Kateřina Hubertová
Vzácné květy na dohled od paneláků: Ze staré Hostivaře Jižním Městem až ke koniklecům na Pitkovické stráni

Ze staré zástavby historické vsi Hostivaře se vypravíme mezi paneláky, abychom mezi nimi našli ukrytý přírodní poklad. Nejprve si ale připomeneme výstavbu Jižního Města pod nejvyšším pražským panelákem, přezdívaným kvůli přemostění do sousedního domu Dvojčata. Milíčovským lesem, který je oblíbeným místem odpočinku obyvatel okolních sídlišť, pak projdeme do údolí Pitkovického potoka. Tady, v těsné blízkosti největšího pražského sídlištního komplexu, objevíme na slunném svahu ukryté fialové květy konikleců, které rozkvétají každý rok v dubnu.

Trasa: Hostivař, Háje, Pitkovice


Délka trasy: 10,5 km


Přístupné pro: pěšky, s kočárkem


Trasa

Nejprve prozkoumejte starou zástavbu Hostivaře, která patří mezi nejstarší vsi na území dnešní Prahy – ostatně poprvé byla zmiňována už v Kosmově kronice k roku 1068. Nejcennějším dochovaným urbanistickým celkem staré Hostivaře jsou selské statky a mlýny, z nichž na první narazíte hned u břehu Botiče. Klasicistní Koukalův statek dnes slouží jako hotel s restaurací. V jeho sousedství si pak všimněte zemědělské usedlosti, v níž až do své smrti v roce 1933 žil a hospodařil prvorepublikový ministerský předseda Antonín Švehla, který se zde často scházel i s prezidentem T. G. Masarykem. K domu a hospodářským stavením přiléhá Švehlův mlýn, dříve poháněný v terénu dosud částečně patrným náhonem z Botiče. Když přejdete ulici, ocitnete se před areálem Dolejšího Mlýna, jehož historie sahá do 14. století. To vše je ale jen malá část kdysi rozlehlé obce, kterou značně poničila výstavba okolních sídlišť v 70. letech minulého století. Z Hostivaře se můžete vydat také kolem meandrů Botiče až do Vršovic.

Od hostivařských mlýnů ke kostelu s malbami ze 13. století

Kromě zmíněných mlýnů se v centru staré Hostivaře zachovaly spíše chudší stavení z 18. a 19. století, mezi nimiž budete procházet, když odbočíte do ulice Selské. Tou se dostanete až ke kostelu Stětí sv. Jana Křtitele, jehož historie sahá nejspíš až do 11. století, a jeho dnešní podoba je výsledkem úprav v 19. století. V nedávné minulosti byly při restaurátorském průzkumu v kostele objeveny vzácné nástěnné malby ze 13. století. V ohrazeném areálu kostela, kde býval v minulosti hřbitov, stojí také dřevěná hranolová zvonice, označovaná za jednu z nejstarších dochovaných v Čechách. Na dohled od kostela si všimněte hostince Na Kačabce, založeného v roce 1837 manželi Josefem a Dorotou Kačabovými. Ten býval centrem hostivařského spolkového života a dodnes je příjemnou možností se během cesty občerstvit.

Vzácné nástěnné malby v kostele Stětí sv. Jana Křtitele jsou pečlivě zrestaurované.
Foto: Kateřina Hubertová

Odtud si udělejte malou zacházku k Toulcovu dvoru, který připomíná zemědělskou minulost Hostivaře a dnes slouží jako Ekologické centrum hlavního města Prahy. V těchto místech stával už ve 14. století významný dvorec se sídlem rychtáře, později tu vznikla pozdně gotická tvrz, tvořící nejstarší jádro areálu dodnes. Dvůr dosáhl dnešní podoby ke konci 18. století a nese jméno svého posledního nájemce, jenž zde hospodařil až do padesátých let 20. století.

