Nemocnice Bulovka stojí na místě zaniklé stejnojmenné usedlosti. Na jejím místě byl později postaven zámeček nazývaný Rokoska. Koncem 19. století bylo nutné ho rozšířit, protože jeho novým majitelem se stala pražská obec, která potřebovala větší prostory pro zřízení ústavu na převýchovu mládeže. Mezi lety 1905–1907 zde vyrostla podle návrhů Jana Kříženského Nová vychovatelna s neorokokovým vzhledem.

První nemocniční budova vyrostla v sousedství Rokosky v roce 1896. Jednalo se o malý pavilon infekčního oddělení, protože v tehdy průmyslové a dělnické Libni se ve špatných hygienických podmínkách rychle šířily infekční choroby. Kapacita však brzy nebyla dostačující, a tak byl v roce 1910 schválen plán na rozšíření počtu lůžek a dostavbu dalších pavilonů. Jejich budování ovšem zhatila I. světová válka, postaven byl tedy pouze onen pavilon infekčních chorob od architekta Františka Velicha, který byl dokončen před jejím začátkem. Další snahy o rozvoj nemocničního areálu byly úspěšné až ve 20. letech, kdy došlo k přepracování původních plánů od Ladislava Procházky. Stejný architekt na stavbu nadále dohlížel. Celý areál bývá označován jako galerie moderní architektury, jelikož pavilony mají podobu různých stylů od zmíněného neorokoka přes secesi, konstruktivismus a funkcionalismus až po brutalistickou architekturu.

Rozmach výstavby na začátku 20. století

V první polovině 20. let bylo postaveno současné jádro nemocnice. Městský stavební úřad (MSÚ) v čele s architekty Vladislavem Martínkem, Vratislavem Lhotou a Mečislavem Petrů vyprojektoval několik pavilonů a administrativní budovy ve stylu Art deco. Tito projektanti tvořili také ve školním oddělení MSÚ a stojí za výstavbou prvorepublikových školních budov v Praze, například sídla nynějšího Gymnázia na Pražačce. V roce 1927 přibyl v areálu pavilon pro tuberkulózní pacienty od architekta Karla Roštíka. Stavba, která v současnosti slouží jako interna, vyniká nezdobenou fasádou a lehárnami vysunutými do prostoru. Z otevřených teras je dobrý výhled na celý areál i Prahu, protože tento pavilon stojí v nejvyšším bodě území nemocnice.

Původní kapacita však brzy přestala dostačovat, proto ve 30. letech vznikly další 3 samostatné budovy: pavilon infekčních chorob, pavilon radiologie a pavilon kožní. Všechny tři nesou znaky funkcionalismu, který byl v té době velmi populární. Každý se však může pyšnit jiným pojetím detailů i originálním provedením.

Nejdříve se podíváme na radiologický pavilon, který byl dokončen v roce 1935 v severním svahu kopce v ulici Na Truhlářce. K celému areálu nemocnice byla stavba od Františka Xavera Nevoleho připojena na jaře 1936, a již za pár dní se zaplnilo všech osmdesát lůžek určených pro onkologické pacienty.

Druhá ze tří budov, infekční pavilon, přibyla mezi lety 1935 a 1939. Nemocnice už jeden takový měla, vešlo se tam ale nejvýše 170 nemocných, přičemž nová stavba pojmula až 400 pacientů. Jejími autory jsou Vladislav Martínek, Vratislav Lhota a Mečislav Petrů. Poslední dva jmenovaní společně navrhli například také mateřskou školu v Bubenči nebo sídlo VŠE na Žižkově.

Poslední pavilon byl postaven podle návrhu Jana Rosůlka. Člen Devětsilu, architekt a kněz projektoval ve 20. letech především nájemní domy a stavba v areálu dnešní Fakultní nemocnice Bulovka patří mezi jeho největší realizovaná díla. Fotografie tohoto funkcionalistického pavilonu v našem archivu chybí. Podobně jsou na tom i fotografie novějšího pavilonu ortopedie nebo elegantní gynekologicko-porodnický pavilon s obkladem hnědé dlažby.