Drážďan z roku 1813, padlých českých legionářů a rudoarmějců z 1. světové války, stejně jako obětí Pražského povstání. Na počátku 20. století sem byly přeneseny náhrobky ze zrušeného vojenského hřbitova v Karlíně, mezi nimiž nechyběla hodnotná díla významných sochařů jako například Václava Prachnera (autora Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí). Cenná sochařská díla přibyla i v pozdější době, a tak je dnes hřbitov vlastně jakousi galerií soch pod širým nebem, jak připomíná ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený v rozhovoru pro CAMP.

Za hřbitovy se skrývá Třebešínský velodrom

Na sousedním Novém židovském hřbitově, který v roce 1890 nahradil zrušené pohřebiště na Žižkově, se nachází místo posledního odpočinku mnohých slavných osobností. Najít zde můžete hroby významného německy píšícího spisovatele Franze Kafky, básníka a dramatika Jiřího Ortena, příslušníků podnikatelské a průmyslnické rodiny Petschků či spisovatele a novináře Oty Pavla. Nacházejí se zde rovněž dvě obřadní síně, starší novorenesanční u hlavního vstupu do areálu navrhli architekti Bedřich Münzberger a Alfons Wertmiler. Při rozšíření hřbitova ve 30. letech pak přibyla ve vzdálenější části pohřebiště funkcionalistická obřadní síň.

Když budete pokračovat podél zdi hřbitova, minete budovy rádia Svobodná Evropa i sportovní halu Hagibor a brzy dorazíte ke sportovišti využívanému pro jednu méně obvyklou tělovýchovnou aktivitu, dráhovou cyklistiku. Velodrom Třebešín vznikl ve 40. letech po obvodu staršího fotbalového hřiště a vzhledem ke špatné kvalitě „válečného“ betonu musel být již nedlouho poté upraven. Neobvyklé sportoviště bývá příležitostně otevřené. Naposledy třeba při akci Open House, kdy si zájemci mohli vyzkoušet jízdu na dráhovém kole.

Ve Strašnicích vzniklo první pražské poválečné sídliště

Naše cesta i dále pokračuje kolem hřbitovů. Nejprve budete míjet Strašnický evangelický hřbitov s kaplí Československé církve husitské, poté rozlehlý Vinohradský hřbitov, podél jehož zdi dorazíte do Starých Strašnic. Tady určitě za pozornost stojí Trmalova vila, postavená v letech 1902 až 1903 architektem Janem Kotěrou pro ředitele obchodní školy Františka Trmala. Vila, která v sobě spojuje secesní geometrické ornamenty s prvky anglické venkovské architektury a zároveň zdůrazňuje slovanské tradice, dnes hostí expozici Kotěrových architektonických prací, a kromě výstav se zde konají i další kulturní a vzdělávací akce.

Zatímco Staré Strašnice jsou čtvrtí vilovou, na druhé straně Starostrašnické ulice se nachází první sídliště v celé Praze. Obytný soubor Solidarita vybudovalo v letech 1947–1951 stejnojmenné bytové družstvo podle projektu Františka Jecha, který měl zkušenosti s meziválečnou funkcionalistickou výstavbou, inspiroval se ale například také ve Skandinávii. Projekt kladl důraz na dostatek zeleně a kompletní občanskou vybavenost, nechyběl ani kulturní dům, který se v 80. letech proslavil jako dočasné působiště Divadla Járy Cimrmana. Oproti pozdějším sídlištím se Solidarita liší tím, že se zde třípatrové bytové domy střídají s řadovými rodinnými domky. Jednotlivé budovy byly typizované a pro jejich výstavbu byly využity prefabrikované betonové dílce, nechybělo například ani centrální vytápění.

Ze Strašnic kolem moderního kostela i vznikající pražské High Line

Než Strašnice opustíme úplně, neměl by naší pozornosti uniknout kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Moderní sakrální budova na půdorysu rovnoramenného trojúhelníku byla vystavěna mezi lety 1992 a 1994 podle projektu architektů Synka a Hrdličky. Interiér kostela zdobí vitráže a na šikmém stropě nad oltářem je zavěšena dřevořezba Ježíše na kříži.

