Mediálně nejvděčnějším tématem architektury jsou rodinné domy, tedy zrovna typ budov z hlediska udržitelnosti velmi problematický. Když o tom ale promluvíte veřejně, riskujete poprask v internetových diskuzích, tak jako autor recenzované knihy. Když se u pohovoru zeptám zájemců o studium architektury, kde se vidí za šest let nebo jak si představují práci architekta, naprostá většina odpovídá, že by chtěla navrhovat rodinné domy. Téma architektury se také často objevuje v časopiseckých rubrikách o životním stylu. Tam sice tak nějak patří, ale zároveň to předjímá, že jde o téma okrajové a oddychové, pro náš každodenní život nikterak zásadní. Pokud si občas jako architekti stěžujeme, že si náš obor zaslouží více pozornosti a že je třeba uvádět jeho smysl na pravou míru, pak ti, kdo s tím mohou nejlépe něco udělat, jsou zase jen architekti sami.

Kniha v ruce

Kniha je na první pohled špičkově udělaná (a krásně voní). Díky švýcarské vazbě se dá otevřít úplně naplocho, aniž by se ničila nebo se neustále zavírala. Díky tomu lze dlouhé minuty sledovat krásné ilustrace výtvarníků Jiřího Franty a Davida Böhma a zkoumat na nich každý detail modelového města. Hvězdný autorský tým dále zahrnuje fotografa Pavla Horáka, grafickou podobu knihy pak zpracoval Štěpán Malovec.

Jedním z prvních impulsů k tvorbě knihy bylo prý setkání s publikací No Small Plans, vydanou Chicagskou nadací architektury. Jde o komiks, který skrze několik modelových hrdinů – teenagerů ve třech kapitolách vypráví příběh Chicaga minulosti, současnosti a budoucnosti. Vyprávění má tedy zprostředkovatele, se kterým se zamýšlený čtenář může snadno identifikovat.

Kniha Město pro každého není strukturovaná chronologicky, ale v jednotlivých kapitolách vykládá základní pojmy, které se k současnému městu vztahují – privatizaci města, dopravu, brownfieldy, suburbanizaci, gentrifikaci a další. Pojmy, které se architektům jeví naprosto jasně, až se z nich může stávat klišé, ale ven z oboru ještě zas tak daleko nepronikly.

Vše vykládá a vysvětluje vševědoucí vypravěč. A tady může být zádrhel. Jazyk je přizpůsobený širšímu porozumění, ale zároveň je místy stále dost odborný a může působit odtažitě až učebnicově. Osobně míru přístupnosti nedokážu vyhodnotit do důsledku, protože v daném oboru sám také působím.

Dobrou polovinu knihy tvoří ilustrace – velké modely města, kde vždy konkrétní kapitolu doprovází odpovídající modelová urbánní situace. Model je vyfocený takovým způsobem, aby ukazoval jak prostředky, kterými byl vytvořen, tak i ateliér, kde vznikl, tedy tzv. „kreativní binec“. To podprahově může odkazovat právě k práci architekta/urbanisty, pro kterého je model jedním z médií, se kterými při plánování pracuje. Ilustrace jsou přesto spíše obecné, k textu se vztahují, ale nejsou vysvětlující: jejich smyslem není přímý výklad textu, ale spíše vytvoření kulisy k tématu.

Město jako velký lidský vynález

Okamura představuje současné město jako jeden z největších lidských vynálezů, který dramaticky proměnil a zlepšil kvalitu lidského života. Zároveň ale vysvětluje, že musíme usilovat, aby město bylo i prostorem inkluze a tolerance. V tom je jeho největší síla. Můžeme toho však dosáhnout jen skrze kontrolu a regulaci, které se říká plánování. Je tomu podle Okamury proto, že vnější vlivy globalizace a velkého kapitálu jsou příliš silný činitel pro tak křehký a starobylý organismus, jakým město je. Autor vysvětluje, proč mohou krátkodobé pronájmy zničit trh s bydlením, proč může být sen o domě na městské periferii neudržitelný, jak se může stát volný prostor bariérou či jak velká obchodní centra vysávají vitalitu z městských ulic tím, že město simulují. Nebo také proč je nezbytné zachovat prostupnost městem a vyvarovat se snahám o segregaci.

Pokud knihu čte architekt (pro které ale není určená), určitě si najde problém, který považuje za zásadní a kterému se kniha nevěnuje. Za sebe bych přidal třeba problém overturismu, který dělá z jakéhokoli města jen parodii samo na sebe. Ale zde je třeba zopakovat, že jde o populárně naučnou publikaci, jejímž cílem není být vyčerpávající.

Všichni jsme součástí plánu

V kontextu tématu nelze nevzpomenout knihu K čemu jsou architekti, která se mnohem více zaměřuje na práci architekta a na několika výrazných českých stavbách z poslední doby popisuje genezi a smysl architektonického díla. Knihy se výborně doplňují: kde jedna končí, druhá začíná.

Město pro každého je skvělá kniha, která se dá doporučit všem, které vynález zvaný město a jeho problémy i plány zajímají. Jde o téma, které se týká nás všech, i když to třeba netušíme. Kniha nám srozumitelně vysvětlí, jak proces plánování probíhá, kdo se na něm podílí – a že by nás to mělo ve vlastním zájmu zajímat, protože každý z nás jsme součástí plánu.