Před koncem roku otevíráme jedno oblíbené téma, kterým jsou vily architektů. Není bez zajímavosti, že mnoho skvostných domů vytvořili architekti sami pro sebe. Jmenujme například manžele Eamesovy a jejich dům na North Chautauqua Boulevard v Kalifornii, impozantní Glass House Philipa Johnsona nebo našeho Jana Kotěru a jeho vilu v Hradci Králové. Nebylo by to zřejmě poprvé, pokud bychom se také pokoušeli rozluštit, co všechno na sebe autor prozradil tím, jak dům tvaroval a postavil: zda dům odráží Pragerovu pokrokovost, jeho tvůrčí sílu, šikovnost a konstrukční hravost, či jeho tvrdohlavost. To však necháme na vás. Pokud někdy uslyšíte bývalé kolegy o Pragerovi vyprávět, mohli byste dojít k závěru, že bydlel přímo na staveništi. Z dalších historek však také jasně plyne, že teplo domova pro něj bylo důležité a mimo pracovní stůl a stavbu byl i manželem a otcem. Své rodině tak navrhl a postavil dům, který reagoval na její potřeby a byl jí domovem po dlouhá léta.

Výhled pro víc než jednu rodinu

Vila Karla Pragera vyrostla na konci šedesátých let v Braníku v místech, kde už dnes budete volný pozemek hledat jen těžko. V letech 1967–1970 zde pracoval na návrhu a výstavbě tzv. rodinných domů pro výtvarníky, což je série vil a řadových domů mezi ulicemi U Hájů a Gončarenkova. Spleť místy i značně prudkých ulic na kopci Dobeška nabízela řadu fantastických výhledů na Vltavu, Dívčí hrady a Pražský hrad. Možná nejkrásnější výhled je z domů v ulici příznačně pojmenované Nad Lomem. A jeden z těchto výhledů patřil právě Pragerově rodině. Pozemek s vilou se chlubí místem v prominentním ohybu ulice a nebýt hustých korun stromů, stále byste vilu mohli zahlédnout od zastávky Dvorce.

Prager navrhl dům jako dvougenerační s tím, že se postupně vyvíjel. První etapa byla minimalistickým kvádrem vznášejícím se nad svahem, který podpíraly úzké nohy. Dům byl obložen keramickým obkladem a směrem k hradu měl rozměrné okno pracovny. Dalším vývojovým stádiem bylo zabydlení prostoru ve svahu. Prager tedy sestoupil o jedno patro, aby dům rozšířil o další byt. Vznikla pravidelná kostka, která ztratila něco ze své lehkosti, ale nabízela společný obývací pokoj, aniž by se roztahovala do okolí či do výšky. Třetí zásah do vily z roku 1978 byl pak jistě nejzajímavější etapou. Pragerova rodina se opět rozrostla a tak bylo potřeba znovu stavět. O to, jak bude vila vypadat, se měl podle často uváděných informací zasloužit Pragerův zeť a architekt Jan Louda, autorem je však Prager osobně. Ten navrhl nástavbu vyrobenou z ocelového pláště silážní věže, vyrobené ve Vítkovicích. Vznikl tak dům nad domem, oddělený od svého předchůdce, s vlastní terasou a tvaroslovím. Stavba tak získala objemově i plnohodnotné patro, které bylo hmotově úsporné. Nebudeme si nalhávat, že mezi okolními domy patro opravdu vyniklo. Není tedy překvapením, že se proti nástavbě jedna ze sousedních rodin odvolala.

Skořápka z oceli, ale uvnitř prázdno

Poslední zásah do podoby vily už neučinil nikdo z Pragerovy rodiny. Po prodeji vily ji její nový majitel nechal přestavět a mezi lety 2007 a 2010 získala novou podobu. Přestavby se ujalo studio Fusion Architects. Původní vila s ateliérem, uzpůsobená pro dvě generace a tři rodiny, se změnila na sídlo pro rodinu jedinou a s tím zmizelo prakticky vše, co Prager zamýšlel. Obměna pláště, obkladů a různé přístavby však nedokázaly změnit tvar unikátní stavby, takže pokud budete Dobeškou procházet, rukopis Pragera zde v jeho domě nad domem zcela jistě najdete.