Lokalita: Staré Ďáblice, Ďáblický háj, Sídliště Ďáblice, Kobylisy, Troja


Délka trasy: 9/13 kilometrů


Přístupné pro: pěšky


Trasa

Startovním bodem procházky jsou Staré Ďáblice, které nezapřou svůj původ zemědělské vsi. Ostatně poprvé byla středověká osada zmiňována už v roce 1253, kdy ji od Václava I. získal řád křižovníků s červenou hvězdou. Ti si zde vystavěli rozlehlý dvůr s tvrzí, v 18. století nahrazenou zámečkem. Nad jeho vchodem si všimněte plastiky svatého Václava a andělů, vytvořené pravděpodobně sochařem Ignácem Františkem Platzerem. V interiéru se pak nachází kaple Nejsvětější Trojice s freskovou výzdobou a původním oltářem, v níž dodnes křižovníci pravidelně pořádají bohoslužby.

První panelový dům stojí ve Starých Ďáblicích

Na statky z 19. století volně navazuje zástavba rodinných domů. Mezi nimi si všimněte větší budovy v ulici U Prefy číslo 771, je to totiž nejstarší panelák v celé Praze. Třípatrový dům se dvanácti byty byl vystavěn mezi lety 1953 a 1955 jako experimentální projekt. Je tvořený železobetonovým skeletem a panely, které se vyráběly přímo v místě stavby. Jestliže technologie byly ve své době novinkou, vzhled si dům zachoval poměrně tradiční, se sedlovou střechou a ozdobnou římsou.

V sousedství prvního panelového domu stojí multifunkční objekt radnice se společenským sálem, poštou a ordinacemi lékařů od studia A.LT architekti. Jednoduchá přízemní dřevostavba s bílou fasádou zdobenou reflexním abstraktním vzorem rozhodně netvoří pohledovou dominantu čtvrti, její obyvatelé zde ale najdou vše potřebné instituce v přístupném a funkčním prostředí. Pokud s sebou máte děti, rozhodně byste neměli minout nedaleké komunitní centrum Vlna s velkým hřištěm plným různých atrakcí, včetně skluzavky využívající střechy zapuštěného objektu kavárny.

Daleké výhledy od hvězdárny

Posilněni kávou pak můžete vystoupat až na vrcholek kopce ke hvězdárně, od níž je výhled do Polabské nížiny a za dobré viditelnosti i na Krušné a Jizerské hory i Krkonoše. Samotná hvězdárna, která nabízí pozorování oblohy a naučné pořady pro děti i dospělé, má neobvyklý příběh vzniku. Mezi roky 1955 a 1958 ji v rámci Akce Z postavili členové zdejšího astronomického kroužku a na její výstavbu využili zbylé panely ze stavby prvního panelového domu.

Za kubistickou zdí se skrývá pohřebiště obětí komunistického režimu

Kubisticky prolamovaná ohradní zeď vás už z dálky upozorní, že se blížíte k Ďáblickému hřbitovu. Ten vznikl v letech 1912–1914 podle projektu architekta a světoznámého scénografa Vlastislava Hofmana. Z jeho velkolepého plánu se ale realizace dočkala jen část, kromě zdi také vstup s trojdílnou branou lemovanou dvěma polygonálními kiosky se stupňovitými střechami.

Uprostřed hřbitova, působivě ukryté ve dvou kruzích stromů, se nachází čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů ze druhé světové války a obětí Pražského povstání. Památník popravených a umučených v 50. letech 20. století pak najdete v severní části hřbitova, stejně jako připomínku dětí, které se v 50. letech minulého století narodily politicky stíhaným matkám a zemřely ve vězení. Zdejší hřbitov je také vůbec prvním místem v Čechách, kde je možné uložit popel zemřelých ke kořenům pamětních stromů. O tomto přírodně pojatém pohřebišti nazvaném Les vzpomínek se můžete více dozvědět v rozhovoru s ředitelem Správy pražských hřbitovů Martinem Červeným.

Sídliště, které ctí domovní bloky a ulice

Sídliště začalo v Ďáblicích vznikat v 70. letech 20. století jako součást rozsáhlého projektu Severního města a spolu s Prosekem, Kobylisy a Bohnicemi mělo ubytovat 120 000 lidí. Sídliště je výjimečné svou urbanistickou koncepcí, která využívá tradičního členění do bloků a ulic. To je znatelné především u čtvercových polootevřených bloků v jižní části sídliště, tedy v místech, kde budete směrem od hřbitova vstupovat mezi panelové domy. Výrazným prvkem jsou tři devatenáctipodlažní věže, které poznáte podle kaskádovitě ustupujících spodních pater. Na severní straně pak souběžné dvojice deskových domů tvoří jakési ulice. Mezi jednotlivými budovami jsou velké plochy dnes už vzrostlé zeleně. Nechybí ani dětská hřiště či sportoviště nebo třeba jezírko doplněné plastikou Pelikáni od Jiřího Černocha.