V Toulcově dvoře je dnes třeba zdravá jídelna nebo zookoutek oblíbený mezi lidmi z okolních sídlišť.
Foto: Kateřina Hubertová

Poslední zastávkou ve staré Hostivaři bude zdejší hřbitov, který na konci 19. století nahradil pohřebiště v těsné blízkosti kostela. Kromě již zmíněného hostivařského rodáka Antonína Švehly, na jehož hrobce se podílel architekt Jože Plečnik, je zde pohřben také spisovatel a kritik F. X. Šalda. Mnohé náhrobky jsou sochařsky hodnotné, jako například skulptura Obětování Panny Marie od Františka Bílka na hrobě básníka X. Dvořáka. V současnosti je plánováno rozšíření hřbitova s květnatou rozptylovou loučkou, jehož podoba podle návrhu Stanislava Krčmárika, Róberta Bakyty a Lukáše Radošovského vznikla z urbanisticko-architektonické soutěže. Přečtěte si, které další pražské hřbitovy se mění na přívětivější místa.

Jakkoli to v Praze může znít nepravděpodobně, od hostivařského hřbitova projdete lesem do další historické vsi, starých Hájů. Tady už ovšem zástavbu rodinných domků se zahradami střídají panelové domy. Mezi nimi se skrývá také pozůstatek zdejší vesnické zástavby, kaplička svatého Jana Nepomuckého, která byla postavena v roce 1841 ve středu tehdejší obce Háje.

„Dvojčata“ u stanice metra Háje prošla v roce 2016 rekonstrukcí, některé detaily jako hodiny na vyšší věži ale nová fasáda zachovala.
Foto: Kateřina Hubertová

V sedmdesátých letech nahradilo staré Háje rozlehlé sídliště

Náves kolem kapličky však musela ustoupit výstavbě sídliště zahájené v roce 1971. Háje tak byly vůbec první částí nově vznikajícího Jižního Města. Stavba domů začala v roce 1973 v Plickově ulici a první část sídliště byla dokončena o tři roky později. Dnes tvoří centrum Hájů okolí stejnojmenné stanice metra, k níž pokračuje trasa procházky. Cestou si ale ještě všimněte dvojice panelových věžáků propojené v horní části krytým mostem. Dům nazývaný Dvojčata nebo také Kupa byl postaven v roce 1980. Vyšší z věží, která je doplněna hodinami, má 23 pater, měří 81 metrů, a je tak nejvyšším panelovým domem v Česku. Chcete si srovnat podobu Jižního Města před výstavbou sídliště a dnes? Mrkněte do aplikace Praha včera.

Socha prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegy na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva připomíná starší název stanice Háje.
Foto: Kateřina Hubertová

Metro bylo na Jižní Město přivedeno v listopadu 1980 a tehdejší konečná stanice se jmenovala Kosmonautů. Dodnes tento původní název na Hájích připomíná bronzové sousoší od Jana Bartoše z roku 1979, stejně jako mozaika Kosmonauti od Aloise Fišárka, která vznikla ve stejném roce. Na dohled od metra stojí moderní komunitní centrum Matky Terezy, sakrální stavba od architektky Vítězslavy Rothbauerové na kruhovém půdorysu s věží zakončenou křížem. Uvnitř se nachází kaple se sochou Krista od Stanislava Hanzíka, volně propojená s víceúčelovým sálem, který slouží k pořádání kulturních a vzdělávacích programů.

Do údolí Pitkovického potoka za rozkvetlými konikleci

Jižní Město opustíme Milíčovským lesem, jehož název připomíná bývalou osadu Milíčov. Z té se dodnes zachoval zemědělský dvůr, který budete míjet cestou mezi zdejší rybníky a dále do listnatého lesa. Milíčovský les byl založen jako obora s bažantnicí a v 19. století ho proslavil zakladatel Průhonického parku hrabě Arnošt Silva -Tarouca, který zde pořádal významné hony. Na opačné straně lesa ještě projdete okrajem Křeslic a už se podél Botiče dostanete do cíle dnešní vycházky, údolí Pitkovického potoka.

Koniklece na Pitkovické stráni vykvétají každoročně na počátku dubna.
Foto: Kateřina Hubertová

Příjemnou procházkou zelení budete následovat jeho tok až na úpatí Pitkovické stráně, kde vás na závěr putování čeká rozkvetlá odměna. Každoročně na počátku dubna se tu totiž objeví fialové květy koniklece lučního českého. Nejen, že jde o největší populaci konikleců v Praze, Pitkovická stráň je také jedním z nejstarších chráněných území v hlavním městě; ochrana zde byla vyhlášena už v roce 1968. Od stráně plné koniklecových květů už je to jen pár kroků do Pitkovic, odkud se můžete z vycházky vrátit autobusem.

Autorkou textu je Kateřina Hubertová

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →