Zájem o dřevostavby stále roste. Není se čemu divit. Nabízí příjemné prostředí a čistý vzduch. Minimalizují odpad, nejsou drahé a dají se rychle postavit. Jsou variabilní, flexibilní a šetrné k přírodě. Uhlíková stopa je při jejich výstavbě nízká. Dřevostavba navíc s člověkem v průběhu let může růst, protože ji lze konstrukčně upravovat a měnit podle potřeby. 

Klubovna pod Belvederem

Za první stavbou nepojedeme daleko. Klubovna s kavárnou od pražského studia Projektil Architekti leží na území městské části Praha-Zbraslav. Sympatická dřevostavba je situovaná pod úpatím oblíbené vycházkové destinace lesopark Belveder. Původní dům kdysi sloužil jako obecní chudobinec či prádelna, poslední léta ale chátral o samotě. V okolí přitom stojí rodinné domy a vily obklopené pěstěnými zahradami. Město se tak rozhodlo jednat. Dům opravilo a vdechlo mu druhý život. Místní skauti zde našli novou klubovnu, obnovený lesopark zase hygienické zázemí a malou kavárnu pro veřejnost. Vše je pod jednou střechou uspořádáno přesně tak, aby se prostory daly buď navzájem propojit, anebo v případě potřeby šikovně oddělit. Maloměstský dům má taškovou střechu, klasicistní štukovou fasádu a dřevěná špaletová okna. Architekti jej očistili od nepůvodních nánosů a doplnili o dřevěnou přístavbu, umístěnou do zahrady za domem. Dvorek před kavárnou navíc hezky ústí do plácku se studánkou a posezením pod lipou.

Komunitní centrum pro všechny

V Mnichově Hradišti chtěli propojit školní kuchyň a jídelnu s domem dětí a mládeže, proto v roce 2016 vypsali architektonickou soutěž. Studiu Projektil Architekti se ale povedlo úvodní myšlenku posunout mnohem dále. Stavba sází na variabilitu, veselost i důmyslnost. Děti tu mohou bezpečně běhat, hrát fotbálek či jen tak odpočívat. Stejně tak ovšem slouží jako městský sál pro přednášky nebo nejrůznější kulturní a společenské akce. Je hravá, ale ne dětinská. Prostor kolem komunitního centra je maximálně přívětivý. Chodci mají přednost před automobilovou dopravou. Dům má pevnou a jasnou skořápku, vnitřní dispozice se naopak umí proměnlivě přizpůsobit. V přízemí najdeme školní jídelnu, v patře sídlí komunitní centrum. Dominantním materiálem je dřevo, které se uplatňuje jak na nosných, tak také pohledových konstrukcích. Pomáhá ale i při řešení dobré prostorové akustiky, kterou zajišťují stropní panely z masivního dřeva. Aby toho nebylo málo, stavbu korunuje zelená střecha s terasou. Komunitní centrum dnes slouží všem. Dětem, mládeži, ale i místním seniorům.

Sláva valašské skromnosti

Kdyby se dalo slovo jednoduchost vestavět do čtyř stěn, vznikla by chalupa na Adámkách od rožnovského studia henkai architekti. Stavbě dominuje jednoduchá konstrukce, úsporné řešení půdorysu a nízké provozní náklady. Zadání totiž znělo znělo jasně – vytvořit levný dům zarůstající do kontextu Valašska. Rámová dřevostavba na patkách s modřínovou fasádou v přírodní úpravě a zelenou střechou stojí na nejméně viditelném místě ve spodní části pozemku. Dům se choulí u paty svahu, zatímco nechává vyniknout vzrostlému ovocnému sadu. Je střídmý a zbytečně na sebe neupozorňuje. Hlavní roli přenechává valašským kopcům s dechberoucím výhledem na Radhošťský hřbet. Nachází se totiž na severním svahu v místě bývalého pasekářského osídlení v CHKO Beskydy v obci Prostřední Bečva, kam se architekti opakovaně vrací – postarali se třeba o proměnu středu obce, podobu obecního úřadu nebo několik výletních zastavení. Snad to nebude jejich poslední zastávka. Je radost sledovat, jak valašská dědina pod Radhoštěm roste do krásy.

Chaloupka jako detox od civilizace

Jako z pohádky. Taková je Pařezová chaloupka, která vyrostla nedaleko obce Zdobnice v Orlických horách, na místě bývalé usedlosti. Dům byl po druhé světové válce vysídlen a zbyly po něm pouze kamenné základy a vzrostlé jasany, které chalupu v minulosti obklopovaly. Patrik Zamazal a Pavel Griz ze studia MOLO architekti se rozhodli paměť krajiny zachovat. Postavili tak velmi prostou stavbu s příjemně motivační myšlenkou „žít spolu a žít v krajině.“ To se rozhodně povedlo. Chaloupka nabízí majitelům únik z civilizace a místo pro odpočinek. Nenajdete tu žádné moderní vymoženosti a technologie, jen útulné bydlení v dřevěném domku s jednoduchým tvarem a terasou zastřešenou převisem střechy. Vybavení interiéru je skromné, ale dostačující. Velký podíl dřeva doplněný černou a bílou barvou se zdá jako správná volba. Chaloupka zkrátka přináší detox od hluku města, velmi snadno tu splynete s okolní přírodou.

Z pokoje rovnou do lesa

Zaječák sedí v osadě Zaječí Důl, jako by tu byl odjakživa. Ale není. Současná stavba svým tvaroslovím „pouze“ navazuje na původní stavení Jizerských hor. Dům se honosí symetrickým štítem s odstupňovanými řadami oken, doplňuje jej tmavá střecha a tradiční vikýř s krásnou vyhlídkou do údolí. Největší zvláštností chalupy je ale lávka vedoucí rovnou do blízkého lesa. Majitelé se schází u kamen v přízemí, v prvním patře pak spí a relaxují. Zimy se bát nemusí. Na místě původní kůlny totiž dnes najdeme malou saunu. Přístavek se zelenou střechou zase slouží jako zázemí pro kola nebo jako prostorná lyžárna. Ateliéru A1 architects se povedlo zachovat genius loci, a přitom ho okořenit špetkou potřebného komfortu a jazyka současné architektury. To všechno bez velkých gest, ale zato minimalisticky působivě a smysluplně.