Kousek za kostelem dříve vedla vlaková trať z centra Prahy na Benešov, nyní tam vzniká takzvaná drážní promenáda, tedy stezka pro pěší i cyklisty, určená především k rekreaci. Jestliže se chcete o projektu, přirovnávanému k newyorské High Line, dozvědět více, přečtěte si článek v rubrice Praha zítra.

Prvorepubliková část Zahradního města je opravdu plná zeleně

Pokud zdoláváte celou trasu až k jižnímu pólu pěšky, právě tady si můžete trošku pomoci a využít autobus, abyste překonali silniční a železniční nadjezdy a dostali se do místa s poetickým názvem Zahradní město. Dnes pod tímto názvem možná znáte spíš vysoké paneláky zdejšího sídliště, čtvrť ale opravdu začala být budována za první republiky jako zahradní město s rodinnými domy obklopenými zelení. Tuto zástavbu dnes najdeme v okolí náměstí Mezi Zahrádkami. Do vypuknutí 2. světové války ale stihl být vystavěn jen zlomek z plánů na výstavbu čtvrti plné parků a náměstíček, kde měli bydlet běžní lidé, úředníci či rodiny s dětmi. Zajímavostí, která se udržela i pro pozdější zástavbu, je pojmenování všech ulic podle nějaké květiny, stromu či rostliny.  

Ze Zahradního města pokračujte kolem Hamerského rybníku, který dnes obklopují rozsáhlá sportoviště. Všimněte si ale ostrůvku uprostřed vodní plochy, právě tady totiž bývala tvrz Václava IV., vystavěná v letech 1407–1408 a zničená během husitských válek. Když zde ve druhé polovině 18. století vznikl rybník, využívaný jako zdroj vody pro nedaleké měděné hamry, pozůstatky významné stavby zůstaly pod jeho hladinou. Objeveny byly až při odbahňování rybníka v roce 1960, kdy proběhl rovněž archeologický průzkum. Z tvrze dnes žádné zdivo neuvidíte, v průběhu dnešní procházky ale narazíte ještě na další stavbu spojenou s Václavem IV., z níž se dochovalo více.

Spořilovské ulice číslované jako v New Yorku

Za rybníkem už začíná sídliště Spořilov, přes které projdete do stejnojmenné zástavby malých řadových domků. Zdejší zahradní město začalo vznikat v roce 1924 spolu se založením stavebního družstva, jímž Městská spořitelna na Vinohradech oslavila 25 let své existence. Právě od názvu družstva, jehož cílem bylo „opatřit méně zámožným vrstvám obyvatelstva Prahy zdravé a levné bydlení ve vlastních rodinných domcích za peněžních obětí velmi přístupných a snesitelných“ pochází i název čtvrti. Výstavba probíhala podle projektu architektů Bertla a Barka v letech 1926–1929. Stavba jednotlivých domků byla kromě finanční nenáročnosti i rychlá, netrvala většinou ani rok. Nevýhodou je ale malá plocha pro bydlení, kterou v dalších desetiletích řešili lidé různě, a tak jednotnou podobu domů časem měnily různé dostavby a přístavby.

Zajímavý je urbanistický koncept, kdy hlavní komunikace a náměstí z leteckého pohledu připomínají postavu s rozpaženýma rukama, jejíž tělo a zároveň přirozené centrum čtvrti tvoří Roztylské náměstí s funkcionalistickým kostelem sv. Anežky České. Svatostánek na dominantním místě se širokým výhledem na pražské panorama byl postaven v letech 1934–1935 podle návrhu projekční kanceláře architekta Stanislava Režného. Pozoruhodné je i pojmenování spořilovských ulic, inspirované americkým systémem. Křížením Roztylského náměstí a hlavní ulice vznikají 4 kvadranty, Severozápadní, Severovýchodní, Jihovýchodní a Jihozápadní. V nich jsou pak ulice zdola nahoru pojmenovány římskou číslicí, označující jejich pořadí. Nad kostelem pak pokračuje ulice Jižní, která vás dovede až k zastávce metra Roztyly.

