EXPO není jenom Brusel 1958

Když se řekne EXPO, vybaví se všem legendární Brusel 1958, který lze spatřit na pražské Letné, nebo Montreal 1967. Na tom se zase návštěvníkům představila třeba tehdejší novinka – interaktivní filmové představení Kinoautomat, které umožňovalo divákům prostřednictvím hlasování rozhodovat o průběhu děje filmu.

Následovala Ósaka 1970. Oproti belgické a kanadské expozici působila ta japonská minimalističtěji a výtvarněji. Transparentní architekturu Viktora Rudiše doprovázel básnický scénář Jana Skácela. Výstava ale probíhala v temných časech vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, autoři neměli dovoleno opustit republiku a dokončený pavilon nikdy nespatřili na vlastní oči. A čím vynikaly pavilony, které navázaly na jejich tradici?

Hannover plný kopií

První český národní pavilon se představil na EXPO 2000 v Hannoveru. Konstrukci pavilonu tvořily dřevěné deskové rámy na tenkých ocelových nožkách. Autorem bylo studio dum architekti. Hlavním motivem expozice bylo srovnání současnosti, tedy přicházejícího milénia, a doby Karla IV. Na expozici jste tak mohli vidět kopie gotických obrazů Mistra Theodorika, soch gotických madon, svatováclavské koruny nebo sochy Karla IV. Zábavný byl ale především osud pavilonu po skončení výstavy. Jak už bývá zvykem, stavba se po ukončení akce demoluje, přesouvá nebo prodává i s pozemkem. Odstranění ale bylo příliš drahé, o pavilon nebyl zájem, a tak se svého času nabízel i za symbolickou jednu marku. Nakonec jej koupila německá kosmetická firma a zařídila si v něm kanceláře.

Zahrada fantazie a hudby v Aiči

EXPO 2005 v japonské prefektuře Aiči přineslo radikální změnu. Všichni vystavovatelé dostali k dispozici stejný pavilon. Jednotlivé státy tak odlišovala pouze fasáda a interiér. Fasáda, kterou navrhla architektka Barbora Škorpilová se svým studiem mimolimit, se inspirovala mottem výstavy „Moudrost přírody a umění žít“ a tvořilo ji 20 000 dřevěných tyčí. Barevně tónované hranoly vnějšího pláště tak připomínaly kožešinu nebo bodliny ježka. Vnitřní expozice nazvaná Zahrada fantazie a hudby nabídla, pod vedením výtvarníka Petra Nikla, nejrůznější světelné a zvukové nástroje lákající návštěvníky k interaktivní hře. Projekt později natolik uchvátil podnikatele a mecenáše Radanu a Jiřího Waldovy, že spojili s Niklem síly a připravili extrémně úspěšnou putovní výstavu Orbis Pictus Play, kterou zhlédly téměř tři miliony návštěvníků v Česku i zahraničí.

Lepší život v Šanghaji

Lepší město, lepší život. Tak znělo heslo výstavy v Šanghaji v roce 2010. Český pavilon navrhlo architektonické studio SIAL jako oslavu města, moderní civilizace a rozvoje technologií. Pamatovat si možná budete především fasádu zobrazující ikonická místa historické Prahy, jako je Staroměstské náměstí, Malá Strana nebo Nové Město. Strukturu pláště přitom tvořily vystouplé hokejové gumové puky odkazující k české lásce k lednímu hokeji. Vstup zvýrazňovala jakási obří stuha, která chránila návštěvníky před případným deštěm. Na vnitřní expozici se podíleli pod vedením kurátorky Lenky Lindaurové umělci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein nebo designéři Maxim Velčovský a Jakub Berdych. Nejsledovanějším exponátem se ale stala Zlatá slza konceptuálního umělce Federico Díaze. Skleněnou krychli doprovázelo interaktivní zařízení Czeknowlogy, které pro každého pětistého návštěvníka vytvářelo specifickou vůni na základě jeho váhy, teploty těla, barvy oblečení nebo očí.

Pod milánským sluncem

Vítězem návrhu pro EXPO 2015 se stala vizovická společnost KOMA Modular ve spolupráci s ateliérem Chybik + Kristof Architects & Urban Designers. Český pavilon byl vysoký 15 metrů, měl tři patra a skládal se z prefabrikovaných modulů. V přízemí jste mohli najít českou restauraci, venku před pavilonem bufet, bazén a amfiteátr. V prvním patře se nacházela národní expozice, audiovizuální instalace Laboratoř ticha prezentující českou přírodu, kterou připravila společnost Full Capacity v úzké spolupráci s ČVUT a Institutem intermédií. Druhému patru vévodila expozice od studentů ČVUT a kinetická plastika Maxima Velčovského. Třetí pak sloužilo jako venkovní terasa se zahradou a místo pro další umělecké expozice. Mottem pavilonu byla voda, návrh prezentoval nejnovější možnosti nanotechnologického čištění vody i tradiční vztah Čechů k lázeňství. Bazén přitom celkem logicky v letním, sluncem rozpáleném Miláně fungoval skvěle. Po skončení výstavy si jej KOMA Modular převezla do svého sídla ve Vizovicích. Od roku 2018 zde slouží jako administrativní budova společnosti.

Chytrý pavilon v Dubaji

Voda hrála hlavní roli i v Dubaji. Světová výstava začala kvůli pandemii až na podzim roku 2021. Český tým uvedl unikátní systém S.A.W.E.R., který pomocí solární energie vyráběl vodu ze vzdušné vlhkosti. Pavilon navrhli architekti Jan Tůma a Jindřich Ráftl, zakladatelé tvůrčího studia R/FRM a architektonického ateliéru Formosa AA. Stálou expozici pak tvořilo celkem sedmnáct exponátů, mezi nimiž se vyjímala největší ručně tvarovaná socha z nerezové oceli na světě od sochaře Jana Dostála. Moderní technologie reprezentovala i stěna z osobních 3D tiskáren od společnosti Průša Research vyrábějící díly skládačky, ze kterých sami návštěvníci stavěli trojrozměrnou sochu.