Bydlení v Pardubicích

Vítězem v kategorii architektura se stal Štěpán Perný z ateliéru Janda, Němečková – Zedníčková, Rezek. Zaměřil se na palčivé téma současnosti: bydlení. Jeho návrh bytového domu v Pardubicích představuje suverénní ukázku osobité architektury, která citlivě zapadá do okolní struktury města. Otevírá také debatu o současných nárocích na bydlení. Výběrem parcely pak řeší problémy, které současná stavba na místě vytváří a přináší nové kvality do veřejného prostoru v podobě multifunkčního parteru a prostupů do vnitrobloku. „Porota oceňuje citlivý přístup s osobitým skulpturálním charakterem, který vytváří identitu domu a místa pro jeho obyvatele. Dynamický prostor vnitřního uspořádání a pobytových střech pracuje s různými typy soukromých i sdílených částí, které podněcují komunitní soužití obyvatel a nabízejí prostor pro hru, výhledy nebo práci s vegetací,“ hodnotí studentskou práci architekt Marek Kratochvíl. Dalšími nominovanými v kategorii architektura byli Daniela Kvapilová s projektem zenových zahrad, František Fidler s pojetím vesnické krajiny a Vladimír Vacík s návrhem památníku studené války.

Vidět v umění sebe samého

První místo v kategorii umění si odnesl Václav Podestát z ateliéru Prokeš – Loskot. Jeho umělecké dílo Návštěva zaujalo porotce svou zdánlivou jednoduchostí, přímočarým, ale přesto vícevrstevným sdělením. „Divák skrze svoji přítomnost objevuje intimní prožitek s přírodou, kdy je předností této práce nejen lehkost a čistota provedení, ale i moment překvapení a postupného odkrývání díla samotným divákem,“ komentuje dílo sochař Matouš Lipus. Obsah v projekci je totiž vidět pod silným bílým světlem jen ve chvíli, kdy do něj umělec (nebo divák) sám vstoupí a pracuje se stínem vlastního těla.

V porotě letos zasedli kurátorka z Musea Kampa Kamila S. Huptychová, která stojí například za přehlídkou mladého umění Pokoje, architekt Kanceláře zelené infrastruktury na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Marek Kratochvíl, sochař Matouš Lipus, doktorandka ČVUT Zuzana Poláková, která se věnuje urbanismu, udržitelné dopravě a rovným příležitostem ve veřejném prostoru, či architekt a absolvent liberecké Fakulty umění a architektury Adam Lacina.

Wolkerovo sanatorium ožívá, alespoň dočasně

Výčtem vítězů to ale nekončí. Další nominace v kategorii umění si odnesli Filip Zeman za projekt Neviditelná data a Karolína Sedláčková za dílo Mnoho malých manifestů. Zvláštní ocenění si odnesl také Jaroslav Smejkal za aktivity umělecké skupiny Chátra. Právě jejich imerzivní divadelní představení oživilo během slavnostního týdne opuštěnou vilu Heinricha Liebiega. Takzvanou Lesní vilu navrhl pro rodinu libereckých textilních průmyslníků architekt Jakob Schmeissner v letech 1901–1906, přičemž se u ní inspiroval francouzskými zahradními zámky. Po smrti Heinricha Liebiega sloužila jako zotavovna, později zde město Liberec zřídilo plicní sanatorium pojmenované podle básníka Jiřího Wolkera, který předčasně zemřel na tuberkulózu. Dnes je vila opuštěná, v roce 2021 ji zakoupila liberecká společnost Reside Mood, která by ji ráda společně s hoteliérem Lukášem Pytlounem opravila. Konkrétní plány ale nejsou zatím známy. Studenti se tak rozhodli upozornit na pozapomenuté a opuštěné objekty, kterých v Liberci rozhodně není málo.