Pritzkerovu cenu založili potomci židovsko-ukrajinského uprchlíka

Přirovnávaná k americkým Oscarům, The Pritzker Prize byla založená roku 1979 manželi Jay a Cindy Pritzkerovými, příslušníky prominentní chicagské rodiny s židovsko-ukrajinskými kořeny. Manželé, sami milovníci architektury, doufali, že tím pomohou šířit povědomí o jejích kvalitních podobách mezi veřejností a také motivovat architekty k větší kreativitě.

S výjimkou posledních dvou let, kdy vše proběhlo online, je cena udílená každoročně na jaře, a to vždy na jiném místě: v minulosti mezi nimi byly například palác ve Versailles, Bílý dům ve Washingtonu či Pražský hrad. Laureát (či skupina laureátů) obdrží finanční bonus ve výši 100 tisíc dolarů a zlatou medaili inspirovanou designem Louise Sullivana.

Čtyřicet čtyři doposud rozdaných cen putovalo třeba k rukám Jacquesa Herzoga a Pierra de Meuron, autorům galerie umění Tate Modern nebo Alda Rossiho, architekta hřbitova San Cataldo v Modeně. Nejvíce vítězů (23) pochází z některé z dvanácti evropských zemí, na druhém místě je Asie s devíti a až na třetím domovské USA se sedmi cenami.

Před týdnem byli světu představeni nejčerstvější laureáti, Anne Lacaton a Jean-Philippe Vassal z Francie. Oceněn byl jejich přístup k architektuře, reflektující demokratický duch s důrazem na inovativní a ekologická řešení. Mezi jejich projekty zmíněnými porotou jsou například transformace tří bloků s 530 bytovými jednotkami ve francouzském Bordeaux, která si získala obdiv za citlivý přístup k původní struktuře staveb i přáním jejich obyvatel, či kulturní centrum FRAC Nord-Pas de Calais, kde bylo také vyzdviženo propojení respektu k historii s vizí udržitelné budoucnosti.

V Americkém institutu jsou nejoblíbenější Američané

Nejvýznamnější ocenění Amerického institutu architektury, Gold Medal Award, bylo od svého vzniku roku 1907 doposud uděleno 80 osobnostem, z nichž většina pocházela ze severní Ameriky (50 z USA, 2 z Kanady), případně Evropy (22). Cena, kterou může získat jednotlivec či dvojice architektů, a to i posmrtně, se uděluje skoro každý rok a její součástí je i čestné členství v Institutu.

Mezi oceněnými opět najdeme nespočet slavných jmen, kromě již zmíněných jsou to například Santiago Calatrava, autor návrhu dopravního uzlu u World Trade Centre v New Yorku, nebo Moshe Safdie, architekt residence Habitat '67 v Montrealu.

Letošní cenu si odnesl americký architekt a univerzitní profesor Edward Mazria, jehož významným přínosem je celoživotní boj za ekologické postupy v architektuře a minimalizaci environmentálních škod působených stavebním průmyslem. Sám realizoval několik vlastních projektů, vycházejících z principů pasivních domů, ale hlavně se věnuje výzkumu, přednášení, publikování a nadaci Architecture 2030, založené s cílem pomoci zvrátit vývoj klimatické krize.

I královna Alžběta rozdává ceny

Královská zlatá medaile za architekturu Royal Gold Medal for Architecture je ocenění britského panovníka, které vzniklo už roku 1848. Uděluje se každý rok Královským institutem britských architektů (RIBA) za významný vliv na architektonický pokrok, a to jednotlivci či skupině lidí, kteří ale nemusí být nutně jen z architektonického oboru.

Ač na seznamu oceněných převažují architekti včetně nespočtu světoznámých jmen – jmenujme třeba Alvara Aalta, designéra mnohých kulturních institucí, kostelů i kusů nábytku, nebo archeologa Arthura Evanse, objevitele minojské civilizace – v roce 1999 bylo oceněné dokonce celé město Barcelona. Porota je ocenila za ambiciózní strategii růstu města i udržování vysokých architektonických standardů. Udělením tohoto ocenění chtěla motivovat i další evropská města, aby se v přístupu ke svému rozvoji Barcelonou inspirovala.

Letos Zlatou medaili získal britský architekt ghanského původu David Adjaye. Tento autor, oceněný za své inspirativní projekty vycházející z důrazu na kombinaci historie, umění a vědy, má na kontě například návrh Národního muzea afroamerické historie a kultury při Smithsonově institutu ve Washingtonu D. C. či centra současného umění Ruby Art Centre v Texasu (oboje ve Spojených státech).

A co v dalších zemích? Kromě těchto světově známých ocenění se však vyplatí sledovat i menší ceny s užším geografickým zaměřením. Několik takových najdeme v Evropě, ale i ve světě islámské architektury.

Evropská unie a Ludwig Mies van der Rohe

Evropská komise, Evropský parlament a Barcelonská Fundació Mies van der Rohe stojí za Cenou Evropské unie za současnou architekturu – Cenou Miese van der Rohe, založenou roku 1987 s vizí upozorňovat na rozvoj architektury v Evropě a povzbudit její mladé profesionály. Každé dva roky se udílí evropským architektům za stavbu vzniklou na území tohoto kontinentu v předchozích dvou letech společně s oceněním pro začínající architekty. Vítěz hlavní ceny si odnese finanční odměnu ve výši 60 tisíc eur a sochu inspirovanou van der Roheho Pavilonem v Barceloně, kde se předávací ceremoniál odehrává.

Projekty nominují národní asociace všech evropských zemí včetně České komory architektů. Součástí jsou přednášky a putovní výstava zahrnující užší výběr nominovaných staveb, ve kterém se již objevili i Češi: například Petr Hájek s projektem Obytných kontejnerů, boxů vložených do prostorů střech starších budov v reakci na stále se zvyšující ceny bydlení v centrech měst, či Josef Pleskot za Průchod valem Prašného mostu, propojující horní a dolní část Jeleního příkopu v rámci snahy iniciované Václavem Havlem více zpřístupnit areál Pražského hradu.

Vítězné stavby se zatím nachází nejčastěji ve Španělsku a Francii. Mezi oceněnými autory najdeme třeba Normana Fostera a jeho nový terminál letiště Stansted nedaleko Londýna či kancelář Henning Larsen s návrhem konferenčního centra a koncertního sálu Harpa v Reykjavíku. Kvůli přesunutí posledního ročníku na rok 2022 jsou úřadujícími vítězi ti z roku 2019: studio Lacaton Vassal, což jsou zároveň i čerství laureáti Pritzkerovy ceny za projekt transformace sociálních 530 bytů ve francouzském Bordeaux.

Šíitský imám také podporuje dobrou architekturu

Projekty, jež pozvedávají úroveň architektury a veřejného prostředí v islámských zemích s důrazem na udržitelnost a využití lokálních zdrojů, mohou získat cenu Aga Khan Award for Architecture, udělovanou stejnojmenným kulturním fondem od roku 1977. Ten založil duchovní vůdce pákistánsko-britského původu Aga Khan IV. na podporu islámského dědictví a kultury. Zároveň je součástí Aga Khan Development Network, sítě sdružující soukromé rozvojové agentury, které působí v oblasti zdravotnictví, vzdělání či kultury v nejchudších oblastech Asie a Afriky.

Cena se uděluje každé tři roky skupině projektů, které si mezi sebou rozdělí odměnu 1 milion dolarů. Vyhlášení doprovází program plný mezinárodních přednášek a výstav. Doposud bylo oceněno 122 staveb. Poslední šestici vítězů z roku 2019 tvoří: revitalizace města Muharrak v Bahrajnu, vzdělávací centrum Arcadia v Bangladéši, Palestinské muzeum v Birzeitu, veřejné prostranství v Tatarstánu, výzkumné centrum Alioune Diopovy univerzity v Senegalu a Wasit Wetland centrum ve Spojených arabských emirátech.

Ve Slovinsku za zadařilo Slovákům

V přímořském slovinském městečku Piran, odkud pocházela rodina umělce Giovanniho Battisty Piranesiho, se každoročně na podzim konají Piranské dny architektury, založené místním architektem Vojtehem Ravnikarem s cílem propagovat inovativní nápady a nejnovější trendy. V rámci festivalu se od roku 1989 uděluje Nagrada Piranesi, cena pro architekty pocházející z jedné ze zemí střední a jižní Evropy: České republiky, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Itálie, Slovinska, Chorvatska, Řecka a nově i Srbska, Bosny a Hercegoviny a Černé Hory.

