Lokalita od Bílé Hory až po Košíře nabízí nádherné oázy klidu a čisté přírody v podobě vzrostlých lesů prorostlých mechem a kapradím nám známých spíše z víkendů na chatě. Původně zdejší prostředí tvořily vesnické usedlosti vzdálené poměrně daleko za Prahou, ty se však proměnily do čtvrti s největší nemocnicí na území naší republiky a sídliště kousek od ruzyňského letiště. Město vám zde sice bude na dosah, ovšem místy vás příroda zcela pohltí a na rušnou Prahu pak úplně zapomenete.
Lokalita: Bílá Hora – Řepy – Motol – Košíře
Délka trasy: 2,5 h / 7,5 km
Klíčová slova: les, čistá příroda, klid a ticho, příležitost k rozjímání, romantismus, architektura, víkendový výlet
Přístupné pro: kočárek, kolo
Občerstvení po cestě: Restaurace v Golf klubu, Hájovna Cibulka, Restaurace U Tenisu
Veřejné WC: krematorium Motol
Bílá hora
Výlet začínáme na Bílé hoře, na místě bitvy třicetileté války. Prohrou českých stavů při odolávání armádám císaře Ferdinanda II. a Katolické ligy došlo v roce 1620 k potlačení Českého stavovského povstání a tím i k ovlivnění následujícího celkového vývoje českých dějin. Pro zajímavost, tehdejší bojiště se dnes rozkládá především pod rodinnými domky, leč je tady i kousek zachované planiny na samotném vrcholu Bílé hory. Na památku bojovníků a bitvy samotné, zde byla vztyčena mohyla a celý prostor je přístupný. Vrchol byl navíc až do roku 1974 nejvyšším bodem Prahy s výškou 381 m.n.m. Jestli jste hodně zvědaví, jak místo vypadá, můžete se sem kouknout ještě před naší první zastávkou. Je odsud výhled na okolí s letohrádkem Hvězda. Vrchol s mohylou se nalézá za domky na straně Karlovarské ulice u tramvajové smyčky.
Poutní místo Panny Marie na Bílé hoře
Naše první zastávka je hned vedle tramvajové smyčky, kde stojí barokní skvost postavený na přelomu 17. a 18. století jako připomínka bitvy na Bílé hoře. Do stavby vložil svůj um věhlasný architekt Jan Blažej Santini, který je také autorem Poutního kostela na Zelené hoře, v současnosti památku UNESCO. Do areálu se dostanete z boku od Karlovarské ulice přes zdobený portál, trochu nenápadně schovaný mezi stromy. Při vstupu vás okouzlí krása prostoru a myšlenkami se přenesete do zcela jiného prostředí, které zvenku působí jako obyčejný kostel obehnaný hradbami. Ty ale z druhé strany ukrývají oázu s historickou architekturou. Kdybyste měli větší chuť místo lépe poznat, můžete využít každou sobotu a neděli ve tři hodiny odpoledne komentovanou prohlídku nebo si přímo tady zakoupit podrobného průvodce.
Po prohlídce kláštera se přesuneme k dalšímu bodu naší trasy. Vilovou zástavbou dojdete k otevřené louce a vyšlapanou cestou se dostanete až do lesoparku Řepy.
Lesopark Řepy
Z louky nesmíte vynechat výhled směrem do centra schovaný mezi stromy. Od kovového plotu, kudy budete pokračovat, pozorně shlížejte do prohlubně mezi stromy, než v dáli spatříte žižkovský vysílač. Mezi malými listnáči u cesty tu rovněž naleznete tabuli naučné stezky podrobně popisující zdejší faunu a floru. Cesta pokračuje dále přes můstek na konci řady vysazených stromů.
Za můstkem začíná polní cesta, která po chvilce navazuje na pás betonových panelů prorůstajících trávou, ty prochází samotným centrem řepského lesoparku. Za delším klesáním se po pravé straně objeví rozlehlé dětské hřiště, u něj zbystřete, budete scházet z cesty. U hřiště se dejte při první příležitosti doleva a poté přes řídce prošlápnutou pěšinku mezi porostem přejděte na vybetonovanou lesní cestu, na ní běžte znovu doleva. Těsně vedle prošlého porostu jste mohli vidět i cedulku označující významný krajinný prvek Řepskou step.
