Vlastní cestou

Dům mládeže a jachtařský klub v jednom měl vyrůst v Kodani na ostrově Amager na parcele, kde se dřív natíraly trupy lodí. Proto měla celá třetina rozpočtu připadnout na odvezení kontaminované půdy. Architektonické soutěže na nejlepší řešení se účastnil i ateliér PLOT, který v roce 2001 založili Bjarke Ingels a Julien de Smedt. Na problém se podívali spíš jako na příležitost a obrátili očekávaný postup trochu vzhůru nohama. Rozhodli se znečištěnou půdu neodstraňovat, místo toho ji přikryli dřevěnou základnou, na které by mohla vyrůst stavba. Takže na budovu najednou měli o třetinu víc prostředků.

Vznikla „veřejná městská krajina se spoustou volnočasových funkcí, ze všech stran obklopená vodou, která vdechla opuštěnému pobřeží nový život,“ jak projekt popisuje ateliér. Je tu dostatek prostoru pro jachtařský klub včetně přístavu a skladišť. Hravý zvlněný povrch zase vytváří spoustu variabilních ploch pro děti.

Vedle Domu mládeže na sebe Ingels na začátku své dráhy upozornil dvěma bytovými komplexy, které spolu sousedí v kodaňské progresivní čtvrti Ørestad. VM Houses (dokončené v roce 2005) na sebe skládají obytné jednotky tak, že je z každého bytu mezonet. Uspořádání ušetřilo spoustu prostoru, protože architekti nechali chodbu pouze na jednom ze tří pater. Přitom vzniklo luxusní dvoupatrové bydlení se spoustou denního světla. 

Vedlejší Mountain Dwellings (postavené v roce 2008) posunulo klasickou představu o bytovkách ještě dál. Tam, kde by obyčejně vznikl jeden „kvádr“ pro bydlení a druhý pro auta, vyrostla jedna svažující se stavba. Díky garážím jako podstavě se mohly byty umístit sestupně, aby každý z nich získal vlastní terasu, zahrádku i výhled. Projekt poskytl bydlení nadstandardních parametrů s nízkými náklady – postavit jednu budovu místo dvou významně ulevilo rozpočtu. Díky tomuto uvažování se Ingels stal oblíbencem developerů.

Krása je až druhotná

Ingels si získal jméno jako architekt, který rád pokouší zaběhnuté zvyklosti. Původně přitom chtěl být ilustrátor a vytvářet komiksy. Na architekturu na Královské dánské akademii umění nastoupil, aby se zdokonalil v kresbě. Jenomže u oboru nakonec zůstal. V rámci studia se později dostal i do Barcelony, kde s několika spolužáky chvíli pracoval ve vlastní kanceláři. 

Další zkušenosti pak sbíral v ateliéru OMA Rema Koolhaase, kde se podílel například na budově Veřejné knihovny v Seattlu. Tady se mu zalíbilo přesvědčení, že estetika hraje při navrhování budov spíš druhotnou roli. Architektura je primárně o funkci a myšlence. Má moc adresovat aktuální společenské problémy, a přesně to by dělat i měla. Ingels dřív navíc studoval střední školu se zaměřením na politologii, takže s ním myšlenka sociálně angažované architektury skutečně rezonovala. 

Tento přístup mu ale vštípil zejména Koolhaas, o němž Ingels říká: „Naučil mě uchopit architekturu jako nástroj, skrze který můžu promluvit do vývoje, politiky i společenské struktury, a svobodně se tak vyjádřit. Ne navrhovat krásné budovy, které stojí stranou dění.“

Příběh dánského architekta si můžete pustit i ve filmu. Netflix věnoval jednu epizodu dokumentární série Abstract právě Bjarke Ingelsovi.