Každá z nich určuje svého zástupce, který nominuje pět projektů z posledních dvou let, z nichž vzejde jeden vítěz hlavní ceny a jeden držitel čestného uznání. Tím se v minulosti stal i český architekt Josef Pleskot s návrhem konzulátu v Mnichově, kde porota ocenila nadčasovost návrhu kombinujícího tradice evropské moderny s výrazem současné architektury. V roce 2008 si dokonce hlavní cenu odnesli slovenští architekti Ján Studený a Martin Vojta za jejich netradiční rodinný dům, zasazený do svahu v Černošicích u Prahy. Kvůli pandemii byl poslední ročník festivalu přesunut na jaro 2021, úřadujícími vítězi jsou tedy ti z roku 2019, srbské studio Bevk Perović za Novou Galerii a kasematy v rakouském Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). V současné době se mimo jiné podílejí na rezidenčním projektu Dva domy v pražském Karlíně.

Co ještě zbývá? Jak je asi zřejmé, není možné v rámci jednoho článku představit všechna zajímavá ocenění. Na závěr proto jen stručně zmíníme pár dalších, která podle nás stojí rozhodně za pozornost.

Stavby roku najdeme po celém světě

Každoroční událost dedikovaná architektuře a rozvoji World Architecture Festival v rámci svého programu oceňuje od roku 2008 také konkrétní stavby. Jsou nominované do několika kategorií a autoři těch z užšího výběru své projekty představí porotě přímo na festivalu. Z vítězů jednotlivých kategorií se pak vybere World Building of the Year. Tímto titulem se pyšní budovy všech kontinentů, od pestrobarevného komunitního centra A21 studia The Chapel ve Vietnamu, vybudovaného s použitím recyklovaných materiálů, po budovu opery a baletu v norském Oslu, postavenou podle návrhu ateliéru Snøhetta pro očekávaných 300 kulturních akcí a 250 tisíc návštěvníků ročně. Stavba se navíc dočkala svých pár minut slávy i na poli norské kinematografie.

Pro mladé, nadějné... a Čechy

Magazín Architectural Record každoročně rozdává Design Vanguard Award, oceňující od roku 2000 mladé inovativní architekty a architektky, jejichž práci prezentuje ve svém tištěném sborníku Design Vanguard.

Před dvěma lety se mezi tento výběr dostalo i české studio Chybik+Kristof Architects & Urban Designers, mezi jehož projekty patří např. modernizace autobusového nádraží Zvonařka v Brně či pavilon pro EXPO 2015 v Miláně, který našel po skončení výstavy uplatnění jako administrativní budova společnosti KOMA Modular.

Na vycházející tvůrce je zaměřena také Europe 40 Under 40, v rámci které ocení The European Centre for Architecture Art Design and Urban Studies každoročně čtyřicet mladých architektů a designérů. V loňském roce se mezi ně probojovali opět Češi Ondřej Chybík a Michal Krištof a o rok dříve Samuel Concaves, zakladatel portugalského studia Summary.

Zaměřeno na ženy

Britská Jane Drew Prize periodika Architect’s Journal, pojmenovaná na počest architektky, urbanistky a výrazné osobnosti britské moderny, vyzdvihuje pozitivní vliv na postavení žen v architektuře. Kromě Zahy Hadid či Amandy Levete ji získala i Eva Jiřičná, později oceněná medailí z London Design Festivalu za celoživotní přínos, ale hlavně Řádem britského impéria za zásluhy na poli umění, vědy či charity, který obdržela z rukou královny Alžběty II.

Mezi zeměmi jihovýchodní Evropy bodují i čeští architekti

Platforma BIG SEE shromažďuje 21 zemí jihovýchodní Evropy (včetně ČR a Slovenska) s cílem propojit jejich kreativní proudy, přiblížit je publiku po celé Evropě a povzbudit debatu o kulturní, umělecké a politické roli regionu. Tuto vizi šíří skrz různé konference a jiné veřejné akce, publikace a také s pomocí série ocenění BIG SEE Award v několika kreativních kategoriích včetně architektury, produktového designu či interiéru. Cena je udělovaná za konkrétní stavby a mezi výherci najdeme poměrně široké zastoupení i architektů z našich končin: např. studio Archwerk.cz s jejich chatou Yellow Hut, oceněnou za unikátní propojení architektury a umění a využití minima zdrojů, nebo Atelier bod architekti za návrh sportovní haly v Modřicích, kde porota vyzdvihla úspěšné zasazení do kontextu i využití potenciálu stát se důležitým bodem pro místní komunitu.