Mohou se z městských částí stát lídři rozvoje obnovitelné energie? Jaké projekty se už v Praze povedly a jak si navzájem předat zkušenosti? Politici a zástupci městských organizací, neziskovek i soukromého sektoru se v Centru architektury a městského plánování (CAMP) sešli na akci Praha úsporná. Účastníci se u pracovních stolů shodli na bodech, které je potřeba řešit, aby se v metropoli mohla rozvíjet komunitní energetika. Bez aktivní veřejné správy, dat a technologií to nepůjde. Městským částem pomůže sdílení odborníků, klíčová je ale i nová legislativa.
Jak ušetřit energie díky spolupráci v rámci metropole?
Před energetickou krizí daly domácnosti i obce průměrně zhruba 10 % svých příjmů za nákup energií, přičemž většinu těchto nákladů spolkla výroba tepla. Už tehdy ale neziskové organizace upozorňovaly na energetickou chudobu. Ještě, než ceny na burzách několikanásobně vyskočily, bylo v Česku přes 200 tisíc lidí, kteří si nemohli dovolit svůj byt dostatečně vytápět.
Veřejná sféra by měla jít příkladem a rozhýbat energetickou revoluci. Hlavní město se k řešení situace snaží přispět. V minulých měsících představilo řadu iniciativ, jak díky lepšímu zacházení s energiemi šetřit životní prostředí, pokladnu metropole i peněženky obyvatel. Klíčovým dokumentem je Klimatický plán Prahy s cílem snížit emise CO2 do roku 2030 o 45 %. Strategie Cirkulární Praha zase ukazuje, jak může město podpořit přechod na cirkulární ekonomiku.
V polovině března se odborníci a zástupci městských organizací, neziskovek i soukromého sektoru sešli v Centru architektury a městského plánování (CAMP). Seminář Praha úsporná zahájil předseda Výboru pro energetiku zastupitelstva hlavního města Jan Chabr a série prezentací ukázala inspirativní projekty veřejných institucí i doporučení odborníků. Po panelové diskuzi následovaly pracovní stoly.
Na každého z nás pracuje 50 energetických otroků
Jak hospodařit s energií v časech energetické krize? Oldřich Sklenář z Asociace pro mezinárodní otázky představil koncept energetického otroka, známý už ze čtyřicátých let 20. století: „Když šlapete na rotopedu, vyvinete energii přibližně 100 wattů, což postačí k rozsvícení klasické žárovky. Každý z nás by musel nepřetržitě zaměstnat 50 takových energetických otroků, abychom vyrobili energii, kterou naše společnost potřebuje.“ Množství používané energie se v různých státech světa liší, přičemž z tohoto srovnání neblaze vychází například Spojené státy americké, kde na obyvatele připadá 139 imaginárních otroků.
Jak ukázala válka na Ukrajině, závislost na fosilních palivech importovaných z nedemokratických režimů není udržitelná. Zásobování energií směřuje k decentralizaci. V minulých desetiletích jsme se spoléhali hlavně na elektřinu, která proudila z desítky kilometrů vzdálených elektráren. Tuto síť bychom dnes měli podpořit lokálními zdroji přímo na střechách a komunitním sdílením elektřiny mezi městskými organizacemi, soukromými firmami i občany. Cílem akce proto bylo ukázat, že právě městské části se mohou stát lídry rozvoje.
Ambicí Klimatického plánu je 23 tisíc zdrojů obnovitelné energie přímo v Praze. Instalaci zdrojů má v hlavním městě na starosti Pražské společenství obnovitelné energie, které na akci zastupoval jeho projektový manažer Miloslav Franěk. PSOE se soustředí nejen na městské budovy, pomáhá též majitelům soukromých bytových a rodinných domů. Fotovoltaiku se ale už podařilo umístit i do specifických míst, jako je Zoologická zahrada v Troji nebo Hudební divadlo Karlín.
Jak může taková komunitní energetika vypadat?
V ideálním případě budete nakupovat elektřinu třeba od sousední mateřské školky, která má na střeše instalovanou fotovoltaickou elektrárnu. Nebo vám s fakturou na sídlišti pomohou panely z chalupy na Šumavě, kde jinak vyrobenou energii nemáte během týdne možnost spotřebovat. Aby takový komplikovaný systém fungoval, potřebujeme spoustu aktuálních dat. Většina z nás ale skříň s elektroměrem plnou pavučin otevře jen jednou ročně během odečtů.
Městská společnost Operátor ICT ve Vrtbovském paláci vyzkoušela pilotní projekt, kdy nájemníkům nainstalovala 294 chytrých měřících zařízení. Historická budova nebyla vybraná náhodou. Účelem bylo instalaci vyladit i v místech, kde šíření signálu brání staré tlusté zdi. Nájemníci z bytů i kanceláří mohou svoji spotřebu kontrolovat online a snažit se i více šetřit. „Aktivně se zatím do aplikace bohužel přihlašuje minimum obyvatel paláce,“ říká vedoucí projektů Smart Prague Iva Seigertschmidová. Díky dálkovým odečtům se ale už podařilo odhalit třeba puštěné kohoutky ve školách, kde by jinak voda tekla zbytečně celé vánoční prázdniny. Budov, které má na starosti magistrát nebo městské části, je přitom v Praze skoro 8 tisíc. Data pražských příspěvkových organizací na magistrátu sbírá Oddělení energetického manažera. Jeho vedoucí Zbyněk Petruška ukázal, že oddělení se taktéž věnuje třeba i podpoře ředitelů škol, aby mohli úsporné projekty připravit a realizovat.
Místostarosta Prahy 7 Kamil Mareš představil zkušenosti s EPC (Energy Performance Contracting) projekty. Jde o komplexní službu, kdy dodavatel navrhne energeticky úsporná opatření, zajistí financování, realizuje celou zakázku a nese veškerá rizika. Klient investici postupně splácí z uspořených nákladů. Celý proces může být pro městské části velmi výhodný. Hodí se ale znát zkušenosti kolegů, kteří už si složitým procesem prošli. Problémy mohou vyvstat při výběru kvalitního dodavatele, tvorbě smlouvy i následné realizaci. Účastníci proto mohli probrat třeba to, jak se postavit k zasekávání nových kabelů v budovách zapojených do EPC projektů.
V zahraničí už komunitní energetika funguje
Architekt Lukáš Houser má zkušenost z kanceláře městského architekta v Bruselu a na IPR Praha se zabývá rozvojem nových čtvrtí. Na setkání představil konkrétní zahraniční příklady. „V amsterdamské čtvrti Buiksloterham vybírá místní radnice investory i podle inovativnosti jejich projektů. Domy tak mají vlastní drobné výrobny elektřiny, jsou vzájemně propojené a mohou si energii předávat.“ Projekt De Oude Dokken v belgickém Gentu zase funguje jako družstvo majitelů bytů, díky kterému se z fotovoltaických panelů na střechách bloků dobíjí elektroauta v garážích.
Milan Brlík (taktéž IPR Praha) připojil důležité téma participace. Častým nešvarem je zapojení všech, kterých se akce týká, až ve chvíli, kdy je návrh skoro hotový. Správně řízená participace ale probíhá ještě před projektovou fázi a vyžaduje jasně stanovená pravidla. Kvalitní přístup pak snižuje počet projektů, které nakonec skončí v šuplíku.
Větší rozvoj komunitní energetiky ale v současnosti naráží na legislativní omezení. Základní orientaci v dynamickém vývoji pro seminář přichystal Vincenc Bouček z advokátní kanceláře Frank Bold. Od ledna je v České republice možné elektřinu sdílet v bytových domech. Čeká se ale na novelu energetického zákona, vycházející z evropského práva. V roce 2024 už energetická společenství pravděpodobně budou moci sdílet elektřinu mezi různými budovami. Již dnes lze městskou energetickou společnost či energetické společenství založit a nastavit struktury pro budoucí aktivity. Spolky, jejichž hlavním účelem není vytváření zisku, ale environmentální a sociální přínosy, budou využívat distribuční soustavu za zvýhodněných podmínek.
Veřejná sféra bude hybnou silou
V druhé části semináře propojily pracovní stoly účastníky z různých prostředí. Výsledkem diskuze jsou jasné body, které pro rozvoj komunitní energetiky potřebujeme. Nejdůležitější je apel na veřejnou správu, aby šla příkladem a vytvářela druhým podmínky. Magistrát a městské části by měly realizovat ukázkové projekty a zajistit informace pro různé cílové skupiny, ať už se jedná o společenství vlastníků jednotek, obyvatele rodinných domů nebo třeba školní zařízení.
Přípravu projektů často zdržují chybějící data. Musíme proto lépe pracovat s informacemi o spotřebě či energetické náročnosti budov a sledovat chování uživatelů. Jedním z diskutovaných nástrojů byl sjednocený systém dálkového měření primárně u nehospodárných objektů.
Hlavně pro menší městské části je klíčová podpora od magistrátu. Energetických expertů není na pracovním trhu dostatek a spolupráce je tak nutná nejen kvůli sdílení zkušeností. Praha ale zároveň čeká na funkční legislativu a účastníci semináře proto diskutovali o tom, jak by se mohla metropole skrze své zástupce a odborníky do přípravy zákonů zapojit. Finální výzvou je financování komunitní energetiky. Veřejná správa potřebuje aktivně hledat zdroje z rozpočtů i mezinárodních dotací a zároveň se připravit na užší spolupráci se soukromými investory (například skrze EPC projekty).
Pokud se chcete s tématy semináře seznámit do hloubky, můžete si z cloudu stáhnout podklady a projít si například podrobnou Závěrečnou zprávu.