Pokud je na vás celá výprava trochu dlouhá, právě tady ji můžete za polovinou přerušit, a až se vám to bude hodit, pohodlně se zase u metra připojit. Druhá část cesty je navíc trochu odlišná a spíš než poznávání městských celků nabízí procházku zelení.

Kunratickým lesem ke zřícenině hradu Václava IV.

Nejprve se zanořte do Kunratického lesa, nazývaného často také Krčský. Toto oblíbené místo procházek i sportování pro obyvatele sídlišť na jižní straně Prahy se nachází na území zmiňovaném už na počátku 15. století jako panství Václava IV. Než ale dojdete k pozůstatkům sídla tohoto významného panovníka, minete nejprve dva třicetimetrové sekvojovce, poté pozůstatky výletní restaurace Hájovna, až dorazíte k rybníku Labuť, který byl vybudován pravděpodobně v 70. letech 19. století. U něj vstoupíte do údolí Kunratického potoka, které vás pozvolnou procházku kolem vody dovede až pod zříceninu Nového Hrádku.

Hrad si jako své soukromé komfortní a dobře zabezpečené sídlo nechal v roce 1411 vystavět právě zmiňovaný král Václav IV. Klidné místo v lese, zároveň ale v dobré dostupnosti středověké Prahy, si panovník velmi oblíbil, často zde pobýval a později na hradě rovněž zemřel. V roce 1421, pouhé dva roky po králově smrti, hrad zničili husité, a dnes tu tak najdete jen pod terénem zahloubené pozůstatky zdí. V minulých letech byl ale hrad očištěn od náletů a vznikl zde i nový mostek přes příkop, takže ho lze pohodlně navštívit.

Modřanskou roklí k Vltavě

U zříceniny opustíte Kunratický les, poté projdete čtvrtí Libuš, abyste se u zdejší meteorologické věže opět vrátili do zeleně, do Modřanské rokle. Strmou cestičkou po skalách sestoupíte do údolí Libušského potoka, které bylo oblíbeným výletním místem už od 19. století. Za první republiky tu pak vyrostly zájezdní hostince a sportoviště. V době výstavby okolních panelových sídlišť rokle pustla, dnes je ale revitalizovaná zeleň opět oblíbeným cílem vycházek, cyklistů i běžců, jejichž trasy značené barevnými trojúhelníky určitě nepřehlédnete. Lesy Modřanské rokle pak přímo navazují na Cholupický háj, jímž projdete až k letišti Točná, které je spojeno s muzeem představujícím sbírku historických letadel.

O letiště projděte k Vltavě čtvrtí Komořany, kde si všimněte dvoukřídlého zámečku s věží, vystavěného na základech starší tvrze. Stavba, v níž dnes sídlí Český hydrometeorologický ústav, bývala letním sídlem zbraslavských opatů, kteří zámek barokně přestavěli. Na začátku 20. století zámek koupil zakladatel Modřanských strojíren Karel Schulz a nechal tu provést novogotické úpravy budov. Pokud vás tento stručný průchod naláká k návštěvě okolí Komořan, můžete příště využít další za našich tipů z rubriky Poznej Prahu. 

Pod zámkem už se připojíte k oblíbené cyklostezce podél břehu Vltavy. Po ní pak pokračujte až na zastávku Jarov, z níž se můžete vrátit zpět do centra Prahy. Patník označující jižní pól Prahy se nachází v těsném blízkosti stezky pod skalou Zvolská homole, kousek za vyústěním tunelu trati z Prahy do Vraného nad Vltavou. Tady naše více než třicetikilometrová výprava napříč hlavním městem končí, příště můžete vyrazit na některý z dalších tří pólů Prahy.