Architekt Pavel Janák studoval u Josefa Zítka a současně i u Josefa Šulce, autorů Národního divadla. Později nastoupil do vídeňského ateliéru Otto Wagnera. Všichni tito významní architekti výrazně ovlivnili jeho tvorbu. Janák je představitelem české moderny a jeho díla nesou znaky kubismu či rondokubismu, pozdější jsou funkcionalistická a konstruktivistická. Janák pracoval na začátku 20. století na pozici mostního architekta, dále spolupracoval se zakladatelem české moderny Janem Kotěrou a s Josefem Gočárem vyráběl bytové doplňky v rámci Pražských uměleckých dílen. Ve 30. letech se začal zabývat spíše renovací památek, s dalšími umělci se také podílel i na obnovách Pražského hradu. Mezi jeho vrcholné počiny patří pardubické krematorium, palác Adria, hotel Juliš na Václavském náměstí nebo Husův sbor na Vinohradech, do kterého se dnes podíváme.

Kostel, nebo továrna?

Promyšlená kombinace bílé fasády a rohových oken vytváří hru světla a stínu. Náboženská stavba má navíc až industriální charakter. Luxfery či stropní světlíky zde přivádějí světlo do modlitebny – obdobný systém osvětlení prostoru se často využívá v továrních halách. Nejvýraznější částí je zvonice, která poutá pozornost svou vzdušnou konstrukcí. Vnitřkem železobetonové kostry je vedeno točité schodiště a žebříky až do výšky šesti pater. Na vrcholu se nachází téměř dvoumetrový kalich, znak husitské církve.

Vršovicko-vinohradské čtyřkostelí

Na místě dnešní Dykovy ulice stávala již zaniklá usedlost Hajnovka. Na konci 19. století zde pak byla vybudována Vinohradská vodárna a území se začalo zastavovat obytnými bloky. Janákův kostel vyrostl na vinohradském vršku mezi lety 1930 a 1935. V roce 1938 byl společenský sál pod kostelem přestavěn na kolumbárium, jelikož to původní na balkonu chrámové lodi bylo velmi rychle zaplněno. Roku 1947 bylo přistaveno druhé patro a dnes je toto místo pro ukládání uren jedno z největších v celé Evropě. 

Těsně před vznikem Husova sboru bylo nedaleké náměstí Jiřího z Poděbrad doplněno Plečnikovým kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně. V roce 1930 vyrostl konstruktivistický kostel také kousek od Vinohrad – ve Vršovicích, na Čechově náměstí. Autorem této železobetonové stavby je Josef Gočár. Na nedalekém Vršovickém náměstí pak přibyl ve stejném roce vršovický Husův sbor od Karla Truksy, přičemž Pavel Janák se podílel na navrhování jeho věže. 

Ze čtyř modernistických kostelů vystavěných na počátku třicátých let jsou dva římskokatolické a dva, konkrétně Janákova stavba společně s Truksovou, patří Československé církvi husitské. Další modlitebny následovníků Husova učení můžeme najít i v jiných částech Prahy – v meziválečném období byly postaveny další Husovy sbory v Nuslích, Dejvicích, na Smíchově nebo v Holešovicích.

Husův sbor jako provizorní hlasatelna

V květnu roku 1945 se stal Husův sbor středobodem dění pro ty, kteří napjatě poslouchali vývoj postupu spojeneckých armád a volání o pomoc Praze při Pražském povstání. Ve vinohradské modlitebně bylo dočasně vytvořeno rozhlasové studio, jelikož budova Československého rozhlasu na Vinohradské třídě byla obsazena německým vojskem. Tajné vysílání, které nebylo odhaleno, se odsud mohlo šířit díky moderním technologiím, jimiž disponoval kostel pro vysílání varhanních koncertů. Posluchači se díky hlasatelně v Husově sboru dozvěděli o kapitulaci Německa i o příchodu Rudé armády do Prahy – stavba tak sehrála důležitou roli v dějinách architektury i historii celého národa.