Stará nová náves

Revitalizace středu obce Prostřední Bečva znamenala obrovskou výzvu pro valašské architekty Henkai architekti. Vyštěrkované parkoviště pro auta a autobusy proměnili v pobytový veřejný prostor, jasně vydefinovali parkovací místa, vyměnili staré povrchy a nastavili nový směr cestičky, která nyní vede od samotného začátku návsi po nově vzniklou vysokou dřevěnou kapličku. Tu místní hašteřivě přezdívají Žirafí domek. Dispozice valašské vesnice jsou náročné. Obec vzniklá během šestnáctého a sedmnáctého století disponuje urbanismem rozsypaného čaje. Veškerá zástavba se roztrousila po okolních kopcích a údolích. Jednotné centrum jako takové zde vlastně nikdy dříve neexistovalo.

Henkai architekti dokázali kontury novodobé valašské návsi nakreslit elegantně. Jejich návrh obsahuje nové provozní vazby včetně směru pohybu chodců, ale i dříve roky opomíjené napojení na blízkou řeku Bečvu. Náves je doplněna novými funkčními objekty jako je altán pro posezení, nádoba s vodou, kaplička a mobiliář. Vznikl tak přívětivý vesnický park s funkčními prvky ve veřejném prostoru. Realizace si vysloužila v roce 2018 dokonce druhé místo v ocenění Architekt obci. Henkai architekti navrhli pro obec Prostřední Bečva ještě zastavení výletiště. Takovou odpočívárnu během toulek krajinou. Návštěvu obce nemůžeme než doporučit. Například až se pojedete podívat na lanovou dráhu na Pustevny od Kamila Mrvy, o které jsme již mluvili. Nová architektura na Valašsku totiž v posledních letech promlouvá stále výraznějším hlasem.

Kdo má židli, bydlí

Velká Polom se vyvíjela podél ulic mezi Opavou a Ostravou. Historicky žádnou náves neměla. Myšlenka centrálního místa obce se zrodila až neúnavnou snahou obce, která postupně vykupovala objekty a pozemky a doplnila tak pomyslnou kostru symbolických objektů kolem kostela a obecního úřadu. ATELIER 38, pod vedením Petra Doležala a Tomáše Bindra, navrhnul náves s několika výraznými prvky ve veřejném prostoru – novou dominantu tvoří schodiště, které má přirozenou funkci elevace, stejně jako podivně svérázný městský mobiliář v podobě „rozpohybovaných“ židlí a lavic, jež jsou rozmístěné a natočené tak, aby údajně vybízely sedící k vzájemné interakci.

Jistě, viděli jsme to mnohokrát. Kreativitě se v rámci tvarosloví městského mobiliáře meze nekladou. Poněkud bizarní mohutné dubové židličky působí uprostřed vesnice lehce úsměvně. Na druhou stranu – náves si s jinou v České republice nespletete a místní jsou na zdejší posezení svéhlavě hrdí. Veřejný prostor tak plní alespoň několik ze svých základních funkcí. Lidé se s místem identifikují a rádi se zde potkávají.

Nejkrásnější hospoda na návsi

Máslovice jsou nejmenší českou obcí, která kdy vypsala architektonickou soutěž. Jejich starostku Vladimíru Sýkorovou znáte také z jednoho dílu naší talk show Camping s Ondřejem Cihlářem. Máslovice skutečně umí zanechat dojem. Dorazit sem můžete třeba jedním z nejstarších vltavských přívozů z Libčic nad Vltavou, kam vás doveze vlak vedoucí do Kralup nad Vltavou. Až se lesní cestou z posledních sil vyšplháte na vrcholek obce, odmění vás tu na návsi nová hospoda od studia bod architekti, které je v poslední době podepsáno třeba pod radnicí městské části Praha 7. Vojtěch Sosna, Jakub Straka a Jáchym Svoboda vyhráli architektonickou soutěž v roce 2014. Chátrající stavba na návsi, která v minulosti sloužila také jako autoservis, měla být přetvořena v místo setkávání a pohody – tedy klasickou vesnickou hospodu, kde se sejdou chlápci po práci na jedno a rodiny cyklistů o víkendu zastaví na výletní svačinku zakončenou dobře vychlazenou limonádou.

Centrální poloha pohostinství na samotné návsi nabízela jasnou úvahu o využití prostoru hospody jako jakéhosi zastřešeného veřejného prostoru, který se dnes dělí na dvě svébytné plochy, a to lokál na pravé straně a sál na straně levé. Už zdálky si ovšem všimnete něčeho, co na vesnici nebývá zvykem – samotný multifunkční sál stavby je totiž nově možno otevřít třemi velkými francouzskými okny. Náves s novým vydlážděným povrchem se tak krásně spojuje v jeden jediný celek s hospodou, které namísto ošuntělých stolů a zaprášených ubrusů vévodí pohledový beton, čisté minimalistické linie a dřevo. Zdejší lenivá náves je taková dlouhodobá čekárna – místo, které spojuje Máslovice se zastávkou Praha-Kobylisy a hospodu se zbytkem malebné a architektonicky ambiciózní vesnice. Náves je totiž lakmusovým papírkem kvalitního veřejného prostoru a životního temperamentu celé vesnice. Stačí se na chvilku posadit, odpočinout si a hned poznáte, na čem jste.