Přestože jde o klasické paneláky, podařilo se architektům dosáhnout plasticity výrazu. Všimněte si například horizontálního členění pásovými okny, které je doplněné výraznými vertikálami. Přízemí domů je odlité z betonu, díky čemuž jsou zde až 4,5 metru vysoké vstupní haly. Ty jsou často doplněné uměleckými díly, mezi jejichž autory nechyběli například tvůrce lyrických keramických plastik Vlastimil Květenský nebo autor stylizovaných figurálních soch Jan Hána. Ostatně umění v Ďáblicích nachází své místo i v dnešní době. Například v souvislosti s uzavřením galerií v době koronavirové pandemie vznikla ve vitrínách budovy bývalé družstevní prodejny Včela nová galerie ve veřejném prostoru, věnovaná současnému výtvarnému umění.

Z Ládví kolem židovského hřbitova k vodárenské věži

Spolu s obytnými domy vzniklo dvoupatrové obchodní centrum, kulturní dům, obchody, školy a školky i dnes již zbořené kino Moskva. Právě prostor kolem kulturního a obchodního domu Ládví, od roku 2004 navíc doplněný stanicí metra, se stal centrem nové čtvrti.

Tudy také pokračuje trasa naší procházky, přejděte tramvajovou trať a zastavte se na druhé straně ulice Střelničná u židovského hřbitova, který zde fungoval už od roku 1892. Odtud jistě nepřehlédnete vodárenskou věž na okraji sousední Libně. K jejímu zásobování pitnou vodou z káranské vodárny měla sloužit tato 42 metrů vysoká věž ve stylu holandského majáku, vystavěná v roce 1904. Od věže pokračujte areálem Akademie věd a po okraji přírodní památky Okrouhlík, která je dnes upravena jako park.

Součástí sídliště je kostel i koupaliště

Jako součást výstavby ďáblického sídliště vznikl evangelický kostel U Jákobova žebříku, což bylo v kontextu doby a komunistického režimu značně nezvyklé. Autorem stavby byl navíc Švýcar, architekt Ernst Gisel. V roce 2000 byla tato sakrální stavba doplněna o zvonici připomínající žebřík.

Když se po překročení tramvajové trati vrátíte zpátky mezi bloky paneláků, potkáte další zvláštnost, kterou zdaleka ne každé sídliště má – koupaliště. To vzniklo v Ďáblicích roce 1982 a po dlouhém chátrání bylo znovu otevřeno v roce 2014. Pokud se chcete dozvědět ještě více o výstavbě sídliště, jeho zvláštnostech a zdejším životě, přečtěte si knihu Sídliště Ďáblice: architektura pro lidi.

Památník Kobyliské střelnice

Na místě, které je dnes severozápadním okrajem sídliště, byla od konce 19. století střelnice sloužící pro výcvik vojáků pěchoty. Ta se pak za druhé světové války stala místem poprav účastníků protinacistického odboje. Po atentátu na Heydricha od května do července 1942 zde zemřelo přes pět set lidí, mezi nimi například obyvatelé Lidic, generál Alois Eliáš, spisovatel Vladislav Vančura, politička a feministka Františka Plamínková, podplukovník Josef Mašín či sportovec a novinář Evžen Rošický.

V 70. letech byl prostor pietně upraven podle návrhu Josefa Poláka. Zachována zůstala část valů střelnice, do jejíhož prostoru vstoupíte mohutnou branou. Ve svahu je vysoký dřevěný kříž s trnovou korunou a v centrální části pietní území uzavírá skulptura ženy od Miloše Zeta s názvem Nepokořená vlast.

Ďáblickým hájem na tramvaj, nebo až do Troji

Závěr procházky vede do přírody, konkrétně vystoupáte na vrch Ládví, který navazuje na okraj sídliště nad střelnicí. Na jeho vrcholku, který je nejvyšším bodem Prahy, najdete geodetickou věž a vodojem. Poté už se můžete příjemnou procházkou lesoparkem dostat až na tramvajovou zastávku Vozovna Kobylisy.

Tady lze výlet ukončit, nebo pokračovat dále přes Čimický háj až k trojskému svahu. Při sestupu k řece ještě minete dvě přírodní památky, buližníkový hřeben Velká skála s hezkou vyhlídkou na Prahu a vřesoviště Havránka, které se nachází na místě jedné z nejstarších trojských vinic. Odtud je to podél okraje botanické zahrady jen kousek k Trojskému zámečku, odkud jezdí autobusy a kde můžete výlet zakončit. Nebo můžete ještě chvíli zůstat v městské divočině Trojské kotliny.