Lesopark a ovocné sady nad Kalvárií
Betonová cesta, na které jste se ocitli, překvapivě leží v jiném lesoparku než v tom, ve kterém jste byli doposud. Před chvílí jste totiž překročili hranici městské části a nyní se nacházíte v Motole. Držte se cesty, ta vás na oplátku provede hustým lesem, kde si můžeme vysvětlit, co to lesopark vlastně je a čím jste doteď procházeli.
Lesopark = les výhradně určený k rekreaci obyvatelstva s většinou upravenými či upravovanými cestami.
Za hustým lesem leží ovocný sad, kde uvidíte pasoucí se ovce. Zřejmě pro některé z vás nebudou ničím extra zajímavým, avšak tato zvířata jsou pro lokaci, jež spásají velmi důležitá. Sady tady jsou už pěknou řádku let, zmiňuje se o nich i katastrální schéma z roku 1840, ač viditelné stromy jsou o zhruba 110 let mladší. Ke konci minulého století začaly být svahy zanášeny náletovou zelení, čímž hrozil zánik sadů. Naštěstí v rámci nedávno započaté obnovy je svah spásán právě ovcemi, jež tak zredukují náletovou zeleň a napomáhají celkové vitalitě ovocných stromů. Za svahem níže se nalézá prostor bývalého vojenského cvičiště a na horizontu lze opět spatřit obrys centra Prahy. Tato lokalita se skvěle hodí na piknik!
Od sadů vede cesta k vyhlídce s lavičkami, která je přímo nad historickým čedičovým lomem a je odsud vidět pískovcový kříž na protilehlé skále, pod níž leží budova bývalého mlýna. V místech, kudy vede frekventovaná ulice s tramvajemi, totiž kdysi vedl poměrně silný potok. Ten zde teče stále, jenom slabší a schovaný za mlýnem. Kříž poté značí dávné vlastnictví mlýna řádem Maltézských rytířů. Skála naproti i s celou plochou, kterou jste prošli od sadů, je přírodní památkou Kalvárie v Motole. Navíc se zde vyskytují i různé druhy vzácných rostlin.
Nuže teď se přesuneme přes Plzeňskou ulici do areálu Krematoria Motol.
Krematorium Motol
Památkově chráněná budova koncipovaná ve funkcionalistickém stylu a zprovozněná v roce 1954 je spolu s motolským pohřebištěm umístěna do lesního porostu, čímž vzniká takzvaný lesní hřbitov. Zájemci o umění pak možná ocení vedle obřadní síně umístěnou sochu Dohasínající krása od nadaného sochaře Amorta, jenž chtěl ztvárnit nádhernou uměleckou myšlenku. Svůj hrob tady mají třeba herečka Stella Zázvorková nebo slavný cestovatel Alberto Vojtěch Frič přezdívaný Lovec kaktusů. Na tomto hřbitově byl také ukládán popel politických vězňů z dob komunismu, o čemž svědčí hlavně památník na čestném pohřebišti. Naše trasa tudy vede i jako důkaz toho, že hřbitovy jsou nejen místem věčného odpočinku, nýbrž i odpočinku aktivního, například jako vhodné místo na procházku.
Jste-li stále svěží, čeká na vás na Prahu nezvyklé prostředí, kam se dostanete zpevněnou stezkou s pruhem trávy za hřbitovním rybníčkem.
Motolský ordovik
Z oblasti hřbitova se dostanete skrz hustý les na vrchol úchvatného skalního výčnělku. Skála, respektive uměle vybudovaný zářez do terénu pro vedení železniční trati se nazývá Motolský ordovik a patří mezi jedny z nejmenších pražských chráněných přírodních památek. V minulosti se v zářezu našly četné zkameněliny.