Veřejný prostor kdekoliv

Po „učení“ u Rema Koolhaase se Ingels vydal na vlastní dráhu nejdřív s ateliérem PLOT a v roce 2006 pak založil studio se svým jménem. Svoje pojetí architektury, která prospívá společnosti a vrací soukromé prostory měst jeho obyvatelům, naplnil Ingels u přístavního koupaliště Islands Brygge v centru Kodaně. Dánská metropole svá nábřeží formuje jako místa pro kulturu a trávení volného času přístupná všem. Náplavky lemují parky, pěší zóny a kulturní stavby jako Královská opera, takzvaný Černý diamant Dánské královské knihovny nebo místní obdoba CAMPu – sídlo Dánského centra architektury, navržené zmiňovaným ateliérem OMA. Plovárna Islands Brygge s jednoduchým designem dřevěného mola a hravými kulisami majáku a lodě ještě rozšiřuje potenciál kodaňských náplavek.

Veřejně prospěšný aspekt dokáží BIG najít téměř všude. Třeba u systému protipovodňových hrází na Manhattanu, které budou díky volným prostranstvím a zvýšenému terénu domovem cyklostezek a hřišť. I Vltavská filharmonie se díky kaskádě chodníků stane veřejným monumentem, kde si bude moct vycházku od řeky až po střechu s vyhlídkou vychutnat každý. 

Ateliér BIG se od svých začátků hlásil do velkých soutěží o prestižní kulturní stavby, třeba radnici v Tallinu nebo koncertní halu v norském Stavangeru. Dánská kancelář několikrát neúspěšně soutěžila i o české stavby, třeba o brněnské hlavní nádraží nebo o bytový komplex Waltrovka. Dnes k jejich nejvýraznějším pracím patří „pokroucený“ mrakodrap Vancouver House, dánský pavilon na Expu 2010, Národní muzeum mořeplavby, sídlo Lega v Billundu nebo atypický jehlan věžáku Via 57 West. V roce 2012 otevřela kancelář pobočku v New Yorku. Dnes firma sídlí i v Londýně, Barceloně a Šen-čenu a zaměstnává 600 lidí. A Ingelsovi média začala přezdívat „*starchitect,*“ přízviskem pro architektonické superstars, jakými jsou třeba Zaha Hadid či Frank Gehry.

I zachraňování planety může být zábava

„Když se architektura pustí na dosud neprobádaná území, může odpovědět na největší výzvy současnosti – a přitom se ziskem,“ popisuje studio svůj přístup k práci. Vedle inovativních řešení a služby veřejnosti se pro BIG dalším „neprobádaným územím“ stala udržitelnost. Dánští architekti přitom věří, že šetrnost k přírodě a kvalitnější, pohodlnější život si neodporují. Vymysleli proto vlastní vizionářský pojem – hedonistická udržitelnost.

Umělá hora a spalovna odpadu Amager Bakke dodává tisícům lidí teplo a likviduje odpad bezemisní metodou. Krom toho ale také rozšiřuje omezenou nabídku lyžařských resortů v Dánsku a slouží i jako park nebo horolezecká stěna. Pojetí hedonistické udržitelnosti tak naplňuje do písmene. Když BIG staví novou budovu, zohledňují udržitelné technologie a hledají způsoby, jak by stavba mohla zpestřit život lidem v okolí. Platí to i pro nový terminál letiště v Curychu – ten plánují BIG postavit celý ze dřeva.

BIG rádi velkými myšlenkami obcházejí pravidla, jimiž se architektura běžně řídí. Hledají nové cesty, které by překonaly současné problémy. Dnes projektují nízkoenergetické kampusy pro Google nebo navrhují soběstačná plovoucí města pro společnost Oceanix, jež by lidé mohli obývat poté, co globální oteplování zvedne hladinu moří. Výzvou pro ně byla ale i soutěž o Vltavskou filharmonii, kde vyřešili dopravní složitost návrhu, který si musel poradit i s několika úrovněmi terénu. Na aktuální výstavě v CAMPu můžete nahlédnout i dovnitř budovy a zjistit, jak bude nová koncertní síň vypadat.