Většina z nás zná Veletržní palác jako prosvětlený galerijní prostor. V roce 1936 ale sloužil svému původnímu účelu, tedy (jak název napovídá) k pořádání veletrhů. Na fotografiích můžeme vidět vnější fasádu s inzercí lákající na zboží dostupné uvnitř a interiér s ochozy, na kterých se kromě obchodů nacházelo také občerstvení. Veletržní palác měl i zahradní restauraci, kino a vešlo se do něj až 10 000 návštěvníků. Není bez zajímavosti, že budova měla mít i dvojče, které by s ní tvořilo bránu Letné.
Původní účel budovy byl pořádání veletrhů, v té době byla součástí budovy i zahradní restaurace a kino, celkově pojmul až 10 000 návštěvníků.
Autor: František Illek , Zdroj: Archiv IPR PrahaBudovu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla, která byla dokončena v roce 1928 a představovala tehdy největší stavbu svého druhu na světě, si přišel ve stejném roce prohlédnout také francouzský architekt Le Corbusier. Ten následně prohlásil, že:
“Návštěva první budovy [komplexu Veletržního paláce] byla ryzím prožitkem. Je pro mne velmi poučné vidět architekturu takových rozměrů ve skutečnosti. [...] Mám však řadu námitek vůči jeho individuálním rysům […] Neexistuje zde žádná harmonie proporcí. Čtvercová okna severní fasády jsou nepravidelná. Mají zde být rampy namísto schodů. Považuji komunikace uvnitř budovy za nedostatečné. Vnější tvar je heterogenní a vykazuje změť různých vlivů: fabriky Fiatu, tu Behrens, tu zas moderní Rusové. Je to mimořádně význačná budova, stále to však není architektura.”
Le Corbusier
Kromě výtek si stavba na závěr zasloužila i pochvalu:
“Gratuluji Praze a její architektuře ke schopnosti realizovat tak grandiózní stavební projekt. Když jsem viděl Veletržní palác, uvědomil jsem si, že musím tvořit veliké budovy. Já, který doteď postavil jen pár docela malých domů s mizivými rozpočty.”
Le Corbusier
Pohnutá historie budovy architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla se začala psát v roce 1928. Veletrhy se v ní konaly až do začátku padesátých let s výjimkou období II. světové války, kdy stavba spolu s přilehlými pozemky sloužila jako shromaždiště pro transporty židovských obyvatel. Od roku 1951 v ní sídlily zahraniční obchodní společnosti a to až do šestidenního požáru v roce 1974. Po něm následovala dlouhá rekonstrukce vedená architektem Miroslavem Masákem, po které se Veletržní palác otevřel veřejnosti v 90. letech jako galerie. Nyní Veletržní palác opět čeká rekonstrukce.
Ve změti reklam a zboží bychom asi těžko rozpoznali dnešní prázdný bazén Národní galerie.
Autor: František Illek , Zdroj: Archiv IPR Prahasouvisející
