Architekt Jiří Štursa vystudoval České vysoké učení technické v Praze, a to v letech 1928–1933. Doznívající funkcionalistická éra ovlivnila jednu z jeho slavných staveb, kterou je Volmanova vila v Čelákovicích z konce 30. let. Pracoval na ní společně s Karlem Janů, na jehož jinou funkcionalistickou stavbu, činžovní dům v Holešovicích s výraznými zeleně rámovanými pásovými okny, se určitě zajděte podívat. Že vám je jméno Štursa z uměleckého světa povědomé? Ještě aby ne. Strýc Jiřího Štursy byl totiž známý sochař Jan Štursa. Ten se proslavil plastikou s názvem „Raněný“, připomínající utrpení druhé světové války; mimo to je také autorem mnoha podobizen a pomníků slavných Čechů.

Architektka Vlasta Suková studovala stejně jako její budoucí manžel na ČVUT, do školy ale nastoupila o tři roky později a vzdělávání zakončila v roce 1938. Mezi její profesory patřil i Antonín Engel, známý český architekt, jehož dílo jsme vám již představovali. Ve 30. letech se také připojila k levicové skupině architektů PAS (Pokroková architektonická skupina), jejíž členové se zabývali otázkami sociálního bydlení a typizací stavební výroby podle sovětských vzorů. Konkrétně se jednalo o Karla Janů, Jiřího Voženílka a Jiřího Štursu. Právě zde se Vlasta Pasová seznámila se svým budoucím manželem. Skupina se významně podílela i na uspořádání první výstavy sovětské architektury v Československu, která se konala v roce 1932 ve výstavní síni Mánes. 

Tajná historie vily se smutným osudem

Jednou z prvních realizací manželů Štursových byl rodinný dům na pražském Barrandově. Vila Havlovic v ulici Pod Habrovou vznikla mezi lety 1939–1940. V 60. letech pak byla údajně místem tajných schůzek a sloužila k ubytování osob ze zahraničí s utajovanou identitou. Pokud byste se na místo vydali dnes, dům od manželů Štursových už na adrese nenajdete. V roce 1992 bylo rozhodnuto o jeho odstranění a nahrazení novostavbou se 12 bytovými jednotkami.

Dalším projektem manželské dvojice, ke kterému se dnes vydáme, je obytný dům v ulici Nad Kajetánkou na Břevnově. Ten byl dokončen roku 1949, fotografie z archivu však byla pořízena již v roce 1942. Budova stojí na místě dodnes, v průběhu let však ztratila svůj původní dynamický výraz. Jen pár let po dokončení stavby navíc začal Břevnov procházet dramatickou proměnou – na začátku 50. let se vedle domu manželů Štursových začala budovat ulice Patočkova, frekventovaná dopravní tepna, která čtvrť rozdělila na dvě poloviny. Později začaly přibývat také panelové bytovky, které nebyly tak kvalitní jako předválečné domy.

Za následující stavbou se musíme přesunout na Prahu 4, a to do Michle. Budovu manželé navrhli mezi lety 1939–1949. Podle informací v archivu byla tato fotografie pořízena v roce 1941. Bytový dům se nyní nachází v blízkosti metra Kačerov a stejně jako u předchozího příkladu tvorby této architektonické dvojice byl v průběhu let měněn jeho vzhled. Kromě výrazných barev přibyla i plastová okna a zateplovací vrstva, která změnila parametry domu. Podívejte se, jak vypadá dnes.

Nejdřív Masaryk, potom Stalin

V letech 1936–1937, zatímco se stavěly domy v Břevnově a Barrandově, se dvojice účastnila také soutěže na umístění pomníku Tomáše Garrigua Masaryka. Porota vybrala čtyři místa, pro která bylo možné řešení navrhnout: náměstí Republiky, severní území Hradu, Smetanovo náměstí (dnes Škroupovo) a Letenskou pláň. Poté byla vypsaná druhá soutěž na samotnou podobu pomníku. Ani návrh Štursových, ani jiné návrhy ale porotu dostatečně nepřesvědčily, a proto zůstala otázka umístění i podoby pomníku do budoucna otevřená.

Na přelomu 40. a 50. let se manželský i architektonický pár podílel na vzniku Stalinova pomníku na Letné, který byl postaven na stejném místě, do kterého Štursovi dříve umístili návrh na pomník prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Samotné Stalinovo sousoší bylo z dílny sochaře Otakara Švece. Architekti pak měli na starost úpravu okolí pomníku. Pouhých sedm let po svém dokončení byl pomník Josifa Stalina stržen, vybetonované území se schodištěm a rozsáhlými vnitřními prostory však zůstalo zachováno. Na počátku 90. let byl na místě vztyčen nepřehlédnutelný metronom, sedmitunová socha s názvem Stroj času od Vratislava Nováka. V současné době není záměr na obnovu území zcela jasný. V průběhu let se hovořilo o vzniku oceanária či centra současného umění.