Golfová hřiště Motol
Podchodem pod vytíženou Bucharovou ulicí a překonáním lehce se rozpadajícího mostu vstoupíte do areálu golfových hřišť. Motol čistotou, upraveností a okolními lesy poněkud připomíná bavorskou krajinu. Teoreticky bychom tak mohli tuto část pojmenovat Pražské Bavorsko. Držte se výhradně polní betonové cesty, nevstupujte na trávníky a dbejte pozornosti, co se golfových míčků týče. Když vás zasáhnou, nebude to úplně trefa do černého… Jinak se nemusíte bát, je to zde bezpečné.
Lesy na Cibulce
Z hřišť dojdete až ke křižovatce. Postupným klesáním se dostanete do opravdových lesů. Do prostoru zcela zapomenutého civilizací, kde nenaleznete nic víc než absolutní klid a ticho, které může narušit pouze šum stromů nebo ojediněle projíždějící lokálka z přilehlé železnice. To je to nejhlubší a námi nejvíce slibované pohlcení přírodou nastávající právě tady na Cibulce. Kdyby vás zajímala historie a kultura těchto lesů, můžete se po cestě zastavit u informační tabulky.
Možná odbočka
Před pokračováním kupředu stojí za zmínku vrch Vidoule, což je přibližně kilometrová zacházka od vytyčené trasy s úžasným výhledem na okolí. Máte-li dobrou fyzičku a nohy vás stále nesou, můžeme tuto vyhlídku pouze doporučit.
Usedlost Cibulka
Až odbočíte u dřevěného altánu doleva a přejdete přes malebný přejezd, ocitnete se přímo v parku usedlosti Cibulka. Park obohacený o romanticky vyhlížející stavby nechal na počátku 19. století zbudovat majitel Cibulky, pasovský biskup, Leopold Thun-Hohenstein. V parku nejdříve minete dětské hřiště, za nímž stojí novogotická poustevna s vyobrazením samotného Hohensteina na dřevěné desce. O kousek níže pak stojí památný dub s výškou přesahující 16 metrů a obvodem 525 cm. Odsud se dostanete okolo zarostlé sochy Jupitera k Čínskému pavilonu s možnou odbočkou k soše sv. Jana Nepomuckého a nakonec k samotné usedlosti Cibulka. Historické stavení, dříve položené mezi vinicemi, dlouhodobě chátrá, jelikož se na něm podepsala doba před Sametovou revolucí, kdy byla plošná památková péče do značné míry zanedbávána. V současnosti jsou však učiněny kroky k odkoupení a revitalizaci celé usedlosti.
Spolek Hájovna
Zbývají už jenom poslední stovky metrů k cíli. Pokud projdete přes upravené návrší u usedlosti Cibulka, v lese se před vámi zjeví drobná zřícenina rozhledny a terasovitě umístěné zbytky rádoby gotických zdí porostlé břečťanem zvané Dantovo peklo. Vedle něj vede zkratka k rozhledně. Můžete tak jít rovnou nahoru a posedět si u Hájovny, anebo čile pokračovat dál k jezírku se sochou Diany, bohyně lovu, a až poté se přemístit k samotné rozhledně. Vyberete-li Dianu nechoďte zkratkou, ale běžte dál do lesa.
Příjemný konec
Gratulujeme k úspěšnému zvládnutí procházky. Po Vašem velkém výkonu si zasloužíte odměnu. Budova u rozhledny s oploceným pozemkem je totiž historická budova hájovny spravovaná stejnojmenným spolkem. Konají se zde komunitní akce, naleznete tu infocentrum, ale hlavně tady prodávají občerstvení v podobě zmrzliny či občas i nějakého zákusku ke kávě. Při cestě domů, jedete-li přes centrum nebo do Řep, můžete využít vlaku jedoucího z nedaleké zastávky Praha-Cibulka. Vlak jede nádhernou tratí Pražského semmeringu, kde se můžete kochat nádhernými pohledy na přírodu i centrum Prahy. Vlak je navíc v ceně předplacené Lítačky a každý víkend na trati jezdí historický motoráček.