Tři na první pohled zvláštní budovy v parku Emauzského opatství. Ze čtyř stran přístupný areál dlouhá léta působil spíše jako pevnost. Po odstranění mříží v roce 2019 však zase láká k návštěvě tak, jak to měl v plánu už jeho tvůrce. Karel Prager navrhl a realizoval trojici pavilonů jako sídlo budoucího Sdružení projektových ateliérů. Kombinace jeho vášně pro novátorská řešení, tehdejší tvůrčí vlivy a potřeby ateliérové práce vytvořily jedinečnou kombinaci, která je nyní nesmazatelnou součástí československé architektury 70. let.

Areál Sdružení projektových ateliérů se skládá ze tří pavilonů a přízemní budovy, ve které kromě kanceláří najdeme výstavní sál pro původně zamýšlené Baucentrum, dnes prostor Centra architektury a městkého plánování. Z atria této budovy má návštěvník výhled na tři kostky, které se nad ním vznášejí. Toho je docíleno díky tomu, že půdorys horních dvou pater je vždy o 6 metrů širší do všech čtyřech stran. Prager jednoduše postavil větší kostku na menší. Výsledek je však efektní i efektivní. Budov totiž zajišťuje dostatek prostoru, světla i výhledu v ateliérech, zatímco mezi budovy vzniká zmíněné atrium, terasy a park.

Pokud vám pavilony připomínají školku, kterou váš dědeček postavil v akci Z, nejste daleko od pravdy. Skleněné fasády, které se v dobách socialismu poněkud nezdravě rozmohly, vycházejí z původních boletických panelů, které Prager nechal vyrábět v Boleticích. Jejich výrobu si zde doslova vydupal, protože tehdejší Československo podobný druh závěsné fasády nevyrábělo. Je to tedy jisté unikum, které Prager poprvé úspěšně použil v Ústavu makromolekulární chemie Československé Akademie věd na Petřinách a také při návrhu dostavby Federálního shromáždění. Jedná se o jeden z patentů ateliéru GAMA, které Prager v návrzích využíval. Vedle panelového systému to byly parapety, skříňové příčky a podhledy. Všechny tyto prvky bychom v roce 1973 v pavilonech našli.

Vnitřní prostory byly uzpůsobeny tehdejší ateliérové prací, kdy architekti, projektanti či kreslíři pracovali u velkých stolů a rýsovacích prken. Půdorys a konstrukce budovy umožňovaly, aby vždy jednu nebo dvě stěny tvořila okna. Zmiňované skříňové příčky umožňovaly flexibilitu prostorů, které bylo možné pro různé projekty a velikosti týmů zvětšovat nebo zmenšovat bez větších stavebních zásahů.

Zajímavostí budovy je i její hnědý kabřincový obklad, který najdeme prakticky po celém obvodu stavby. A nejen v exteriréru. Pokud se projdete kolem pavilonů, zjistíte, že v místech vrátnic vstupuje proskleným vchodem dovnitř a pokračuje po schodišti vzhůru až do nejvyššího patra. Jeden jediný materiál vás tak provází po celou dobu návštěvy. I když je to nepatrný detail, funguje jako vodítko pro návštěvníka, který nemá pocit, že by vstupoval někam, kde nemá co dělat. Zaměstnanec zase získává pocit celistvosti areálu, i když prochází mezi pavilony.

Tady je Na Slovanech

Pragerův komplex tří pavilonů byl dokončen v roce 1973. Prager však na projektu pracoval od roku 1967, když už věděl, že právě zde najde svůj domov Sdružení projektových ateliérů. Místo, kde budou architektonické kanceláře a další odborníci tvořit i soutěžit pod jednou střechou.

„Soubor budov určených původně pro Sdružení projektových ateliérů sice nikdy nebyl dokončen, ale i ve své současné podobě udivuje svou velkorysostí – a zároveň komorností. Díky promyšlené konstrukci jakoby levituje nad trávníky a keři, které nechává procházet až k areálu Emauzského kláštera. Jeho zavěšené fasády odrážejí oblohu a zároveň ukazují technickou promyšlenost stavby,” říká Radomíra Sedláková, zakladatelka a kurátorka sbírky architektury NGP a odbornice na dílo Karla Pragera.

Toto místo však vrhla Pragerovy do náruče tragická událost, a sice spojenecké nálety 14. února 1945. Tehdy byla zničena nejen loď kostela Panny Marie, ale také vzplanuly budovy pivovaru Na Slovanech, k němu patřícího kina a dalších objektů. Do dnešních dní se z pivovaru dochovala jen nejstarší část - sklepy, ve kterých je dnes možné vidět základy pavilonu B, které naposledy sloužily jako sklad zeleniny a nyní na své další využití čekají.

Jen tři kostky? A není to málo?

Pragerova vize však nekončila u tří kostek. Původní plány zahrnují čtyři pavilony a pátou nárožní budovu na rohu ulic Na Moráni a Vyšehradská. Čtvrtým pavilonem by Prager vstoupil do míst dnešní ulice Pod Slovany. Zde by ve svahu vznikly terasy pro pěší. schodiště a podzemní garáže. Čtvrtý pavilon mluví stejným jazykem, ale opět se poněkud odlišuje. Směrem k dnešnímu sídlu Ministerstvu zdravotnictví má na plánech prosklenou fasádu i v podstavci. Kostka je o několik metrů níže po svahu a je tak z pohledu od řeky nižší než ostatní pavilony. V místech, kde měla druhá etapa pokračovat, dnes najdeme vchod do servisních chodeb a kotelny.

Čtvrtý pavilon měl stejně jako nárožní budova, vzniknout po roce 1973. Tehdy byl však projekt ukončen a areál zůstal ve své stávající podobě.  Domyslet si čtvrtý pavilon pravděpodobně dokážeme, na co nám však představivost nestačí je podoba nárožní budovy. Pokud budete procházet výkresy a prohlížet modely ateliéru GAMA, najdete budovu v několika variantách. Přímo na rozměrných výkresech jsou nalepené ústřižky pauzovacícho papíru, na kterých se mění nepatrné detaily fasády, na jiných výkresech se objevuje zcela jiná architektura budovy.

K výročí narození Karla Pragera jsme připravili pohled na nedokončenou etapu tak, jak si ji je možné představit z dostupných materiálů. Vznikl tak pohled areál, který je otevřený, veřejný a namísto bariéry vytváří nové cesty. Tuto Pragerovu myšlenku bereme za svou i v současné a budoucí péči o areál.

Následují už jen fotografie z publikace vydané v roce 1975. Na ní byla zajímavá jedna věc. Jméno autora, Karla Pragera, zde už nenajdete. Ale o tom až někdy příště.