Dnes navštívíme místa, která se pomalu proměňují v moderní části Prahy, stejně jako místa, která měla být zastavěna, ale nikdy se výstavby nedočkala a nejspíše ani nedočkají. Celá trasa je vhodná jak pro podzimní procházku, tak pro krátkou projížďku na kole.
Lokalita: Nádraží Braník, Zlíchov, Dívčí hrady, Jinonice
Délka trasy: 8,2 km (na kole 45 min, pěšky 2,5 h)
Přístupné pro: kolo, pěšky
Architektonická procházka z Braníka do Jinonic.
Zdroj: IPR PrahaS kolem do vlaku!
Začínáme opět na nádraží, tentokrát v Braníku. Dostanete se sem vlakem z Hlavního nádraží i z Vršovic, nastoupit ale můžete i na Kačerově nebo v Krči. Z opačné strany, tedy od soutoku Vltavy se Sázavou, vede trať přes Zbraslav nebo Modřany. Pokud máte Lítačku, kolo vám po Praze vlaky svezou zdarma. Jestliže půjdete pěšky, můžete sem přijet i tramvají.
Branický most
Ještě než vyrazíme od legendární branické nádražky, stojí za to zajít po schodech nahoru na nedaleký Branický most, který vznikal v letech 1949–1955 s cílem odklonit nákladní železniční dopravu mimo centrum Prahy. Při projektování nesl most označení „ÚM950“ (údolní most o délce 950 metrů). Lidově se mu však říká „most inteligence“, jelikož do jeho výstavby byla zapojena řada právníků, lékařů nebo vědců, kteří byli v 50. letech nuceni změnit způsob své obživy. „Branický“ se oficiálně jmenuje až od roku 1969.
Branický most byl postaven mezi léty 1949–1955.
Zdroj: IPR PrahaBranické ledárny
A nyní už vyrážíme směrem k řece, kde se dostáváme k bývalým Branickým ledárnám. Pozdně secesní průmyslový areál, jehož architektem je Josef Kovařovič, stojí za chvilku zdržení. Komplex už dlouho neslouží svému původnímu účelu a několik desítek let chátrá. Jistou nadějí pro něj může být fakt, že ho Praha zařadila na seznam lokalit, v nichž se uvažuje o umístění Slovanské epopeje.
Architektem pozdně secesního areálu je architekt Josef Kovačevič.
Zdroj: IPR PrahaNa Smíchov!
Vydáme se dále do podjezdu pod Jižní spojkou a zamíříme na cyklostezku, která vede přes Barrandovský most směrem do Hlubočep. Most tu stejně jako Jižní spojka stojí od 80. let minulého století a brzy ho čeká rozsáhlá rekonstrukce. Po jeho překonání se dostáváme na levý břeh Vltavy a pokračujeme směrem na Smíchov. Ten byl po celé minulé století průmyslovou čtvrtí a k Praze se připojil spolu s Vinohrady, Žižkovem, Karlínem a dalšími více než 30 tehdejšími obcemi v roce 1922. I proto, že se tehdy Praha stala „Velkou Prahou“, vznikla potřeba založit koncepční pracoviště, které by město plánovalo jako jeden celek. Tak vznikla ve 20. letech Státní regulační komise, dávný předchůdce dnešního IPR. Mezi zdejší nejvýznamnější podniky patří nebo patřily pivovar Staropramen a strojírenský podnik ČKD Tatra, na jehož místě dnes stojí obchodní centrum Nový Smíchov.
Zlíchovský lihovar a Dvorecký most
My se na Smíchov dostaneme přes místo, které brzy změní svoji současnou podobu. Je jím bývalý areál Zlíchovského lihovaru, který tu stojí od konce 19. století. Po 2. sv. válce byl podnik zestátněn a postupně přetvořen na octárnu; později, v roce 2000, v něm byl ukončen provoz nadobro. V budoucnu mají na jeho místě vyrůst bytové domy. Kousek odtud, v oblasti dnešní křižovatky, pak bude ústit Dvorecký most, který překlene Vltavu v úseku mezi zlíchovským a podolským nábřežím a propojí tak Smíchov a Pankrác. Cílem jeho vybudování je zlepšit propojení města na obou březích Vltavy v této části Prahy, a to hlavně pro hromadnou dopravu, chodce a cyklisty. S individuální automobilovou dopravou se v případě Dvoreckého mostu nepočítá.
V budoucnu na místě Zlíchovského lihovaru vyrostou bytové domy a v jeho okolí bude ústit Dvorecký most.
Zdroj: IPR PrahaPražský Semmering
Od lihovaru se vydáme ke kopcům Žvahov a Děvín. Proj(e)deme si tak celou čtvrť Zlíchov, kterou obepíná tzv. Pražský Semmering. Tak je označována část železniční trati z Prahy do Rudné, která v těchto místech opravdu připomíná rakouskou horskou dráhu Semmering. První osobní vlaky tudy projely v září 1872.
Část železniční trati z Prahy do Rudné vede nad Hlubočepskou ulicí a připomíná rakouskou horskou dráhu Semmering.
Zdroj: IPR PrahaDívčí hrady jako součást Jihozápadního města
Pod Semmeringem stojí za to občerstvit se v hlubočepské nádražce a zavzpomínat na dobu, kdy to tu byla vesnice bokem od rušné Prahy. Vzhledem k tomu, že si Hlubočepy do jisté míry zachovávají svůj původní ráz, to není zas tak náročná představa. Poté už nás čeká výstup na návrší Dívčí hrady, ze kterého je krásný výhled na Prokopské údolí a z jeho východní části i na celou Prahu. Dnes má tato rozlehlá pláň ryze přírodní charakter a v plánu je, aby to tak zůstalo. Nebylo tomu tak ale vždy. O komplexní zástavbě celé pláně se uvažovalo ještě ve druhé polovině 20. století a vzniklo dokonce i několik studií. Jednu z nich si nechal zpracovat Útvar hlavního architekta (a předchůdce dnešního IPR) v roce 1983. Od záměru zastavět toto území se však upustilo a i v návrhu Metropolitního plánu je lokalita označena jako nezastavitelná.
Ještě během fungování URM, předchůdce IPR, vznikla studie na zastavění oblasti Dívčích hradů. Dnes je tato oblast v Metropolitním plánu označená jako nezastavitelná.
Zdroj: IPR PrahaJedna z posledních realizací Karla Pragera
Po jižní straně celého území se dostaneme až do srdce Starých Butovic, které na vás dýchnou svou historií a rovněž vesnickým charakterem. Ideální zakončení celého výletu pak skýtají Jinonice, kde lze spatřit poslední realizaci ateliéru GAMA ještě za života jeho zakladatele, architekta Karla Pragera. Jde o obytný soubor U Kříže, jehož součástí je i kampus Univerzity Karlovy. Pochází z let 1996–1998 a čítá celkem 13 budov a 500 bytů. Mimochodem, Karel Prager je i autorem emauzských kostek, ve kterých sídlí CAMP. Pokud chcete vědět něco více o jejich historii, přečtěte si článek pod tagem Prager100.
Poslední projekt architekta Karla Pragera je obytný komplex v Jinonicích, kde se nachází jedna z fakult Univerzity Karlovy.
Zdroj: IPR Prahasouvisející
